Zvláštní bytosti

Říct, že Zvláštní bytosti jsou zvláštním filmem se nabízí samo. Režisér Fero Fenič se ze zabezpečených pozic roku 1989 pustil do politické satiry, která by se snad dala nejlépe přirovnat k road movie. Máme zde těžce nemocného funkcionáře, který potřebuje dojet na pohřeb své tety, máme zde jeho sekretářku (a milenku) a pak řidiče – pohraničníka, který skrývá své tajemství, jež bude odhaleno ke konci filmu. Ale než se tam hlavní hrdinové doplácají, za pomoci (již tehdy!) roztřesené a často nakloněné kamery potkají různé podivné existence konce normalizační doby, různé situace a okolnosti. Zvuk se nabízí v pouhém sterero, ale k českým je možné pustit si i anglické titulky. Stejně jako u Džusového románu, i zde najdeme v bonusech položku Ze soukromého archivu Fero Feniče (7:51), což je hezký pokus převést levně rodinné album do digitální podoby. Následují filmografie, fotogalerie (2:11), původní film Jana Špáty a Olgy Sommerové z roku 1989 Jak se natáčely Zvláštní bytosti (13:49), rozhovory s režisérem (5:38) a herci Jiřím Bábkem (4:51) a Stanislavem Zindulkou (5:35). Všechny bonusy mají mimochodem titulky. (09.08.2019)

LFŠ 2009. Vidím to jako alegorii na cestu do pekel. Formou road-movie sledujeme osudy tří lidí, charakteristických pro dobu komunismu u nás. V průběhu své cesty se hrdinové střetávají s nepěknými událostmi a osobami, které mají nastoupit na uvolněná místa ve společnosti. Skrze neklidnou kameru místy s růžovým filtrem sledujeme zhnusení a zklamání u funkcionáře i sekretářky, kteří nakonec nejsou vykoupeni a pokračují do záhuby. (29.07.2009)

Taková psychedelická road-movie na pohřeb socialismu v Československu. V tom filmu je všechno. únor, srpen, holubáří kroužek, střelecký kroužek, fízly rozprášenej koncert... Škoda těch dialogů, že jsou odříkávány tak pateticky a divadelně. Feničovy filmy na mě začínají působit podobně jako Rochovy.. (27.12.2009)

40% — Symbolický film, který vznikl v nepříliš příznivé době. Tedy, jak se to vezme. Natočen byl na jaře roku 1989 a nebýt té doby, nemohl by asi ani vzniknout. Protože však šel do distribuce až v roce 1990, kdy mezitím čas oponou trhnul a kritizovat komunistické pohlaváry již nebylo odvážné, ale naopak to patřilo k bontonu, jeho provokativnost a odvaha poněkud vyšuměla. Mě osobně dosti překvapila účast kovaných komunistických soudruhů, např. Adolfa Filipa, ale především Josefa Větrovce. Buď se Feničovi podařilo před nimi dokonale utajit, v jakém filmu vlastně hrají, což se mi moc nezdá, nebo sami pochopili, že tehdejší režim je dlouhodobě neudržitelný, a chtěli být vidět v takovémhle filmu. Co se vlastního příběhu týká, je to trochu problém většiny symbolických filmů — děj je poplatný zvolenému symbolismu, takže se tu dočkáme ne úplně jasných situací, projevů a postav (např. člověk hledající nivelační bod). Děj se nakonec dočká svého oblouku a propojí zdánlivě nesouvisejícího vojáka s komunistickým pohlavárem, který ho využil (zneužil) jako řidiče. Viděno optikou doby vzniku, Fenič se s tím tedy opravdu nepáral, bohužel už po návštěvě premiéry jsem odcházel se smíšenými pocity. (04.07.2016)

Plné skrytých významů a narážek alegorií, oběšenci na chmelnici mě dostali... Protože film obsahuje spousty skrytých i méně skrytých narážek na tehdejší režim, řekl kameraman Jaroslav Brabec že ke konci natáčení se od tvůrců i filmu začali ti méně stateční spolupracovníci odvracet, protože čekali že to bude veliký průšvih z následujícími zákazy, poslední tečkou nejspíš bylo že ve filmu je slyšet hlas Marty Kubišové, po 20. letech zákazu jakékoliv činnosti. Do dokončovacích prací však zasáhl 17.listopad 1989 a film najednou postrádal smysl a veškerá práce šla na zmar. (08.01.2014)