Love Hate
Love Hate
Režie:
Jean-Pierre MockyScénář:
Raphaël DelpardKamera:
Marcel WeissHudba:
Léo FerréHrají:
Jean-Pierre Mocky, Marion Game, Paul Müller, Robert Berri, Raphaël Delpard, André Le Gall, Dominique Zardi, Rudy Lenoir, Roger Lumont, René-Jean Chauffard (více)Obsahy(1)
Před několika lety policie brutálně zasáhla proti politické demonstraci a jeden z demonstrantů, Trassel, nešťastnou náhodou zabil policistu. Nyní po letech Trassel prchá z vězení a na útěku mu pomáhá jeho advokát. Ten se mu snaží pomoci dostat se za hranice, Trassel navíc shodou okolností získá rukojmí, kterým je Paula, dcera významného politika. Celá událost se tak dostane do popředí zájmu médií, Paula je ale Trasselem okouzlena a z únosce a rukojmí se postupně stává partnerský a spolupracující pár...
Podruhé ve své režijní dráze se Mocky odhodlal i k odehrání hlavní role; zatímco předchozí film s jeho hereckou účastí (SOLO, 1970), příliš nezaujal, film L'ALBATROS se řadí k jeho nejlepším snímkům sedmdesátých let. Na rozdíl od předchozí dekády, kdy točil především kousavě satirické komedie, nyní se soustředil na více dramatičtější žánr, nicméně i tento film disponuje překvapivě ironickým vyvrcholením. Exteriérové záběry vznikly ve Štrasburku a dalších lokalitách na východofrancouzských hranicích. Ve Francii měl film premiéru 8. září 1971.
(argenson)
Recenze (14)
Všedné krimi, ktoré sa odohráva väčšinou v noci, ale napätie neprináša žiadne. Na triler veľmi zlá vizitka. Vidíme viacero postáv, ako to už zvykne byť pri francúzskych postavách, väčšinou sú také divné - k žiadnej si divák nedokáže vytvoriť vzťah. Škoda, z nočnej naháňačky po utečencovi z väzenia sa dalo vytrieskať omnoho omnoho viac. Druhá línia s voľbami prezidenta a politických intrikánskych vojen to síce čiastočne oživuje, ale aj tak príbeh z hlavy vyšumí veľmi rýchlo. ()
Vyhoštěn na zemi uprostřed kopyt, jeho obří křídla mu brání v chůzi... (Ch. Baudelaire) *** Tento působivý thriller se tedy nebojí přelétnout od inspirace ústředního motivu v poezii až k (tehdy) aktuálním dozvukům bouřlivých studentských demonstrací roku 1968 a od napjatého útěku úprchlíka před služebně (a částečně i morálně?) selhávající policií uprostřed krizové doby doletět až k romantické baladě o osudové lásce. Albatros je přes svůj silně politický přesah naplněný převažně napínavou akcí a společně s hlavním (anti)hrdinou se v průběhu celé atmosféricky působivé temné noci i následujícího sychravého dne téměř nezastaví, plyne ve velice svižném tempu, i napodruhé jsem ho zhlédl vyloženě jedním dechem až do konce. Z volné politické trilogie Jeana-Pierra Mockyho Solo – Albatros – Rubáš nemá žádné kapsy jsem si sice tento prostřední film oblíbil asi nejmíň, ale rozdíly mezi nimi vnímám jako minimální. Pátou hvězdičku si zčásti odneslo samotné vyvrcholení, které na mě přes svou překvapivost (a opravdu nejen slušně decentní, ale i velmi originální nasnímání sexuálního aktu skrze stínové siluety) působí spíše rušivě komickým a až prvoplánově provokativním dojmem. [85%] ()
