Pěstní právo svobody

Já mám rád sebedestrukční filmy a tohle je jeden z nich. Rainer Werner Fassbinder zde ukázal, jak zajímavým byl tvůrcem, a to jak na poli režisérském, tak na poli scenáristickém, ale i hereckém. Tohle je jeho koncert, kde ale nechává vyniknout kritiku společnosti a lidí jako jednotlivců. Přitom nepoužívá žádné patetické nástroje. (13.10.2015)

Zajímavý film, a to z několika pohledů. Sexuální orientace se tady vůbec neřeší a každýmu přijde naprosto normální, že jeden chodí s chlapem a druhej se ženskou. Tohle ani dneska spousta lidí ještě nechápe. A pak doba - podobně jako tenkrát je tu jakási krize (2010). A stále jsou mezi námi takoví,kteří neumí hospodařit s penězi a nechají se snadno manipulovat. Celkem poučný film. (03.07.2010)

Fassbinder manipuluje so svojim divákom presne tak, ako činí Franzov milenec a spoločnosť okolo neho s hlavnou postavou. Vieme, akým smerom sa bude príbeh vyvíjať, napriek tomu si zvráteným spôsobom vychutnávame detaily prezrádzajúce jemnú manipuláciu ľudí s načančaným zovňajškom a ohavným vnútrom s človekom pôvodne z inej spoločenskej vrstvy. Fassbinder šikovne pracuje s motívom schodov ako prostriedku vertikálneho spoločenského prechodu smerom hore, ale aj smerom dole a finále v metre, kde v pozadí sledujeme pohybujúce sa eskalátory tam a späť, nemohlo byť lepšie vymyslené. Trpíme spoločne s hrdinom, chceme mu v jeho činoch zabrániť, upozorniť ho na chyby a naivitu, zároveň vieme, že to nie je možné a nakoniec sa ale cítime dokonale odmenení vďaka silnému filmovému zážitku. Patrí však k takým, aké stačí vidieť raz, pretože absolvovať túto podvratnú a krutú cestu jedným životným osudom znova nebude vôbec jednoduché. (05.09.2019)

Skvělý film. Srozumitelný příběh je zde vyprávěn velmi suverénní a sevřenou formou, která nechá mimo jiné vyniknout civilnímu hereckému projevu Fassbindera v roli sympatické hlavní postavy jednoho intelektuálně nekomplikovaného prosťáčka, kterou svou naivitou a dobrosrdečností působí skoro jak čistá duše, kontrastující s cynickou vypočítavostí ostatních postav, které ho celou dobu jen zneužívají a ponižují. Ostatně celé obsazení hodnotím jako velmi vydařené - ve snímku se objevuje celá řada režisérových stálých hereckých spolupracovníků, pro diváka obeznámeného s jeho dalšími snímky tak představuje tato podívaná až důvěrně známé setkání s povědomými tvářemi, a mj. i záruku toho, co od tohoto filmu čekat. Dále oceňuji vynikající kameru a zasazení do netradičního prostředí německé homosexuální smetánky 70. let - na tento film lze mimo jiné pohlížet jako na sociologicky nesmírně zajímavou zprávu z jednoho světa, který asi bude pro většinu současných diváků španělskou vesnicí. (Och, a to ani nemluvím o tom, jako bolestně tento snímek kontrastuje s děsivou normalizační tvorbou, která se u nás v téže době točila - (nejen) naprostá většina tehdejší kinematografie nesnese s tímto krásným filmem srovnání). Tragický závěr snímku jen korunuje jeho hořké vyznění, které svou skepsí z lidské společnosti tematicky předznamenává Fassbinderův pozdější snímek V roce se třinácti úplňky, v němž je motiv opuštěné, zoufalé, zneužité a nikým nemilované postavy doveden k uměleckému vrcholu. Variování podobných motivů ve Fassbinderově autorské filmografii svědčí dle mého soudu o tom, jaká témata mu osobně přišla důležitá a aktuální, a na jeho filmech si cením právě této stránky - byl to tvůrce, který moc dobře věděl, co chce říct a jakou formou tak má učinit. Přidám-li si k tomu jeho herecký talent, vychází mi z toho respekt k režisérovi, jaký se rodí jednou za hodně dlouhou dobu - neznám mezi současnými režiséry druhé jméno stejného formátu. (11.12.2012)

Začal jsem sledovat film a zanedlouho si uvědomil, že jde vlastně o variaci na Felliniho Cabiriiny noci nahlíženou Fassbinderovou optikou. Lépe řečeno, poměrně povedenou variaci na mé milované Cabiriiny noci. Oceňuji přenesení tématu mezi menšinovou společnost, oceňuji záměrné a plánovité neřešení sexuálních identit všech postav, oceňuji také úsporné, leč působivé herectví Fassbinderovy družiny. Ale jakkoliv roztomilý a chvílemi snad i politováníhodný je Fassbinder sám v hlavní úloze, prosťáčka Cabirii v podání Giuletty Masina prostě nemůže překonat. Na škodu je i to, že režisér už dopředu dává tušit, jak se vše skončí. Suma sumárum, odvážný, neotřelý a působivý - nicméně lehce zamžený pokus o ztvárnění myšlenky, že někteří lidé vás mohou vidět jen jako číslici ve finančním deníku, který když je dopsán, nahradí se novým. Ale za otevřenost a zpracování, kdy sexuální orientace není tématem nýbrž jen běžnou reálií uprostřed všedního života společnosti, musím dát alespoň 4 hvězdičky. Psal se totiž pětasedmdesátý rok! O celých třicet let dříve, než Amerika objevila Zkrocenou horu... (14.12.2010)