Emmanuelle

Emanuela - erotická bohyně mého dětství. I když nejde o nic víc než lehce lechtivý seriál pro dlouhé sobotní večery na Nově, správné erotické dusno tomu rozhodně upřít nejde, hlavní herečka je neuvěřitelně (typicky francouzsky) sexy a když už nic, tak výpravu musí ocenit každý. Komu seriál nestačí, můžu doporučit nepřekonatelnou knihu od Emanuelle Arsanové. (13.07.2007)

Jako čisté porno Emmanuelle selhává takřka ve všech směrech (byť cigareta ve vagině je vtipná), jako nepovrchní, až spirituálně-intelektuální film o hlubších tajích erotiky a filosofickému přístupu k maximální rozkoši samozřejmě selhává ještě více, ba přímo brutálně... ale jako kombinacé obého, jakýsi hloupější skoropokus vytáhnout erotický film do vyššího umění, to překvapivě úplná sračka není. Místy nudná ano, místy směšná rozhodně ano, ale... nikoliv tragicky špatná. A samozřejmě nemůžu přejít i jistou nostalgii ke knize, kterou jsem ve svých třinácti letech náhodou objevil v knihovně rodičů. 5/10 (03.08.2009)

Bez problémů odpustím kamarádovi, který mě přesvědčil na společné odsledování Emmanuelle, protože sám film doposud neviděl a taky rozšířit si filmové obzory přeci nemůže být špatné, zvláště když se jedná o mezník daného žánru (byť žánru hodně choulostivého). Daleko hůře odpouštím mému oblíbenému skladateli Francisu Laiovi, že se propůjčil k tomu spáchat hudbu k něčemu tak ubohému, z tohoto snímku musela čouhat primitivní prasárna už dávno před výsledním sestřihem a ten film si tak zdařilou hudbu ani nezasloužil. Rok před tím natočil ve Francii erotický snímek i John Frankenheimer (viz. Story of Love Story), ten sice totálně zapadl, ale připadal mi umělecky zdařilý a rozhodně měl v sobě mnohem víc, než jen erotické a sexuální scény s prvoplánovým zaměřením. Jenže zde výsledku nemám co vyzdvihnout kromě hudby a pěkných lokací, neb viditelně špatné je skoro všechno od scénáře až po herecké výkony a natáčené se stejným účelem jako pornografie. Náhlé zbouření iluzí zamrzí, ale holt i ta francouzská kinematografie 70. let má svou obrácenou tvář... 20% (02.01.2021)

Je maximálne podivné, čo všetko bežalo v kinách s tým, že sa jedná o nejakú áčkovú psychologickú drámu. Emanuelle je iba typickým erotickým filmom sedemdesiatych rokov, kde každého zaujíma iba nahota Sylvii Kristel a aj tej je tu pomerne málo. Pre mňa trochu nepochopiteľný kult. Hlavne preto, ako vyzeral vtedy pornopriemysel (filmy mali dej a rozpočet). Koho potom mohlo toto osloviť? (25.09.2012)

Přiznám se bez uzardění, že filmem jsem byl v podstatě nadšen, a do kina se vrátil i na pokračování, od kterého jsem si sliboval nápadité rozvinutí myšlenek sexuálního filozofa, jenž Emanuellu na konci zasvěcuje do nejhlubších tajů erotiky. Tzn. že jsem poněkud naivně a zcela proti svým zkušenostem očekával u sequelu vzestupnou úroveň. Až tak na mě tehdy první Emanuella zapůsobila. Škoda, že časy, které přály ambicioznějším erotickým filmům, jsou už nějaké tři desítky let minulostí. (15.08.2006)