Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (375)
Taký normálny film, až na toho malého fagana. Ten bol perfektný a držal som mu palce. Osobne by som strihal aj z tej najkratšej verzie. Nostalgia a sentiment sú dve rozdielne veci. ()
Tak to je doják. Či už normálna, alebo režisérska verzia. Tornatore je kráľ dobových melacholických filmov. A toto tu je oslava filmu ako takého. Ukazuje nám námestíčko v priebehu desaťročí a jedno parádne kinečko. Veľmi krásne vie zobraziť premenu búrlivého 20teho storočia. Niektoré postavy odchádzajú, iné zostávajú také isté a príde vám ich všetkých ľúto. Navyše Morriconeho hudba to je jedna báseň... ()
K Alfrédovi a Totovi se vždy rád vracím.Nuovo cinema Paradiso beru jako jednoznačnou úctu ke kinematografii a je nejhezčí filmovou lahůdkou všech dob. NEZAPOMENUTELNÉ : Scéna kdy si Toto promítá sestřih polibků,které musel Alfrédo vystřihovat na příkaz faráře. 100% ()
Neviem prečo som si myslel, že to je životopis Vittoria de Sica (ešte aj hlavná postava sa na neho podobala....). Každopádne príjemný film, ktorý ma úplne vtiahol svojou úžasnou atmosférou. ()
Poctivý talianský doják, ktorému jeho sentimentálnosť (výdatne podporovanú Morriconeho hudbou) bude málokto vyčítať, pretože film prekypuje obrovskou láskou k životu a dostane asi každého. Svojou atmosférou a nostalgickým hľadaním času, ktorý sa už nikdy nevráti, mi pripomína snáď ešte väčší talianský klenot - Amarcord. Za rozkošného detského hrdinu som sa priklonil k najvyššiemu hodnoteniu. Je tu navyše pridaná hodnota pre každého fanúšika čiernobielej filmovej klasiky a zlatej éry kina. ()
nejkrásnější film o lásce k filmu. A film s nejlepším zakončením polibkem. Bavil jsem se, smál, dojímal a brečel. Kdo miluje film, musí milovat i tento snímek! ()
Prvy film ktory okomentujem slovne. Jeden z najkrajsich filmov ake som kedy videl. Od prvej minuty do poslednej mi nezmizol z tvare usmev. Pocta filmom, nadherne prostredie maleho sicilskeho mestecka, vyborne herecke vykony, najma maleho Toto a Alfreda. Hudba od Ennia Morriconeho je ako vzdy uplne dokonala. Velka vdaka Giuseppe Tornatore. ()
Nádherná pocta kinematografii, která vychází ze vzpomínek G. Tornatoreho na jeho dětství. Byl to pro mě veliký zážitek - slastná hudba Ennia Morriconeho, zvláštní forma nostalgie (jakoby po něčem, co jste sami prožili), velké emoce, síla probudit v divákovi chuť něco tvořit...To všechno tenhle film má. Jediné, co mi film trochu kazí, je milostná linie mezi Totem a Elenou. Ta mi vyloženě překážela, zdála se mi jaksi navíc, připadala mi jako z telenovely. Jinak ale působivý snímek. PS: Já chci mít také svého Alfreda! ()
Taliani majú svetu filmu predsa len čo ponúknuť. Vynikajúco natočený a odohraný film - malý Toto bol jednoducho skvelý! (Art Film Fest 2012) ()
Kouzelné, k tomu docela doják a vtipné. První polovina, resp. ještě lépe třetina je naprostá špička, uchvacující a podmanivé. Pak se tam nachomítne osudová láska a spadne to níže z nebeských výšin. I tak si to ale drží poměrně vysokou úroveň a poslední třetina to patřičně celé završí. Jeden by si snad i pobrečel. Viděno v DC, tedy skoro hodinu navíc o proti normální (SE) verzi, a docela bych rád mrknul i na původní kratší variantu. Mám divné tušení, že by mohla být údernější, vyrovnanější aneb prostříhat trochu druhou půlku by mi nevadilo. Takže v hodnocení si zatím nechávám rezervu pro standardní dvou-hodinovou stopáž, ač to není k takhle dobrému filmu úplně fér. Btw. k vidění je nejroztomilejší, byť krátká, opisovací zkoušková scéna co jsem zatím měl tu čest. [90%] ()
Ať už díky tomu, že jsem film viděl v původním znění s titulky (italština je krásný libozvuký jazyk) nebo výkonem mladého Tota v první polovině filmu, dokázal jsem s chutí dodívat celý film. Musím říct, že první polovina filmu mne bavila o něco více, ale i tak jde o neobyčejný romanťák, který je velmi osobitý a krásně jiný než drtivá většina jeho konkurentů. Věřím ale, že vidět tenhle film s českým dabingem, nevydržím u něj déle jak půl hodiny. Ta fenomenální italština mě připoutala ke křeslu a má hlavní podíl na mém hodnocení.. =) ()
Co dodat? Toto se vyznává ze své velké lásky, je to tak upřímné, opravdové a okouzlující, že mi zde ani trochu nevadí ty tuny sentimentu. Podmanivě nádherná Sicílie... Filmová magie! ()
Skvělej moment s čekáním u okna v zimě dešti na verdikt slečny. Zbytek filmu už je však je votravnej a nudnej. ()
Neoddávej se nostalgii., říká Alfredo :) ()
esencia zhustenej pravdy obrazu kmeňa ˇludí , ktorá postupne prepláve zo smiechu do sĺz, pričom človeka vtiahne do iného plynutia času. Dokonale vystrihnutý obraz spomienok ...a zas tá esencia pospolitosti, je to ako počasie, zasiahne vás nepripravených. ()
