Otesánek

Famózní zpracování klasické pohádky. Až u tohoto filmu jsem si uvědomil, jak hrůzná ve skutečnosti je. Tenhle film patří do hororového žánru! Nejen děsivostí původního příběhu, ale také tím, co pohádka zasazená do současnosti symbolizuje. Vymodlené dítě, které se rychle vymyká kontrole svých rodičů, je symbolem moderní civilizace - také vytoužené, rostoucí, hladové a okolí pohlcující. Co s tím dělat, ví někdo jistě. Každý má ale jiný návrh a žádné z nabízených řešení není bezbolestné a každopádně přichází pozdě. Jiní se jen dohadují, co se vlastně děje (sousedovic manželka) nebo rezignovaně sedí před televizí (soused). Konec logicky zůstává otevřený. Ve filmu je dost humoru, ovšem většinou jde o bizarní kousky, u kterých jsem se sám sebe ptal, čemu se to vlastně směju. Milovníkům Monty Pythonů a Gilliamových filmů to jistě kápne do noty. Moc se mi líbil pohled na většinu dění dětskýma očima a prolínání děje se čtenou pohádkou o Otesánkovi. Kromě dětské herečky jsou výborné i výkony ostatních herců, hlavně Veroniky Žilkové v roli matky, která brání své dítě bez ohledu na cokoliv a vlastním tělem. Švankmajer je prý v zahraničí náš nejuznávanější současný filmový tvůrce (podívejte se na Imdb, kolik témat obsahuje jeho diskusní fórum). Jsem vděčný Cinemě, že mě svým článkem v listopadovém čísle 2005 upozornila na tvorbu tohoto umělce. Otesánek je nejlepší český porevoluční film, jaký jsem zatím viděl. 10/10 (14.11.2005)

Film by býval lepší, kdyby si Švankmajer odpustil pár minut. Vzhledem k banálnímu příběhu je totiž 120 minut dlouhá doba. Než se začne rozvíjet příběh uplyne alespoň půl hodiny. Nemám rád Tele Tele a tím pádem ani nemusím Žilkovou, ale tady sehrála svou roli matky poblázněné mateřským pudem neočekávaně dobře. Především ona a také výtvarná fantazie Švankmajera, jsou největším kladem filmu. (23.11.2004)

Tak nevím z čeho mi bylo ve filmu víc mdlo. Jestli z večeře anebo z Otesánkových vražd J. U Švankmajera si vážím toho, jak krásně využívá loutky. Netradiční podání jinak klasické pohádky mě opravdu vzalo. Kamera byla také skvělá a záběry – střihy na pohybující se jídlo jsou opravdu zajímavé a celému filmu dodávají šmrnc a zdůrazňují tak absurditu celého příběhu. (20.08.2006)

Mé první celovečerní setkání s legendárním tvůrcem, jehož dílo respektuji, a hned takhle rozporuplné. K Otesánkovi se při hodnocení musí přistupovat odlišně. ______ První polovina: Švankmajer si poctivě buduje atmosféru a psychologickou rovinku postav, kterou s každou další těžkostí prohlubuje a s ní stupňuje takřka hororové dusno. Americký přístup vyprávění je zde cítit téměř z každého okénka, ač je to stále Švankmajer, jen umírněn na úkor uceleného vyprávění. Veronika Žilková podává svůj životní výkon! Její výbuchy emocí byly natolik sugestivní, až mi běhal mráz po zádech. Totéž se dá říct o atmosféře a hororovému převyprávění klasické pohádky. ______ Druhá polovina: Napětí graduje, dusno ustupuje, aby se na scénu prodrala neskutečně trpká černá komedie. Závěrečná půlhodinka vypadá jako úplně jiný film. Psychologie postav, která byla poctivě budována od první minuty, bere za své a charaktery se začínají chovat nelogicky (holčička je nejdříve v úloze zvědavé průzkumnice, jež se nebojí zasáhnout; následně je přetransformována v lobotomickou figurku s mateřským pudem sebezáchovy ohledně Otesánkova přežití a vraždění lidí velice perverzním způsobem) a samotný závěr vyšumí do prázdna. ______ Film bolestivě úpí v křečích přetaženou stopáží, která v závěrečné zúčtovací desetiminutovce diváka spíše nudí, než aby jej přikovala k sedačce. Obrovská škoda! Mohlo se jednat o geniální horor s příchutí trpké komedie, ale namísto toho zůstala původně morální báchorka pro děti, kdesi napůl mezi. (22.02.2015)

Být film o něco kratší, šel bych skoro na plné hodnocení. Výtečná podívaná s mnoha lahůdkovými záběry a scénami (některé v plném významu tohoto slova, některé ovšem naopak pro diváky se silnými žaludky), zajímavě pojatá a vyprávěná a okořeněná opravdu výbornými hereckými výkony - zvlášť co se týče ústředního kvinteta Hartl, Žilková, Nový, Kretschmerová a malá Kristína Adamcová. Ačkoli Švankmajera tak trochu provází aura jakési "nesrozumitelnosti", "nestravitelnosti" či "nepřístupnosti", v tomhle případě to určitě neplatí. Švankmajer pojal látku po svém, naprosto jedinečně a z mého pohledu zároveň i velice divácky atraktivně. Je to sice možná přespříliš dlouhé a závěr je poněkud rozpačitý, ale...klobouk dolů a český lev ve správných rukou. (09.12.2010)