The Ossuary
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jiří AdamíraVOD (1)
Obsahy(2)
Sedmdesát tisíc koster v jednom filmu. Krátký snímek Jana Švankmajera. Švankmajerova černobílá obrazová koláž zachycuje místo, které je samo o sobě poněkud mrazivé a které nebylo třeba zvlášť filmařsky dotvářet – kostnici v kostele Všech Svatých v Sedlci u Kutné Hory, založenou roku 1870. Sedmdesát tisíc lidských koster, většinou obětí epidemie černého moru z roku 1318, upravených řezbářem Františkem Rintem do zvláštních ornamentů, lustrů atd. se ve filmu objevuje v ironickém kontrapunktu s komentářem průvodkyně mimo obraz, který byl pořízen při návštěvě dětí, a filmu tak dodává absurdní surrealistický nádech. (Česká televize)
(více)Recenze (82)
Někdy to chci vidět opilá, to pak musí být zážitek. ()
Zacatek snimku velice dobry, postupne ale prudce ztraci na intenzite. Podle me je Kostnice namet na daleko lepsi zpracovani, ke konci jsem se neubranil nude. ()
Původně jsem chtěl dát jen dvě hvězdy - přece jen, nedá se zde mluvit o nějaké depresi či dokonce hororu, kosti mě nechávaly chladným, ovšem po shlédnutí alternativní verse s komentářem průvodkyně přece jen zvyšuji o hvězdu - komentář překypující černým humorem zde sedí více než neposlouchatelný hudební doprovod. ()
Já sem to paní učitelko tři hodiny myla, propiskami nám to popisujou... ()
Verze s komentářem svérázné průvodkyně, bolševikem zakázaná (bodejť by pustil ven pochvalné zmínky o Schwarzenbercích a „děti, víte, co je to dolar?“), to je nová vlna jak bič, se vší její trapností a shazovačností, což mi zrovna k tomuto tématu tak úplně nepasuje. Náhradní ozvučení Liškou zhudebněnou Prévertovou básní je taky poněkud naschválné. Možná by mi nejvíc vyhovovala nějaká třetí varianta zvuku, která by dala plně vyniknout svéráznému Švankmajerovu vizuálnímu zacházení s kostnicí jako s monstrózně morbidním ready-made objektem. ()
Kostnice v Sedlci je určitě zajímavý objekt, který by stálo za to navštívit. Za zmínku určitě stojí jméno František Rint - řezbář z České Skalice, který za kosterní výzdobou stojí. Švankmajerovo zpracování je horší, předkládá nám kostnici jako něco bizarního, k čemuž ještě přispívá otřesný hudební doprovod. Svým zpracováním chtěl možná v roce 1970 trochu šokovat, z dnešního pohledu by si toto místo zasloužilo kvalitnější zpracování. I když - buďme asi rádi za toto. ()
zhlédnuta verze s komentářem průvodkyně "já jsem důchodce za všechny peníze" ()
Memento mori, mohl by se jmenovat tenhle podivný dokument. V kutnohorské kostnici jsem byl. Výzdoba kostela celá z kostí vypadá vážně úžasně. Je zvláštní, že v dřívější době, která smrt ještě chápala relativně inteligentně, byly podobné věci běžné a chápaly se zcela správně jako cesta k duchovnímu poučení a smíření s neodvratným osudem, a když v dnešní paranoidně thanatofobní době chce někdo vystavovat mrtvá těla (Bodies), ozývají se ze všech stran protesty, jak je to nemorální a bla bla bla bla bla. Lidi, jste magoři a nic jinýho než smrt si nezasloužíte. Švankmajer je taky magor, ale v lepším slova smyslu - má prostě takový ten druh obrovské a fascinující fantazie, s jakým člověk prostě nemůže zůstat normální. Vynikající dokument - záběry na lebky a šneky, doprovázený úžasně suchým přednesem jakéhosi úryvku, tipuju z Ottova slovníku naučného, a navíc zhudebněním jedné