Pán přílivu

Kdyby ten film tak strašně netlačil na pilu, dal bych snad i pět. Na moje gusto se toho nuceného tlačení slzy z diváka vyskytovalo trochu příliš mnoho, nicméně to nemění na nepopiratelných kvalitách filmového zpracování příliš mnoho. Kupodivu zafungovalo pro mě nepředstavitelné - spojení Nolteho a Streisand do partnerské dvojice. Před zhlédnutím filmu jsem nevěřil tomu, že by to mohlo držet pohromadě. 75%. (01.04.2010)

Trojkové filmy jsou čirý průměr. Pětkové čirý nadprůměr. Co ale ty čtverkové? Silnější než průměr, ale ne dost na to, aby dosáhly nadprůměru? Možná. Možná filmy, které vás zamrzí i naserou zároveň, právě proto, že měly navíc, ale cosi jim k tomu prostě schází. Nevíte přesně co, ale prostě to tak je. Chybí jim to něco, co vás dokáže rozechvět, rozčísnout vejpůl, zlomit v pase, rozdrtit na kousky a pak znovu poskládat jako kostičky z Lega. Pán přílivu je bohužel přesně ten typ čtverkového filmu, kterému fandíte a rádi byste, aby na vás zapůsobil silněji než může...ale přitom cítíte, že na to nemá. Přesto, že tyto ambice zjevně měl, ale nějak to prostě dře. Na druhou stranu třeba Dvě tváře lásky je tak neambiciozní film, že si ho skoro ani nevšimnete a přitam tam to všechno je. A je to tam s takovou lehkostí a těm dvěma to věříte, jakoby to žili. Možná to jen problém Pána přílivu - je trochu moc snaživý a trochu moc ambiciozní. A proto to úplně nefunguje. Ani chemie hlavních představitelů, ani trochu překonstruovaný příběh. A je to škoda. (23.04.2020)

Příběh o traumatech kazících život, ze kterého se poměrně překvapivě vyvine silná (protože smutná) romantika. Způsoby vyprávění se za třicet let značně změnily, cynický člověk se zamyslí nad tím, zda jizvy minulosti skutečně zahojí přiznání strašlivého tajemství jiné osobě a popřemýšlí nad tím, jak si režisérka Streisandová plánuje scénku, kde se tulí v růžových podkolenkách na houpacím křesle k odbarvenému Noltemu. Ale je těžké nepropadnout části filmu, kdy dvě postavy unikají vztahem z klecí svých ne úplně šťastných životů a užívají si štěstí a naději. (30.04.2020)

Působivé psychologické drama nejenom o tajemstvích/vzpomínkách uvnitř nás. Barbra Streisand tentokráte na dvou židlích herecké i režisérské a obě zvládla na výbornou (třetí židli pěveckou, ve které je možná úplně nejlepší, si pro tentokrát nechala na příště). Působivý příběh, výtečná hudba Jamese Newtona Howarda a k tomu famózní Nick Nolte v roli Toma, přiměřené množství romantiky i humoru, co více si můžete přát :-? Spousta dalších působivých hereckých výkonů, nad nimiž ale vyčnívá ústřední příběh dvou lidí, kteří se navzájem zachraňovali a "zachránili". (24.08.2018)

Velmi působivý film o skrytých a utajovaných zážitcích z dětství, které mohou ovlivnit celý náš život. Barbra Streisand zvládla obě role (jak za kamerou, tak před ní) bravurně. Na mou osobu tenhle film působí opravdu silně a přiznám se, že nevím přesně čím. Mám ale rád filmy, které dokáží tenhle příjemný pocit u závěrečných titulků navodit, takže mohu jen doporučit. (03.03.2003)