Lekce Faust

Aktualizácia Faustovského mýtu 4 roky po nežnej revolúcii získava v Švankmajerovom podaní nových obrysov. Obrovské vyrezávané bábky na motúzoch sa pohybujú medzi ľuďmi, keď nie sú tými klasickými, malými. Civilizmus naráža na surrealizmus v tomto filme o niečo menej elegantne, ako v niektorých iných Švankmajerových filmoch, ale možno je to tak správne. Podobne aj po dramaturgickej stránke mi film nepripadal dostatočne zovretý. Asi nebudem nadinterpretovať, ak budem chápať tento film okrem jeho všeobecného posolstva známeho už z predlohy aj ako tunajšiu politickú alegóriu na doby spred pár rokov pred jeho vznikom. Že bude aj v tomto smere nadčasový, dnes už niet žiadnych pochýb. (19.12.2016)

československá a potažmo česká kinematografie se vždy vyznačovala statickým snímáním, divadelností, dialogy (čili kecáním) víc, než efekty, prací se střihem, akcí, adrenalinem a vzrušením. tedy nám jde víc o význam, než o zábavu. škoda, že i ten význam se z našich filmů čím dál víc vytrácí a nakonec je dnes aplaudováno něčemu, co by ještě před dekádou bylo průměrné. Lekce Faust je bezesporů významným počinem – surrealistická a osobitá verze Fausta od Jana Švankmajera překvapuje absencí dialogů, zaměřením se na detaily a překvapivě i onou prací se střihem, již v našich filmech těžko pohledáte. škoda, že v polovině film nechci říct ztratí dech, ale začne naopak kopit jednu akci na druhou (a tou akcí mám na mysli to pobíhání a nahánění), které jakoby chtěly film jen natáhnout nebo nevěděly, co ještě v daný moment říct. s takovým základem měl tento film navíc... a pan Čepek, ten se pro tuto životní roli obětoval... doslova. (23.05.2008)

Echt Švankmajer. Dokonalá koláž mistrových oblíbených motivů a postupů sestavená a upravená na faustovské téma. Zásadní je výběr nosné linie, ta musí být hluboká a současně nahánět divákovi strach (Kyvadlo, jáma a naděje). Jako kulisy použití starých kusů nábytku, budících nostalgii a zároveň nedůvěru (Picknick mit Weissmann). Prolínání s fantaskním světem loutek (Don Šajn) s důrazem na jejich bizarní pohyby a soustředění na dvousečnou postavu kašpárka. Dokreslení atmosféry oblíbenými motivy - jídlem (Zamilované maso; mimochodem baletky s buřtgulášem mě naprosto fascinovaly), schody ve starém domě (Do pivnice), postavou člověka z plastelíny (Tma/Světlo/Tma), atd... V neposlední řadě obsazení oblíbených herců Petra Čepka (Zánik domu Usherů), nebo Jana Krause (Jídlo). Doporučuji shlédnout před Lekcí Faust několik Švankmajerových krátkých filmů (zejména ty, co jsem zmínil), protože poté dostane tento film úplně jiný rozměr a vyplňuje a víří mysl nesrovnatelně více. (28.02.2007)

Göetheho Faust, by asi dopadl špatně, kdyby se někdo rozhodnul je vytvořit tak nějak klasicky. Švankmajer ho zadaptoval po svém a dopadlo to dobře. Čepek se na vyvolávání ďábla hodí více než dobře. Film je doplněn skvělými animacemi a zajímavými postavami v podobě loutek. Krausovi tenhle film taky sedl. Lekce Faust je určitě jeden z nejlepších filmů Švankmajerovy tvorby. (20.01.2007)

Objektivně je to za plný počet, subjektivně mi ta přílišná divadelní stylizace (byť ji chápu) občas přišla přehnaná. Jinak je to skvěle postavené a sestavené - miluju ty snové pasáže, průchody starými, obouchanými až mystickými domy, skrývajícími svá tajemství, přechod z jedné podivné místnosti do druhé... Líbí se mi, že všechny podivnosti jsou přes celou surreálnost nakonec vysvětleny a zapadnou do sebe zcela dokonale (bezdomovec!). A potěšilo mne, že se to nebere tolik vážně (chodí kašpárci na záchod? mohou baletky hrabat seno a baštit guláš z ešusu?). Jinak jsou zde postupně všechny atributy pekla (černá kočka, černá slepice, puklé vejce, černý pes, homunkulus a šém, když auto, tak pekelně červené, boj nebe s peklem, samozřejmě skoro osmiminutová scéna vzývání Mefistofela - které jsem se popravdě hodně bál, ale nakonec díky snahám nebe Fausta zastavit a kombinacím scén jde o skvěle natočenou věc - zvláště ten Adršpach! Jak tohle natočili na té špičce jehly?) i představení rozmanitých hříchů - smilstva (ldyž baletky spí, "krásná panna" na závěr), krádež (chlebíčky v divadelním bufetu), chamtivost (víno ve stole zahradní restaurace) apod. Nechybějí scény, které navozují různé pojmy s hlubší návazností - střed labyrintu (když řeže kulisy v půli), divadlo života, je čas jít, tady na Zemi je peklo... Těch odkazů a pojmů je hodně a na jedno zhlédnutí je asi nedá nikdo. A přesto je to srozumitelné a jednotlivé scény (i ty nejnevinnější, i ty s pohodou u piva) správně zlověstné. A člověka až zamrazí, když si uvědomí, že šlo o Čepkův v podstatě poslední film a on sám bilancoval dobro a zlo a svůj odchod ze světa kvůli zlé nemoci). A na druhou stranu pobavilo, že "text advisora" dělal tehdy dvacetiletý Jiří Strach. (19.05.2019)