Velkolepé a nádherné veledílo určeno pro lidi, pro které je film neodmyslitelnou součástí jejich životů a bez něhož si nedokážou v žádném případě představit život. Film oslavující krásy filmů a kinematografie tím nejkrásnějším možným způsobem, skrze dojemný a zároveň velmi lidský příběh dvou lidí, které odděluje poměrně velký věkový rozdíl, ale zároveň je spojuje obrovská láska ke kinematografii takovým stylem, že mezi nimi vznikne nádherné a láskyplné přátelství. Půvabný příběh odehrávající se na malebné a nádherné Sicílii, ukazující tehdejší obrovskou popularitu kin, která v té době byla snad jediným místem, kde bylo možné nějakým způsobem kulturně vyžít a zároveň ukazuje obrovskou vášeň a směs emocí, které díky tehdejším filmům v lidech vznikaly. Takřka vytoužený sen každého milovníka filmů, stát v promítací kabině, poslouchat zvuky projektoru a sledovat všechny ty lidi, kteří si užívají atmosféru filmu. Přenádherná hudba Ennia Morriconeho opravdu nepotřebuje žádný rozsáhlý komentář, to se prostě musí slyšet. Scéna s promítáním filmu na stěnu domu pomocí sklíčka je nezapomenutelná. Nuovo cinema Paradiso oslavuje krásy filmů a vzdává tak poctu tehdejším kinům a tehdejší kinematografii za to, jak byla nesmírně okouzlující a nádherná. Při sledování filmu jednoznačně zažijete pocit, že se tahle veškerá nádhera a krása nadobro vytratila a že už tady s námi hodně dlouhou dobu není. Doporučuji vyhnout se Director's cut. ()
Totální pecka pro všechny filmové fandy, kinaře a promítače obzvlášť. Viděl jsem nejprve dabovanou verzi v TV, pak 2x promítal z 35mm titulkovanou kinoverzi, později se přes net dostal k režisérskému sestřihu a nakonec viděl i skvěle zvládnuté divadelní zpracování ve Zlíně, vycházející kupodivu z té méně známé prodloužené verze a využívající dokonce i původní hudbu Mr. Morriconeho. Proč u nás tento film ještě nevyšel na nosičích? ()
Krásnej kousek přetékající nostalgií! 😊👍 ()
Tornatoreho film je silný, pretože zobrazuje ideálny svet, v ktorom je kino chrámom a filmy zázrakmi, ktoré sa konajú v pravidelnom čase. Je to svet spomienok starnúceho filmového režiséra Salvatoreho (Tota), pre ktorého bola kabína premietača svätostánkom a starý premietač Alfredo jeho najlepším priateľom, hrdinom i otcovskou figúrou. Je to svet, v ktorom sa deti a dospelí spoločne zabávajú na Chaplinovi, alebo so zatajeným dychom a v úplnom tichu čakajú na veľký filmový bozk. Cinema Paradiso je o potrebe ľudí na chvíľu zabudnúť na realitu, o túžbe spojiť sa s postavami na plátne a prežiť tak spoločne nejaký ďalší filmový príbeh (nezabudnuteľná je postava chlapíka v kine, ktorý odrieka dialógy spolu s hercami na plátne). A príbeh je to, čo Tornatore svojim divákom poskytuje. Nezaobaľuje myšlienku do ťažko dešifrovateľných metafor, alebo symbolov. Tornatore vlastne točí pre diváka sediaceho priamo v Cinema Paradiso (podporuje to aj vtipná scéna, kedy sa v kine premieta Antonioniho film Il Grido, o ktorom manažér kina Totovi hovorí, že síce je to dobrý film, ale ľudia mu nerozumejú). Čo ma ďalej bavilo, bol aj spôsob, akým sa Totove spomienky postupne prelínajú s filmami, ktoré videl a stávajú sa tak akýmsi osobným filmom, ktorý si Toto stále prehráva v hlave. Je to badateľné, akonáhle sa Totova láska ku kinematografií začne prelínať s láskou k Elene. Elena, ktorú Toto tajne zachytil pomocou svojej kamery aj na filmový pás, sa stáva bohyňou – patrí jej miesto na plátne, ktoré jej Toto udelil pri premietaní filmu na stenu vo svojej izbe. Elena, rovnako ako všetky filmy, je pre Tota zázrakom. A tak nečudo, že je jeho love story ako z toho najväčšieho hollywoodskeho slaďáku – neúprosná neistota, bozky v daždi, záporná postava otca, ktorý je proti tomu, aby jeho dcéra chodila s premietačom. Je to Tornatoreho hra – všetko, čo sa v Cinema Paradiso deje je dôsledné zaznamenanie procesu radostného spomínania – postupný nárast idealizmu, ktorý zapríčiňuje, že si spomienky prikrášľujeme, alebo v prípade Tota, zlučujeme s tým, čo máme najradšej. No je to aj pocta filmu ako takému a najmä dobe, v ktorej mal tento druh umenia nezastupiteľné miesto v životoch ľudí túžiacich po príbehu. Vo svojej podstate je Tornatoreho film vlastne veľmi romantický. A to je dobre. ()
Tornatore mě již potěšil Malenou a 1900, ale tohle mě dostalo, zejména svou kouzelnou atmosférou, hereckými výkony a geniální hudbou Ennia. Trochu mi příběh připomínal Amarcord od Felliniho (který byl Tornatoreho mentorem). Nebylo by správné z herců zdůrazňovat jen Noireta, skvostní byli minimálně i všichni tři představitelé Salvatora od Salvatoreho Cascia přes Marca Leonardiho k Jacquesovi Perrinovi. ()
Reklama