„Moc je ako orgazmus, ktorý trvá 24 hodín denne.” • Titulný Albatros sa azda i úplne bezprostredne vzťahoval práve iba na tohto ústredného protagonistu Stefa Tassela, ktorý na úplný začiatok najprv naprosto »sebavedomým spôsobom« utiekol z akéhosi väzenia, aby teda čochvíľa zase natrafil i na akúsi veľkú fešandu Paulu Cavalierovú, ako dcéru jedného z politických kandidátov, a ktorá sa zároveň automaticky stáva[la] i jeho vždy mimoriadne upravenou, «sexy rukojemníčkou», kedy sa tým pádom vytváralo niečo medzi: road-movie s predsa o čosi viac podstatnejšou, a k tomu i dramatickejšou líniou udalostí a vzťahov, obaleného do politického podtextu, ktorý sa čoraz intenzívnejšie dostával do samotného popredia, a to ďalej vskutku ani nehovoriac o zrovna pomaly začatom budovaní klasického, „štolkholmského syndrómu,” čo je „fenomén, ktorý opisuje situáciu, v ktorej rukojemník začína vyjadrovať súcit a sympatiu voči páchateľovi. V niektorých situáciách dochádza až k bodu, kde rukojemník ochraňuje páchateľa.” [pozn. recenzenta] • Akurátne prebiehala drsná, politická kampaň Cavaliera & Grimma, keď do toho akurát [neúmyselne] vstúpil i taký väzeň na úteku - Tassel, ktorý vďaka tomu, že naďabil na Paulu, tak si tým vôbec ani akosi nestihol hneď uvedomiť, aký zmätok tým vlastne naďalej spôsobuje, že tým neustále len [nevedomky?] rozdúchaval bojové nálady nielen, čo sa konkrétne týkalo už medzitým spomínaných uchádzačov/oponentov o politickú moc, ktorí si rozhodne medzi sebou absolútne nič nedarovali; práveže celkom naopak, bolo priam hmatateľné, ako sa I-CH vzájomná rivalita zo dňa na deň iba stupňovala, keď postupne dostávali akési skreslené informácie od komisára Gabera, ktorý sa súčasne stával akýmsi »prostredníkom« medzi týmito dvomi politickými rivalmi, no taktiež vystupoval aj ako predstaviteľ policajných zložiek, ktoré Tasselovi takmer ani nedali dýchať a spávať! • Určitú dobu som si musel poriadne zvykať na takto silne koncipovaný, «autorský projekt» J-P Mockyho, ktorý si svojho Albatrosa zastrešil naraz až v štyroch kategóriách: režisérsky, scenáristicky, producentsky a herecky, pričom sa musím následne priznať k tomu, že s tou »poslednou kategóriou«, som mal spočiatku vari asi najväčší problém, s ktorým som sa našťastie úspešne popasoval; a celkovo som sa pozitívne naladil na prichádzajúce dianie, v ktorom ale zväčša prevažovali len negatívne prvky; najmä keď do toho vstupovali títo skorumpovaní politici, tak vtedy mi určite nebolo všetko jedno! • Rovnako ma tiež zaujala i predstaviteľka Pauly, Marion Gameová, ktorá vážne disponovala naozaj pomerne dosť odvážnymi scénami, a preto na ňu budem myslieť i do budúcna, čo by mi mohla ešte niekedy predviesť...? • Jednalo sa o zaujímavý, politický titul, ktorý najviac - podľa mňa - klamal telom. PS: Na JPM, si musím nájsť voľný čas, pretože mám akési vnútorné presvedčenie o tom, že tento francúzsky chlapík, skrátka, má stále potenciál... ()
Divoká noční stíhačka završená vášnivou milostnou romancí. Trochu přidávám, podle mě je film tak na3,5*, protože podobných útěkových thrillerů už jsem viděla hodně. Za to ovšem pan Mocky nemůže a budiž mu taky přičteno k dobru, že měl dobrý vkus při výběru hudby ke svým filmům, šansoniér Léo Ferré byl dobrou volbou. Originální erotická scéna, kterou lze ve filmu vidět, je sama o sobě pěkná, ale jako by patřila do jiného filmu. A měla jsem pocit, že ji převedl někdo jiný, než hlavní herecké duo. ()
