Spiel mit Steinen
A Game with Stones
VOD (1)
Obsahy(1)
Dlouhý záběr na starou rozpraskanou zeď střídá pohled na netradiční hodiny které vždy v celou vyhodí pár kamenů, které vytvářejí obrazce, postavy a dovádějí. (Stodvacet)
Recenze (41)
Klasická Švankmajerova schéma. Aj z obyčajných tradičných, nepotrebných vecí dokáže tento tvorca vyčarovať nevšedný experiment a umelecký zážitok zároveň. V snímke sa nachádzajú jedny kukučkové hodiny ktoré ako keby znášali kamene do vedra. Tieto kamene majú všelijaké farby a tvary. Časom sa dokonca rozdrobujú a vytvárajú obrazce ľudských tvár ktoré sa navzájom požierajú, zaujímavé. ()
Já nevím, poněkud nudné, zdá se. Ale zase, jako vždy, ten nápad, pane Švankmajere, ten vám závidím. ()
-3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho dílka. Tyhle hrátky s kameny a kamínky se mi docela líbily, mělo to šťávu a flašinetové melodie tomu dodávaly zajímavou atmosféru. Takže skok zase na 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] ()
Opravdu hra s kameny, která nejspíš není tak manýristická, jak se na první pohled zdá, ale zase na druhou stranu mě nezaujala a nedala důvod se v tom dopodrobna babrat... Slabé 3* ()
To uz se radeji podivam na kameny v rece, u cesty nebo v kamenolomu. Hra s kameny ma v mych ocich k filmu stejne daleko jako k umeni. ()
Báječná groteska, aneb kdo si hraje, nezlobí. Takové hodiny bych chtěl taky vlastnit, aspoň bych podle barvy kamenů poznal, kolik je. Mimochodem, svojí hravou strukturou mě film nejednou připomněl neméně skvělou "Abecedu" od Lynche. ()
Hrava hricka Jana Svankmajera ukazuje, co se vssechno da vymyslet s trochou fantazie a hromadkou kamenu. ()
Světlo a stín, povrchy, struktury, praskliny, drti. Abstrakce obdivuhodná tušenou náročností provedení a bohatstvím výtvarné fantazie, čisťounká, nikoli však strhující. ()
Režisérova fantazie se opět posouvá dál, všichni sníme a něco si představujeme, ale pouze Jan Švankmajer to dokáže přenést na kameru. ()
Málo destrukce a drcení = nízké hodnocení... :-) Švankmajer už v tomto ranném dílku nastiňuje své nápady, které se proplétají celou jeho tvorbou (viz např. tvář ze štěrku, které se z úst vynoří jiná tvář, nebo neustálé opakování téměř téhož). Já osobně oceňuji to bezpochyby dlouhé hraní si s kamínky. ()
Angel Angie, ty seš taková úžasná **** :), že to snad ani není možné.. Ještěže užs dostala Ban a je tady od Tebe pokoj. Bohužel pro ostatní uživatelé, ještě pořád tady visí ty Tvé cancy...Snad i ty nás časem opustí a bude zase o něco lépe :) ()
Surrealistická hříčka ve které hrají hlavní roli kameny různých tvarů, barev a velikostí. ()
Nečekejte nic víc, než je uvedeno v názvu: V rytmu hrací skříňky tančí kameny v hrnci, a to do té doby, než se dno protrhne. The End. Ale výtvarně z toho Švankmajer opět vytěžil maximálně surrealistický dojem. ()
1* za tu piplačku, co musela být se skládáním a posouváním těch kamenů. Jinak hrozná nuda... ()
Skrytý rasismus v surrealismu? Kameny jsou pořád stejné, jen jinak barevné...Na začátku to byla celkem nuda, ještě když přičteme vtipně přidané "s" v úvodních titulcích, pak ale Švankmajer zachytil svou tóninu, na které tvořil desítky let poté. Není to kdovíjak skvělé, i mistr tesař musel někdy začínat, ale už tu jsou k vidění náznaky poctivé vypiplané práce a taky ústřední motiv dvou obličejů vrcholného díla Možnosti dialogu. ()
Tak si myslím, že některé Švankmajerovi krátkometrážní snímky vznikaly úplně zbytečně. Pokud najdete nějaký hlubší význam v sypajících se šutrech, pak máte asi opravdu bujnou fantazii a k pocitu svého uspokojení vám stačí třeba i jen sledovat hrající si koťata, tak jako jsme tomu byli svědky v prázdných místech TV vysílání za komunistů... ()
Treti pocin a uz takova hloubka pribehu. Moc fajne. ()
myslím, že by se z tématu kamenů dalo vykřesat poněkud více... 4/10 ()
Poprvé se tu objevují sebe požírající hlavy, které potom Švankmajer používá v Možnostech dialogu. Jinak je to hezká hra s kameny, doprovázená zvukem nekonečného hodinového strojku, jehož melodie vám brzy začne lézt na nervy. Vodovodní kohoutek, který v určitých časových intervalech vyplivuje hrst kamenů a s nimi pak režisér roztáčí svou hru. ()
První náznaky metafor, kterými je umělec Jan Švankmajer známý. Hypnotické prostřihy a uznání za trpělivost a přípravu tohoto minidílka. ()