básničky Jacquese Préverta (pochopte, ulítlý ženský hlas zpívající: "něco hezkého, něco prostého, něco krásného" + záběry na kosti = skvost černého humoru). Přes vysloveně hráblou kameru a vůbec experimentální formu to zachycuje atmosféru zajímavě zvláštního místa, jímž kutnohorská vesnice je, a to je u dokumentu hlavní. Prosím, ať jsou všechny dokumenty takové. Prosím, ať se všechny filmy vyznačují stejně zdravou a správnou morbiditou podobně, jako Kostnice. P. S. V souvislosti s Kostnicí jsem si vzpomněl na tenhle úžasný obraz: http://tinyurl.com/ljbmxc . P. P. S. A film sám najdete tady http://www.youtube.com/watch?v=-c4kmWJ0dd8 ()
Kdo jiný by měl zachytit neopakovatelnou atmosféru kostnice, než mistr strachu. Chyběly mi aspoň drobné animace, ale dokážu si představit tu nevoli a nařčení ze zneuctění. Takhle je to jednoduše elektrizující, ale dostatečně působivé. ()
"Poetický" mikrofilm o kostnici to jest sestřih záběrů na obrovskou hromadu kostí za doprovodu nějaké dlouhé české písně. Vskutku morbidní. PS: z téhle kostnice pochází fotka skupiny Törr na albu Armageddon. ()
Švankmajer si hodně vyhrál s kamerou a musím říct, že použití výkladu lidové průvodkyně (i když to vlastně průvodkyně nebyla, pouze záskok) určený zřejmě pro mateřskou školu, možná první stupeň školy základní, byl chytrý tah a celý jeho mini dokument tím příjemně ozvláštnil. ()
Keby to nebolo skutočné, tak by som povedal, že Švankmajer si to vymyslel a naaranžoval. Verziu som videl bez hudby a s komentárom od jemne nervóznej sprievodkyne. A ten komentár bol skvelý. –––– Prosím vás, kdo sáhne na kost, platí padesát korun pokuty. ()
Smysl tohoto krátkého dokumentu (?) mi byl jasný až poté, co jsem slyšel vysvětlení jeho "backgroundu" Janem Švankmajerem. Škoda, že některé ty kosti nebyly nakomponovány do jeho Historia Naturae - bylo by to ještě silnější. ()
V původní verzi byl pouze autentický komentář průvodkyně v kostnici. Bohužel později musel být snímek opatřen hudbou a umírněnějším komentářem. Až opět při uvedení filmu na videu byl použit původní zvuk. ()
Náučná historická časová kapsula, v ktorej sa zastavil čas. Doplnená o ikonickú chaotickú kameru pana Švankmajera. Morbídny bizár, no za to umenie. Presne ako skutočná kostnica... ()
Typický Švankmajerův smysl pro hůmor v tee nejčernější podobě. Opravdu surrealistické s tím komentářem paní průvodkyně:D ()
Naprosto nevhodne uchopene tema a idiotsky hudebni dobrovod. Toto jste pane Svankmajer snad nemohl myslet vazne. ()
Spojení naprosto mystického (kdo jste byli, víte) místa kostnice s proslovem prosté ženy ke školnímu výletu je překvapivě velmi silný. Snad jen možná až moc těkavá kamera ubírá na dojmu tomuto unikátnímu prostoru, pravému Chrámu smrti. ()
Nutno si říct, že na atmosféře tentokrát nemá hlavní podíl Švankmajerův mistrovský cit pro Úchylno, nýbrž že Kostnice sama nás ohromuje svou dokonalou, až patologickou precizností ve všech dílech (opravdu skvostech), které bychom nepochybně docenili, i kdyby byly jen z pouhého dřeva. Také podotýkám, že jsem viděl verzi nekomentovanou a právě proto byl narůstající počet záběrů na stejnou místnost po chvíli lehce monotonní. I tak ale slušné 4*. ()
Kdybych nevěděl dopředu,že to natočil Švankmajer, z filmu bych to nepoznal. A to je podle mě u Švankmajera špatně. Těch deset minut v kostnici bylo tak akorát. ()