To byl let, no věru radost pohledět (a do hlavního hrdiny se zahledět ;-)), ale i fandit (napnutá, jak adamitky na golemovi :-)), zcela se do příběhu ponořit. Ovšem ten "ponor" mi kazily neustálé vpády těch všech politických, tuze nesympatických (a k smrti nudných) hejhulů. Rozumím a chápu, že (a proč) to v tomhle filmu "muselo" být, ale i tak mi přišlo, že je tam toho všeho až "po staříčkovo", a veškeré jejich "opičky" mohly být zkráceny nejméně o polovinu. Škoda, že nezůstalo pouze u té linky ústřední dvojice. Ale i tak jsem si film krásně užila. Mimochodem - Gérard Philipe zemřel jen napůl - vtělil se totiž do Jeana-Pierra Mockyho. :-) A jen tak na okraj - pokud se snad domníváte, že jste se někdy s někým milovali na krajně neobvyklém místě, tak tento film vás přesvědčí, že to lze ještě na mnohem, mnohem neobvyklejším. :-D /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/ ()
Kriminálka s otrepaným námetom - útek z väzenia a následný únos, nemá veľmi čím zaujať. Hlavne režisér, ktorý sa obsadil aj do hlavnej úlohy v nej bol nevýrazný a nie príliš sympatický, takže mi bol jeho osud vpodstate ukradnutý. O niečo sympatickejšia bola jeho obeť, ale celkovo to medzi nimi moc neiskrilo a ich útek bol dosť nudný, keď to porovnám s inými podobnými filmami. Pre mňa čistý priemer. ()
Sama nevím, čím to je, ale Jean-Pierre Mocky na mě nefunguje, neprobouzí ve mně žádné emoce, koukám na něj a nic necítím.. Příběh prchajícího vězně mě zaujal jen částečně, chování hlavních postav jsem vnímala jako diskutabilní, žádnou chemii mezi nimi jsem neviděla, v očích ji rozhodně neměli.. Ten teatrální závěr mi jen potvrdil, že v tomto případě nejsem cílovka.. Obdivovatelům tvorby pana Mockyho slibuji, že už mu do zelí nepolezu a nebudu kazit hodnocení.. ()
Asi jsem neviděl žánrový film (tedy film v protikladu k artové tvorbě; ano, uvědomuju si, jak může být tato dichotomie problematická, že se artová tvorba dokáže inspirovat populárními žánry, a naopak), který by zřetelněji vypovídal o kocovině v důsledků zmařených ideálů Května ´68. Účastník nezdařené revoluce Trussel (Jean-Pierre Mocky; mimochodem i režisér tohoto filmu) je vykreslen jako typický romantický hrdina - kriminálník, avšak s těmi nejčistšími úmysly, který se spravedlivě bouří proti zkorumpovanému (a represivnímu) systému, jehož boj je však už od začátku odsouzen k nezdaru; svět vysokému politiky je stále stejně bezútěšný, staří politici zneužívají svou moc, úkolují policii a intrikaří, a ti mladí, od kterých se toho tolik očekávalo, jsou dokonce ještě horší, s vidinou funkce se nebojí obětovat ani své vlastní dítě. Nebýt nevěrohodného sblížení Tassela a Pauly (Marion Game) přemýšlel bych i o hodnocení nejvyšším. Btw. bavilo mě, že L'Albatros (1971) vypadá úplně jinak, než jediný další film, který jsem od Mockyho viděl - La Grande Frousse (1964), ten chlap asi bude mít široký záběr, proto se taky na každý jeho další film velice těším. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % ()
