Paralelní matky

Paralelní matky jsou dalším skvělým počinem Pedra Almodóvara. V kině jsem je bohužel nestihl, přestože jsem se na ně dlouho těšil, tak alespoň nyní jsem si tento pro mě dosti značný rest konečně doplnil. Režisér stále ohromuje nesmírnou výtvarnou i obrazovou bravurou a výjimečnými hereckými výkony (klasicky dokonalá Penélope Cruz a překvapivě vyspělá Milena Smit). Na rozdíl od svých dřívějších, bizarně i dojemně výstředních děl přidává tentokrát i určitý společenský přesah v podobě aktuálních úvah o vlastní historii a nemožnosti věčné lži. Film je to prostý, chvílemi až triviálně melodramatický, avšak v klíčovém momentu Almodóvar zařadí na plný pohon; nikoliv vypočítaný předem, nýbrž osudově přirozený nával emocí v závěru filmu veškeré potenciálně negativní připomínky jakoby vymetá z divácké paměti. Je až s obdivem, že kultovní tvůrce, kdysi hýřivý provokatér a energický vypravěč, v pozdním období své kariéry točí čím dál tím více údernější a údernější filmy; a také osobnější. Předchozí (částečně autobiografická) Bolest a sláva mě smetla ještě o něco více, ale i tak jsou Paralelní matky půvabným (a opětovným) režisérovým vyznáním se ženské emancipaci i rodné zemi, a především pak krásnou filmovou podívanou, která nenechá jedno oko suché. 75%. (11.06.2023)

Almodóvar stretol Hemingwaya, ale zakecal sa s ním o materstve. Po zobudení to celý nadšený hodil na papier. Myslel si, že vyšperkuje všetky detaily, ako nezabudnúť odpojiť kameru, keď sa detská postieľka presúva do inej izby, ale v celom filme neriešil kojenie, tak ho aspoň dal na plagát. Výsledok, vrstevnatý príbeh z rýchlika. Komu zvonia do hrobu? Tvojej dcére, ktorá vlastne nie je tvoja, vieš čo, to je na dlho, poď radšej hľadať dávno mŕtvych predkov. (13.08.2022)

Almódovar nakrútil film, kde divák vie, aké zvraty ho čakajú. Neviem, či to proste Pedro iba neodhadol, alebo je to súčasť jeho hry. Každopádne tušiť, čo nás čaká a potom si povedať, že ste mali pravdu, nie je tá najlepšia cesta, ako diváka almodramaticky dojať. Navyše tu kombinujeme dve dejové línie, kde síce nájdeme nejaké paralely, ale dramaturgicky to príliš spolu neladí. Janis sa chová občas dosť nelogicky a Anina predstaviteľka s blond prelivom je čistým dvojníkom Macualyho Culkina. (30.10.2021)

Z Almodóvara ve druhé dekádě 21. století už úplně vyčpěla campová estetika, ale pořád je to starý dobrý Pedro, který točí, jak nejlépe umí. Paralelní matky čtu předně jako poctu Penélope Cruz, která si zopakovala volverovská putování z města na vesnici a zase zpět. Rossy de Palma je kouzelná jako vždy! (21.02.2022)

Někde na netu jsem viděl rip tohohle filmu s portugalským dabingem a začínám mít pocit, že je tam takto vypuštěný schválně, protože tohle je tak neuvěřitelná telenovela, až jsem se sám před sebou při sledování styděl. Šlo to až tak daleko, že jsem kontroloval, zdali mám puštěný správný film a při jedné scéně (návštěva Artura s kyticí růží a smyčci v pozadí) jsem se zatajeným dechem čekal, kdy se ta scéna shodí jako sen nebo naivní představa protagonistky. Od poloviny filmu mi udržovala pozornost akorát nenávist k němu a má pověstná škodolibost. Jsem ale vítěz já, když se chichotám dvěma hodinám příšerně nasvícených mid-shotů, kterým chybí už akorát Petr Rychlý v doktorském plášti, nebo tvůrci, kterým bylo očividně všechno úplně jedno, ztratili cit pro tu nejzákladnější filmovou řeč a přesto s tím vesele objíždějí prestižní festivaly. Fakt se zastřelte. (27.01.2022)