Putovala jsem se Zombií

S Tourneurem jsem měl špatné zkušenosti ze snímku Cat People (1942) a víceméně se to potvrdilo. Nemohu upřít zajímavý námět filmu, ani vynikající atmosféru při rituálech, která byla až impozantní. Všechno okolo mě ale víceméně minulo účinkem. Nutno dodat, že dvě poslední scény filmu byly skvělé, ale celkově jsem od snímku tak nějak čekal více. (01.05.2013)

Tak si můžu ze seznamu odškrtnou další dlouho odkládanej film a zároveň další kousek z knihy Steven Jay Schneider 101 hororů, které musíte vidět, než umřete kterej jsem viděl. U jsem to psal několikrát a napíšu to i tady. Pro horory s voodoo tématikou mám určitou slabost. Ikdyž tohle má hodně blízko k dramatu. Mimo zombie a již zmíněné voodoo je tu totiž velkou roli hraje i láska, zrada a nenávist. Takže  určitým ohledu může být zařazení do knihy 101 hororů, které musíte vidět, než umřete trochu diskutabilní protože o čistokrevnej horor nejde. Za vidění ale film rozhodně stojí. Slabší 4hvězdy (30.04.2024)

Abych se přiznal bál jsem se. Protože režisér Tourneur od kterýho jsem viděl zatím 4 filmy mě spíše nudily. No tenhle taky není žádné veledílo ale dostala mě ta atmosféra která mě připevnila k sedačce. A ani příběh není vyloženě špatný. Co už je horší je opět ta romantická rádobysmyčka která mě pokaždé nudila a některé repliky herců stály fakt za to. Nicméně tenhle film považuji za Tourneurův nejlepší film. Bohužel nemůžu jít s hodnocením nějak extra vysoko nepřišlo mi to až tak úžasné ale určitě si film v budoucnu ještě pustím. (09.04.2012)

Melancholická (ne)žánrovka s tou vůbec nejznepokojivější zombie v nezaměnitelném podání Darby Jonese, který je potvrzením otřepaného "v jednoduchosti je síla". Specifická atmosféra na exotickém parném ostrově sázející na nejistotu, okultní pozadí i pohrávání si s divákovým "co kdyby přeci jen..." (a umocněná skleničkou Zacapy) je k nezaplacení. Zvlášť pak se žánrovou scenáristickou jistotou Siodmakem za psacím strojem a malířem černobílého plátna Tourneurem za kamerou. (29.01.2013)

Hluboký mystický zážitek. Nádherná atmosféra, co by se dala krájet, jak je hustá, a všudypřítomný pocit něčeho zlého, co obestírá celou nešťastnou rodinu Hollandových/Randových, v doprovodu tajemně znějících bubnů z plantáže ve mně zanechaly mimořádný dojem. I ta nejistota, která se filmem táhne do poslední chvíle, jak to vlastně je s těmi zombiemi a voodoo rituály, klidnému sledování filmu moc nepřidá. Nebýt té trošičku otravné milostné linky ve stylu Jany Eyrové, klidně by to bylo na plný počet. Film jsem dokoukal právě teď, takže to nemohu říct s jistotou, ale moc bych se divil, kdyby se mi o tom mrtvolném zombie černochovi s vytřeštěnýma očima a šoupavou chůzí v noci nezdálo. (11.02.2014)