Tohle je přesně ten typ kriminálky, který neudělá díru do světa a ani nemá potenciál stát se vaší velkou srdcovkou, ale něco do sebe má, baví vás ho sledovat a nakonec byste neměli problém si ho někdy pustit znova. Já to tak mám přesně tady a ačkoli jsou mé čtyři hvězdy slabší, pořád jsou poctivé a odpovídají tomu, jak mě to subjektivně bavilo. Z případného průměru to tahá politické pozadí, které je samo o sobě zajímavé a místy v určitých jednotlivostech i trefné. Jen mě trošku zamrzelo, že z toho vzešla lovestory, protože road movie s nádechem toho nejlepšího že Sola a motivem "kdo přelstí koho" mě přeci jen bavila víc. Naštěstí ale vše nezbořila, což se stalo právě u Sola, ale tam vše tkvělo v něčem jiném. Slabé 4* ()
Albatros je za mě zajímavý už jen tím politickým rozměrem. A nejde jen o to, že se ten celý příběh o noční honičce policie na uprchlého vězně, odehrává na pozadí jedné volební kampaně a my tak můžeme vedle hlavní dějové linky (v níž thriller střídá romanci) sledovat i střet dvou politických rivalů (a jejich podporovatelů). Zajímavá je třeba i scéna, kdy jeden z těchto politiků (a shodou okolností i otec oné rukojmí Pauly) v jednu chvíli říká, že "moc je jako orgasmus, co trvá celý den." Těžko jinak říct, zda konec mohl dopadnout méně tísnivě, než jak dopadl. Přiznám se, že jsem něco takového od jisté chvíle spíš i čekal. Zajímavé možná je, že i v tom konci vlastně dominuje politika. ()
Tento film obsahuje všetko. Je to politický thriller, s trochou romantiky, aj vtipne poňatým dramatickým záverom. Tresel - Mocky na úteku bol šarmantný a bolo len otázkou času, kedy sa u unesenej mladučkej Pauly, prejaví Štokholmský syndróm a začne mu s láskou pomáhať. Čo sa druhej linky týka, politika a politici bez morálnych zásad a citu pre spravodlivosť, či rodinu tu budú asi vždy. Paulin otec, schopný zneužiť aj vlastnú dcéru, bol ukážkový exemplár. Ako celok, sa mi to páčilo. ()
Začátek navnadil - dramatický útěk s policií v patách, infiltrace večírku... Bohužel od nasednutí do auta se rozjela zvláštní road movie s ústřední dvojicí J.-P. Mocky / M. Game, která mi ale vůbec nepadla do noty. Jejich chemii jsem ani za mák nevěřil a jejich počínání byla jedna bizarnost trumfující druhou. Kromě začátku to nechtěně působilo jako absurdní komedie, než nervy drásající krimi thriller. Slabší 2*. ()
Divoké krimi s politickým podtextem, které už tak nepůsobí. ()
Väzeň na úteku s úmyslom dostať sa cez hranice si z praktických príčin zaopatrí rukojemnicu. Zhodou okolností sa jedná o papalášsku dcérku jedného z dvoch kandidátov na (asi) prezidenta počas vrcholiacej predvolebnej kampane. Obe strany začnú intrigovať ako využiť vzniknutú situáciu k vlastnému prospechu a unesená deva pozvoľna štokholmsky syndrómuje. Dosť dobre rozohraté, ale v druhej polovici sa to akosi pokazilo. Nevadila mi bezcharakterná politická rovina, ani neohrozený únosca bez nejakých väčších potiaží vzdorujúci neschopnému žandárstvu a unikajúci z ošemetných situácií ani prestup unesenej na jeho stranu. Čo mi vadilo, bolo čím ďalej tým viac nelogickejšie chovanie hlavných postáv, ktoré "vyvrcholilo" tieňovým divadlom na konci. Škoda, lebo celková atmosféra podporená dobrými hercami aj hudbou ma zaujala. Za tri počmárané predvolebné plagáty. (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) ()