Vzpomínky na Itálii

„Veľmi sa nesmej, vieš kto ešte mal 12 nasledovateľov?“ V jednej scéne je Liam Neeson so synom v reštaurácii a do stola im nabúra opitý chlap. Normálne som čakal, že Liam vytiahne dýku a celý lokál nemilosrdne vykidlí a potom ho zapáli. Potom som si spomenul, že toto je iný film, než na aké sme v posledných rokoch od tohto drsného Íra zvyknutí. A musím povedať (nič proti jeho akčným trilerom, mnohé sú skvelé), že bolo úžasné vidieť ho po dlhej dobe v inej polohe. Scenár je samozrejme jedno obrovské klišé (nachytanie s bývalým asi vypadlo z ôsmej série Ordinácie v ružovej záhrade), ale vôbec mi to nevadilo a i keď záver mohol byť dojemnejší, tak je to bez debaty za 4*. Jasné, dosť to pripomína Dobrý ročník (jeden z mojich najobľúbenejších filmov vôbec), ale komu to vadí? Neskutočné Toskánsko, malebný kasting (nedajte sa pomýliť priezviskami, Micheál Richardson je naozaj Neesonov syn a asi vám nemusím pripomínať, za akých okolností prišli o manželku, mamu), dobré dialógy a postavy, na ktorých vám záleží. Mohlo tam byť viac jedla, viac pesničiek a z fretky mali urobiť running gag. Ale inak fakt spokojnosť a kto spokojný nebude, asi nevedel, na čo ide do kina. Kino Považan NMnV 2020 (30.08.2020)

Vzpomínky na Itálii jsou opravdu mile natočený film, který v sobě v přiměřených dávkách mísí komické a dramatické prvky. Vedle nádherných italských scenérií a jižanské atmosféry nabízí film obstojné herecké výkony, které sice v několika málo momentech působí poněkud strojeně, po většinu stopáže jsou však vesměs civilní, k čemuž určitě přispěla i skutečnost, že se v případě dvou hlavních postav jedná o otce se synem i mimo plátno. Musím se přiznat, že chvílemi byla v kině vyšší koncentrace cibule - a to zejména ve scénách spojených s matkou, protože jsem si v ten moment vždy představil tragicky zesnulou Natashu Richardson. I když jde dějově o veskrz tuctový film, jenž nemá v rámci žánru moc čím překvapit, tak se na něj pěkně dívalo a musím říct, že se D'Arcymu jeho dlouhometrážní prvotina vcelku podařila ukočírovat. Plusové body za sympaticky napsanou postavu s tváří Lindsay Duncan a miniepizodky s fretkou a dělníky. Slabší čtyři hvězdičky! (06.08.2020)

Červená knihovna. 1)  Robertova syna Jacka hraje skutečný syn Liama Neesona 25letý přitažlivý Micheál Richardson._____ 2)  Zajímavosti od Bontonfilmu uvádějí další fakta o propojení děje filmu se skutečnými osudy obou protagonistů. Neeson rovněž ztratil svou ženu a jeho syn matku Nataschu při lyžování. Viděno touto optikou nezbývá než konstatovat, že život někdy přináší roztodivné příběhy. (12.11.2021)

Krásné toskánské scenérie dozajista potěší nejedno oko diváka, ale nezachrání tuhle jinak ničím zajímavou podívanou, což je škoda, jelikož reálný základ příběhu skýtá jistý potenciál. Nejvíc mi asi vadí, že většina scén, které mají dojímat, nepůsobí ani trochu emotivně. Kus romantiky v tomhle filmu asi bude, ovšem komediální momenty bych tady nenašla, i kdybych se stokrát snažila. (45%) (09.09.2022)

Příběh nalézání cesty k sobě otce a syna již byl natočen v mnoha podobách mnohokrát a tento není moc originální ani z hlediska scénáře ani filmovými řemesly. Do příběhu se musíte ponořit emočně a pak začne fungovat. V Toskánsku jsem byl dvakrát na kole a tato překrásná krajina drží film nad vodou. A také film s tématem vyrovnání se s traumatem ze ztráty blízkého se neutápí v depresích. Je pozitivní a vřelý. Neeson podobný příběh sám prožil, proto mezi jeho synem Jackem probíhá uvěřitelný vztah, stejně jako mezi Jackem a Natálií v romantické lince, kterou znázornila Italka Valerie Bilellová. Jako každá výrazná postava je zavalena svými problémy. Ty ale působí realisticky uvěřitelně. Jen se jeho manželka , herečka, nezabila v autě, ale na lyžích. Téma potlačeného žalu a pocitu viny se silně vyvalí v jedné emotivní scéně. Ve filmu je ale více humoru než dramatu. Jiskří to v kontaktu s podivínskými domorodci a vzájemným škádlením Neesona se synem Jackem. Kata je komická postava realitní makléřky, jejíž manžel otěhotněl sekretářku a tak se přestěhovala do slunného Toskánska s vinicemi na vlnících se kopečkách. Celkově je to dost předvídatelné a snaží se toto dílko působit hlavně na vaše emoce. (27.11.2020)