Jízda

Sverák si dal kedysi dávno za úlohu, že dokáže nemožné a natočí celovečerný český film za 1 milión korún. Podarilo sa mu to, otázka je, či sa dá natočiť za také peniaze aj plnohodnotný a kvalitný celovečerný film. Ak prižmúrime oči, tak áno. Lenže mojim veľkým problémom je hudba českej formácie Buty. Nikdy som z nich nebol na vetvy, ale odvtedy, čo som ich videl na jednom festivale, mám voči nim ťažkú averziu. Takže Honza Sverák odpustí iba priemerné hodnotenie. (16.07.2012)

Poprvé jsem to viděl na začátku léta, zrovna když jsem skončil své putování základní školou- takže se mi tím filmem strefili do toho rebelantského období, kam tenhle film sedl jak prdel na hrnec. Geislerku jsem nikdy moc nemusel, ale tady jí to docela slušelo. No největší hvězdou pro mě byl Pastrňák a písničky od Buty: "Do Tramtári- do Tramtári- do Tramtáriééé" a samozřejmě "Najdem si místo, kde se dobře kouří..." (15.08.2012)

Film, který podle mne drží nad vodou písničky a letní pohoda. Jinak Geislerová je mi i zde herecky krajně nesympatická, a celkový příběh by se vešel do bakalářské povídky. Navíc je to celé takové prázdné - včetně těch lidí na plátně. Postavy mi jsou zde zkrátka ukradené jako nikdy. Ale jo, mladej Svěrák je zručný rejža, když tomu dokázal dal kabátek coolovosti. (04.07.2012)

Jízdu jsem zažil kdysi dávno před zaregistrováním se na ČSFD v televizi a nechtěl jsem ji hodnotit znovu jen tak zpaměti. Dobře jsem udělal. Včera jsem ji totiž viděl na velkém plátně, navíc z (místy fakt půvabně poškrábaného) 35mm filmu a z promítačky, která si v půli snímku řekla o nový kotouč a vyžádala minutovou přestávku. To všechno dalo dohromady milionovou atmosféru, která se k tomu bezstarostnému příběhu lidí jedoucích na jih prostě skvěle hodila. Lehounká Svěrákova režie, hezky barevná Brabcova kamera, hudba od Buty, svoboda, léto, přátelství, dobrá nálada... Tak co řešit? (19.06.2018)

Bez Buty, síry na zápalkách, stojí Jendova Mazda na Špalkách. Na tuty.. Zachycení ducha času optikou letního parna, vnitřní svobody a někdy pozérské bezstarostnosti selhává v tom, co určuje cestu. V postavách. Tyhle mně byly tak volné, že kdyby to šlo, odvál by je vítr střešním okýnkem. Born to Be Mild.. (15.12.2023)