Kočičí lidé

Spíše psychologické drama než horor, kde tvůrci dokonale využili při budování atmosféry strachu černobílý formát filmu. Tato klasická hororová romance se obejde bez vraždících nestvůr, hektolitrů krve a digitálních efektů. Díky nasvícení, spíš než samotné zlo, navozuje pocit tušení zla. Při budování tajemna využívá pouze hru světel a stínů. Hudební, vizuální a výtvarná stránka je úžasná. Simon v roli hlavní hrdinky je velmi atraktivní a charismatická. Příběh je jednoduchý, výprava slušná, herecké výkony působivé a pár napínavých scén se taky najde. Horory nepatří mezi moje oblíbené žánry, ale takhle nějak má správný horor podle mne vypadat. (15.03.2016)

Podle mého skromného názoru je to ztráta času. Nerad cupuju něčí práci na kousky, ale tahle si to zaslouží. Je to totiž přímo ukázkový příklad toho, když se režisér upne na formální stránku a zbytek mu uteče. Ano, i mně se líbila Simone Simon. I ty stíny na zdech. A mělo to napětí i romantiku. Ale k čemu to, když se všechno upíná k závěru, a ten je pro kočku? (Dnešní mladí by řekli "na hovno".) (10.10.2009)

Z tohoto snímku si každý môže vybrať SVOJ žáner, v ktorom ho chce chápať. Lebo brať to ako zlepenec psychologickej drámy, romantického hororu či temného outlife trileru je dosť zcestné. Navyše som nezaznamenal silné momenty vytŕženia a to je alfou omegou takýchto filmov. Pohľad na horory v 40. rokoch upadal počtom snímkov a pohľadom na ne. Odstránila sa z nich fantazíjnosť a sci-fi symbolika, ktoré obsahovali poukazovanie na problematiky pomocou svojho vlastného sveta. Ja viem veľmi oceniť aj desivé snímky s reálnou hrozbou (naj asi M - 1931), ale Kočičí ľudia sú takou jednorázovou vychytávkou (hoc nonšalantne pracujú s tieňohrami). (01.09.2013)

Takový polohoror s dosti jalovou zápletkou o kočičích lidech ze Srbska. Oliver mi přišel jako jouda a jeho "fajn" kolegyně z práce mi také nebyla sympatická. Přál jsem tedy Ireně, ať se zbaví prokletí a pak si s Oliverem řádně zašuká. Velmi mě zaujala tajemná kočičí žena na svatební hostině. Opravdu měla velmi kočičí rysy. (28.05.2016)

Irena pochází ze Srbska, vzdálené východní země podobně tajemné, jako je třeba Transylvánie. Když se seznámí v New Yorku s Oliverem Reedem, mladým americkým mužem, měla by být šťastná z rodícího se přátelství. Bohužel, v jejích stopách jde strašlivá kletba spojená s čarodějnictvím v její rodné zemi. Pokud políbí muže, obejme ho, či naopak na něj začne žárlit, promění se v obrovskou kočku a roztrhá jej. Černý panter za mřížemi v ZOO neklidně přechází z místa na místo a Irena přemýšlí, zda má dovolit svým citům, aby jí změnily život. Okolí je přesvědčeno, že trpí duševní poruchou způsobenou traumatem z dětství, kterou je možno vyléčit. Až příliš pozdě si všichni zúčastnění uvědomí, že čarodějnický kult kočičích lidí existuje. Baladické drama je nasnímáno černobílou šerosvitnou kamerou, k napětí stačí hra stínů či řev šelmy. Mezi působivé momenty patří třeba scéna, kdy Alice, spolupracovnice Olivera, jde za tmy sama domu nebo je sama v bazénu. Škoda, že tvůrci nedali více prostoru tajemné kočičí ženě (uhrančivá Elizabeth Russellová). Dnes již poprávu kultovní snímek. Ke zdejšímu obsahu: neschovávali se před deštěm v krámku se zvířaty, šli tam vyměnit kotě, které se Ireny, jako všechny kočky, bálo. (01.09.2018)