The Flat
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaVOD (1)
Obsahy(2)
Taková nenápadná vzpoura všedních věcí… Neznámý muž kvůli své zvědavosti uvízne v bytě, kde však platí zcela jiné zákony, než všude jinde. Pokus sníst polévku dopadne katastrofálně, neboť lžíce se mění v cedník, vajíčko má doslova těžkotonážní vlastnosti a deska jídelního stolu je někdy propustná. Podobně je to i s postelí… Byt muže obejme, zatkne, nepustí, drží… věci se spikly a muž se marně pokouší vymanit – až do konečné tečky v podobě zdi se jmény jeho předchůdců... Absurdní hříčka o světě, který nechce propustit toho, kdo v něm uvízl? Surrealistická vize depresivního a bezmocného pacienta? Alegorie na restriktivní socialismus? Každý nechť si v tomto Švankmajerově filmu najde svůj výklad… (Česká televize)
(více)Recenze (87)
Dojem kazí len tá blbá hudba... ()
Nevím, jestli jsem si vybral špatný snímek pro prověření Švankmajerových kvalit, ale asi nejsem umělecky chápající člověk. Raději realitu ... ()
Švankmajerovina z nejšvankmajerovitějších. Švankmajert gut. (Špatná zpráva pro ty, jimž bez kapky Kafky absurdita dost neabsurdí: Josef je zcela zřetelně M.) ()
Uvězněn ve vlastním bytě, usurpován veškerým vybavením, i svými představami. Vybarvený Švankmajer, působivé, ale Bunuel to není. ()
Bezvýchodná situace... Doslova... ()
Úžasné, jedním slovem.. Úplně mi to vyrazilo dech ()
Výlet do jednoho surrealistického bytu, ze kterého se jen tak nedostanete. ()
O takový byt by zajisté stála spousta nájemníků. ()
Za.¬ Dobře zpracovaná blbůstka bez přesahu z genru surrealistického i existencialistického, zcela poplatná dobovým manýrám, jejíž přidanou hodnotou je známý český režisér J. Herz objevivší se v herecké úloze a pak také hudba výborného Z. Lišky. Sám I. Kraus hraje velice dobře svoji hlavní úlohu, režisérské vedení je na úrovni, J. Švankmajer je nejen jedinečný animátor, ale i schopný režisér. Žel, musím dodati, že tato nicotná blbůstka, jakkoli schopně vyhotovená, zůstává pouhou nicotností, pouhou hříčkou, a pro to odměna nemůže býti tak sladká, jako by tomu bylo v případě hodnotnějšího díla.¬ "Za originalitu, za vtipnost" sdílím s uživ. Matty, který tato určení projevil ve svém opoznámkování; jeho hodnocení ovšem už nesdílím… ()
Nejlepší krátkometrážní snímek, který jsem doposud viděl! A nemalou zásluhu na tom má hudba pana Lišky (viz. Spalovač mrtvol). ()
Byt, ktorý je nepriateľom svojho obyvateľa, a nič tam nie je, ako sa očakáva. Švankmajerove nápady tu predčili akékoľvek očakávania. Neposlušné zrkadlo, obrazy, podlaha, žiarovka rozbije stenu, z vodovodu tečie kameň, to sa ani nedá zapamätať. ()
Vtipná, animačně dokonalá groteska vzbuzující (alespoň) ve mě skutečnou tíseň z nemožnosti uskutečnit chtěné. ()
Surrealistický horor nebo snad groteska? Nejsem si jist kterým směrem ve snaze pochopit tento film se mám vydat, protože absurdna jsou tu dvě, ale dokonale propojená. Tím prvním je absurdno groteskní, kdy se bavíte tím, co muže ještě potká. Ale tím druhým je absurdno děsivě existenciální, kterého se nám dostává stále více s blížícím se bezvýchodným koncem, jenž můžeme považovat za opravdu kafkovský. Dalším důležitým prvkem, který asi drží celý snímek i pohromadě je výborná hudba, který ještě více podpoří atmosféru. A samozřejmě výběr Krause do hlavní role a nepřeberné množství nápadů si zaslouží poklonu. ()
Svankmajer a ja, to neslo nikdy poradne dohromady... ()
"Taková nenápadná vzpoura všedních věcí" Lepši popis ani neexistuje... ()
Film je to originální, nápaditej, místy vtipnej, v rámci možností skvěle zahranej. Ale na podobnej kousek je těch 13 minut až až, na můj vkus je tam těch "fíglů" možná až moc a sem tam jsem se i trochu nudil. Ale atmosféru to rozhodně má, o tom žádná. :-) ()
Originalni hricka, ktera se chytre pohybuje na hranici komedie a hororu. ()
Každý z nás má v hlavě jeden malý, útulný a levný pokojík. Tak si věru dejme pozor, abychom tam v nestřežené chvilce nezabloudili, neboť cesta ven bývá velmi trnitá. ()
Pro mě je Byt téměř stejným symbolem surrealismu jako Andaluský pes. Mnoho mají společného, i když je dělí téměř 40 let, je na první pohled možné vidět spoustu podobných prvků. Výhodou mladšího bratříčka je že má děj, čímž se stává stravitelnější i pro obyčejného diváka. Španělé měli Luise Bunuela, svět měl Salvatora Dalí a my máme Švankmajera, kdo je na tom líp? ()