Quo vadis, Aida?

Intenzivní, emotivní, dramatický. Velký. Evropský. Film s velkým F. Tématem vážný a nekompromisní jako Schindlerův seznam. Ve snaze o záchranu v chaosu davu a tlaku vnějších událostí připomínající Titanic. A to v každém dobrém slova smyslu filmového vyprávění, včetně epičnosti a důrazu na kvalitu a preciznost. Velké a milé evropské filmové překvapení. Jasná pozvánka do kina. Dobrý důvod si připomenout, co se v Evropě nedávno opravdu stalo. Zase. (03.05.2021)

Minimálne v európskych končinách by som novinku režisérky Jasmily Žbanić púšťal na základných a stredných školách ako súčasť dejepisu. Film nie je explicitný, aby ho nemohli sledovať neplnoletí, no zároveň je dostatočne intenzívny na to, aby aj deti pochopili vážnosť tejto tragédie. Osobne by som však prijal, keby tvorcovia vo väčšej miere poukázali na hrôzy, ktoré spáchali jednotky smrti Radka Mladiča. Myslím, že by to lepšie podčiarklo výpovednú hodnotu Quo vadis, Aida?. (21.11.2021)

„VÍTE, CO SE TAM VENKU DĚJE?“ … „NEKOMPLIKUJTE TO JEŠTĚ VÍC. DĚLÁM MAXIMUM V RÁMCI SVÝCH KOMPETENCÍ…“ ///    Srebrenica 1995 – další důkaz neschopnosti OSN. Téměř dokumentárně natočený válečný drama předvádí deprimujícím způsobem kousíček z historie lidstva. Tady je celkem jedno, jestli jste Srb, Bosňák nebo Chorvat. Boj zoufalý matky o přežití její rodiny, přestože je pod ochranou OSN – na tohle by ti páprdové z New Yorku a Nizozemska neměli nikdy zapomenout       ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle historie. 2.) Jsem hrdej voják UNPROFOR (a navíc Holanďan).   /// Thx za titule „desade“.     /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (10.10.2021)

Se souvislosti s neschopnou OSN se pri sledovani tohoto filmu, musi divakum vybavit Hotel Rwanda. Podobne panoptikum ze strany teto nefunkcni a nenazrane organizace. Vyborne natocene drama, uzasna kamera a ocenuji i dobovou vypravu. Film misty pusobi az dokumentarne, opavdu zajimavy pocin. Jen krucek od plneho hodnoceni! (15.10.2022)

Nevedel som, že táto udalosť je nielen hanbou srbskou, ale aj holandskou... a nakoniec aj každého, kto jej mohol zabrániť zo širšieho uhľa pohľadu, čiže aj všetkých, kto sa na konflikte zúčastňovali a kto ho chcel aj aktívne ukončiť. Tu tej aktivity príliš vidno nie je. Žbanič musela vymyslieť spôsob, ako film o Srebrenici nakrútiť tak, aby bol pozerateľný, t.j. diváci netrpeli neustále pohľadmi na vraždenie a utrpenie civilistov. Naopak sa jej podarilo nakrútiť film, ktorý je po celý čas napínavý a drží pohromade, s hlavnou postavou sa ihneď stotožníte a aj tak tú hrôzu cítite, ale film si užívate ako kvalitnú a informačne dôležitú filmárčinu. (21.10.2021)