Pouhá formalita

Francouzsko-italská spolupráce = komorní drama těch nejvyšších kvalit. Omezený prostor, důraz na dialogy, gradující atmosféra, suverénní herecké výkony (především Gerard si celý film ukousnul pro sebe, Polanského mám radši spíš za kamerou). Přesně tak se mi to zamlouvá. Je vidět, že Tornatore má vzor v Alfredu Hitchcockovi, protože jak si vysvětlit kriminální zápletku s dramatickými nájezdy kamery či vytvoření tak nečekaného střihu, momentů a neustálé hraní si s divákem? Ani se nechce věřit, že stačí půl tuctu osob, polorozpadlé komisařství a jeden nevysvětlený zločin. Večer plný deště a nevyjasněných událostí navíc umocňuje Morriconeho skličující hudba (především ve zkratkovitých flashbacích je to opravdu psychodelické) a ta surrealistická pointa! Ještě pár minut jsem si to musel srovnat v hlavě a zároveň s ní kroutit. Jsem nesmírně poctěn, že jsem "zakopnul" o takový scénář. Druhé zhlédnutí podmínkou. (25.05.2008)

Ze začátku to vypadalo docela slibně, ale postupně jsem pochopil, že to jako neni žádná obyčejná detektivka, ale nějakej "chytrej" film. Všechny ty podivný kecy mě přestaly bavit a asi tak v půlce jsem si musel dát přestávku. Druhej den jsem to teda dokoukal, ale považuju to za ztracenej čas. Prostě 1,5 hod jsem poslouchal nějaký nesmyslný rozhovory dvou lidí, který mi připadali jako blázni nebo feťáci, abych se na konci dočkal rozuzlení, který aspoň pro mě bylo do jistý míry překvapivý. Ten konec trochu napravil dojem z celýho filmu. Jinak bych snad uvažoval i o odpadu. (07.03.2018)

Výborný film so silnou atmosférou a skvelými výkonmi G. Depardiea a R. Polanského. Zvlášť od režiséra Polanského som to nečakal. Jeho výkon v Plese upírov ma nijako zvlášť nepresvedčil, ale tu sa do filmu výborne hodil. Film je naozaj napínavý, takmer do poslednej chvíle neviete ktorá bije. Poniektorí krútia nechápavo hlavou i po skončení filmu, ale vysvetlenie je v skutočnosti jednoduchšie než sa zdá. Asi najviac utkvie v pamäti neopakovateľná atmosféra daždivej noci a výpovede G. Depardiea, ktoré sa každú chvíľu rozchádzajú. Morriconeho hudba to samozrejme všetko nádherne zvýrazňuje. Tornatore je pán režisér. Osobne by som privítal temnejší záver, ale i tak ide o silný film. 80%. (07.01.2014)

Pouhá formalita je temný konverzační thriller se skvělými herci. Ale se složitým rozuzlením. Je to úplně jiný Tornatore, než bych čekal. Atmosféra i kulisa příběhu jsou téměř kafkovské. Zápletka se točí okolo spisovatele Onoffa (Gérard Depardieu) a policejního komisaře (Roman Polanski). Společně vedou skvěle napsané dialogy v mrazivém prostředí policejní stanice kdesi v horách. Snaží se přijít na něco, co už je dáno dávno předtím a oba dva se nacházejí v pomyslné slovní přestřelce se svým protějškem. Pro mě je to příběh o rozporu věcí, teorii, faktech a zločinu. Morricone složil úchvatný smyčcový úvodní motiv, dále pak stále se opakující téma, které nás provází při retrospektivě, a samozřejmě nádhernou skladbu pro finále i se zpěvem samotného Depardieua. A leč není dokonalá, v mnoha ohledech je to pro mě tak trochu masterpiece 90s. (01.09.2018)

Už jsem byl připraven přiklepnout Tornatoremu pětihvězdu a bouchnout šáňo na oslavu téhle strhující konverzační detektivky s téměř až hororovou atmosférou. Rozhovor dvou mužů, spisovatele a policejního komisaře, se stává minutu od minuty divnějším a divnějším, něco nevyřčeného celou dobu visí ve vzduchu. A pak přijde pointa, kterou jsem teda opravdu nečekal, ale kdyby ji použil méně schopný režisér v méně schopně natočeném filmu, všichni by na ni nadávali jako na neférovou vyjebávku s divákem. Bez spoilerů se to těžko vysvětlí, ale ta pointa je prostě z druhu point samospásných, u nichž je vlastně úplně jedno, co se v příběhu děje předtím. A v tomto případě to opravdu platí, neboť nijak jasně a přesně neobhajuje a nevysvětluje všechny ty divné věci, které mi předtím hodinu a půl motaly hlavu. Zkrátka výborný filmový zážitek s mírně hořkou pachutí v závěru. (17.12.2013)