Trojúhelník smutku

Jednoznačný filmový hype roku. Blinkací scény mají sice až montypythonovský rozměr a Östlund asi také hledal Meaning of Life západní společnosti, nebo její elity, jak už jsem ale psal v komentáři Östlundova předchozího snímku Čtverec - Nejsem si jist, jestli Zlatá palma z Cannes (potažmo evropské filmové ceny) není výrazem totožného pokrytectví, na které poukazují tvůrci ve filmu, namísto charitativního večírku udělíme cenu filmu, který našemu světu nastavuje nelichotivé zrcadlo, a pak nasedneme do svých Tesel, soukromých tryskáčů i jachet a jede se nerušeně dál... PS: Film s rozpočtem 15 milionů dolarů, tedy cca 345 milionů korun, si utahuje z rozmařilého způsobu života horních deseti tisíc. Tak doufám, že Woody Harrelson létal z Ameriky na natáčení soukromým tryskáčem... :-) (12.12.2022)

Tak nevím, ale podle mne si film hrál na víc než byl schopen dát. Místy absurdní, satirické, ale jako komedie to rozhodně nefungovalo. Stále jsem v tom hledal něco víc, ale v podstatě to byly jen takové záblesky zajímavých krátkých scének, které mne zaujaly mezi nudnými zbytečnými pasážemi. Čekal jsem, že ke konci to celé nějak zajímavě vygraduje, holt jsem stará škola a mozek hned nabízel asociace ke Goldingovu Pánu much a Clavellovu románu Král krysa, ale to jsem očekával přespříliš. Moc nechápu jak tu mohou někteří řičet nadšením nad skvělým zážitkem. Buď jsou na tom soudobé filmy tak špatně aby byl jednooký Trojúhelník smutku králem, nebo pochopili ze sdělení filmu něco co já ne. A to mne trochu děsí. Protože co když tam žádné sdělení nebylo?! Pokud to tu někdo co do kvality a filozofické roviny srovnává s Parazitem, který mne absolutně nebavil, pak se ničemu nedivím... Dávám tedy za 3 lžičky kaviáru (toho z jesetera). * * * (29.12.2022)

Nekompromisný sociolog Ruben Östlund opět tepe do vrchních tříd společnosti, a to natolik zábavným způsobem, že i téměř dvouapůlhodinová stopáž rychle uteče. Není však jisté, jestli v divákovi poté ještě něco zásadního zůstane. Více zde. (03.07.2022)

Cynická satira, která tne do živého. Östlund neskutečným způsobem míchá s démony dnešní společnosti a jako karty je rozdává jednotlivým protagonistům. Přesto především baví a hýří vtipem i v těch nejvypjatějších momentech. Poměrně málo známý herecký ansámbl předvádí to nejlepší co letošní rok nabídl. Ať je to král hoven Zlatko Burić, kapitalistický marxista Woody Harrelson nebo vyloženě moderní pár Harris Dickinson a  Charlbi Dean (budiž jí země lehká). Sebrat lidem jejich sociální status a promíchat karty důležitosti je zvláště v dnešní době velmi osvěžující sledovat. Filmem roku asi zůstane druhý Top Gun, ale Trojůhelník smutku je alespoň za mě v těsném závěsu. Mohl by být i zlatý plešoun za nejlepší film, všechny potřebné parametry tu splněny jsou, i když jsi nejsem jistý jestli někdo z nich byl nebinární, snad možná ta co neuměla mluvit... (24.12.2022)

Pro mě level Parazit (2019), jednoznačně nejlepší film letošních Varů a zcela jistě i jeden z TOP 5 filmů celého roku. Řízná společenská kritika zpracovaná podnětným, originálním scénářem a zabalená v divácky velmi vstřícném a zábavném kabátku. Výbuchy smíchu jisté, stejně jako pobavené zhnusení ve skvěle vygradované scéně kapitánské večeře. Pěkně dvojznačně zkonstruované zakončení. (56th KVIFF) (10.07.2022)