L'Albatros

Vyhoštěn na zemi uprostřed kopyt, jeho obří křídla mu brání v chůzi... (Ch. Baudelaire) *** Tento působivý thriller se tedy nebojí přelétnout od inspirace ústředního motivu v poezii až k (tehdy) aktuálním dozvukům bouřlivých studentských demonstrací roku 1968 a od napjatého útěku úprchlíka před služebně (a částečně i morálně?) selhávající policií uprostřed krizové doby doletět až k romantické baladě o osudové lásce. Albatros je přes svůj silně politický přesah naplněný převažně napínavou akcí a společně s hlavním (anti)hrdinou se v průběhu celé atmosféricky působivé temné noci i následujícího sychravého dne téměř nezastaví, plyne ve velice svižném tempu, i napodruhé jsem ho zhlédl vyloženě jedním dechem až do konce. Z volné politické trilogie Jeana-Pierra Mockyho Solo – Albatros – Rubáš nemá žádné kapsy jsem si sice tento prostřední film oblíbil asi nejmíň, ale rozdíly mezi nimi vnímám jako minimální. Pátou hvězdičku si zčásti odneslo samotné vyvrcholení, které na mě přes svou překvapivost (a opravdu nejen slušně decentní, ale i velmi originální nasnímání sexuálního aktu skrze stínové siluety) působí spíše rušivě komickým a až prvoplánově provokativním dojmem. [85%] (16.12.2021)

Sama nevím, čím to je, ale Jean-Pierre Mocky na mě nefunguje, neprobouzí ve mně žádné emoce, koukám na něj a nic necítím.. Příběh prchajícího vězně mě zaujal jen částečně, chování hlavních postav jsem vnímala jako diskutabilní, žádnou chemii mezi nimi jsem neviděla, v očích ji rozhodně neměli.. Ten teatrální závěr mi jen potvrdil, že v tomto případě nejsem cílovka.. Obdivovatelům tvorby pana Mockyho slibuji, že už mu do zelí nepolezu a nebudu kazit hodnocení.. (05.04.2024)

Asi jsem neviděl žánrový film (tedy film v protikladu k artové tvorbě; ano, uvědomuju si, jak může být tato dichotomie problematická, že se artová tvorba dokáže inspirovat populárními žánry, a naopak), který by zřetelněji vypovídal o kocovině v důsledků zmařených ideálů Května ´68. Účastník nezdařené revoluce Trussel (Jean-Pierre Mocky; mimochodem i režisér tohoto filmu) je vykreslen jako typický romantický hrdina - kriminálník, avšak s těmi nejčistšími úmysly, který se spravedlivě bouří proti zkorumpovanému (a represivnímu) systému, jehož boj je však už od začátku odsouzen k nezdaru; svět vysokému politiky je stále stejně bezútěšný, staří politici zneužívají svou moc, úkolují policii a intrikaří, a ti mladí, od kterých se toho tolik očekávalo, jsou dokonce ještě horší, s vidinou funkce se nebojí obětovat ani své vlastní dítě. Nebýt nevěrohodného sblížení Tassela a Pauly (Marion Game) přemýšlel bych i o hodnocení nejvyšším. Btw. bavilo mě, že L'Albatros (1971) vypadá úplně jinak, než jediný další film, který jsem od Mockyho viděl - La Grande Frousse (1964), ten chlap asi bude mít široký záběr, proto se taky na každý jeho další film velice těším. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (06.04.2024)

Divoká noční stíhačka završená vášnivou milostnou romancí. Trochu přidávám, podle mě je film tak na3,5*, protože podobných útěkových thrillerů už jsem viděla hodně. Za to ovšem pan Mocky nemůže a budiž mu taky přičteno k dobru, že měl dobrý vkus při výběru hudby ke svým filmům, šansoniér Léo Ferré byl dobrou volbou. Originální erotická scéna, kterou lze ve filmu vidět, je sama o sobě pěkná, ale jako by patřila do jiného filmu. A měla jsem pocit, že ji převedl někdo jiný, než hlavní herecké duo. (19.11.2023)

Všedné krimi, ktoré sa odohráva väčšinou v noci, ale napätie neprináša žiadne. Na triler veľmi zlá vizitka. Vidíme viacero postáv, ako to už zvykne byť pri francúzskych postavách, väčšinou sú také divné - k žiadnej si divák nedokáže vytvoriť vzťah. Škoda, z nočnej naháňačky po utečencovi z väzenia sa dalo vytrieskať omnoho omnoho viac. Druhá línia s voľbami prezidenta a politických intrikánskych vojen to síce čiastočne oživuje, ale aj tak príbeh z hlavy vyšumí veľmi rýchlo. (09.11.2022)