Slunce, seno, erotika

Neviem prečo je tento diel mnohými odpisovaný a je všeobecne považovaný za najslabší z trilógie. Pritom celkom originálne využil porevolučné pomery v Čechách a skvele ich paroduje. Najlepšie je asi keď vidláci idú do SRN pre nový počítač. Scenár už je trošku horší, ale bláznivé situácie a najrôznejšie vtipy zostali a o tom to je. Pre mňa stále klasika a stále slušný priemer, čo je celkom slušné na to, že je to náš, československý film. (02.02.2015)

„Čeho se bojíte, babičko, to je jenom další zkouška, co všechno ještě vydržíme“, je hláška, která trefně vyjadřuje celý tento snímek. Jednotlivé humorné situace (nemálo jich je bohužel za hranicí dobrého vkusu) film ještě zachraňují a buď jak buď, přes celkovou trapnost podání hlavní myšlenky jde o zábavnou věc. Troška sice vystihl, že mladá holka bez jakéhokoli společenského vzdělání a špetky vkusu může podlehnout myšlence laciného získání pozornosti či uznání tím, že se před galánem hned (zde doslova) svlíkne, ale když to dobře dopadne, nemusí se hned prostituovat… Jen by mu neuškodilo, kdyby tuto analogii kromě své oblíbené vesničky zkusil použít i na svůj film. Je vůbec k zamyšlení, jestli ta dekadence počátku devadesátých byla tak všudypřítomná, nebo zda vyvěrá z Trošky. Kvůli pár dobrým hláškám dávám ★★★, ale je to jen tak tak. Škoda. Toť tak to dopadá, když se moc tlačí na pilu… (30.08.2010)

Poslední díl z vesnické trilogie Zdeňka Trošky. Je na první pohled jasné, že se jedná o díl nejméně povedený, který už místy sklouzává do naprosto banálního příběhu, který se více snaží ukázat nahé ženy, než se pokusit o podobnou sžíravost jako v případě předchozích filmů. Nejlepší je jednoznačně část první, kdy jsme spolu s vybranými jézéďáky z Hoštic v Itálii, kde mají poznat, jak funguje Pláničkova metoda v praxi v jiném, modernějším prostředí. Češi vyjeli do ciziny. Tohle je sousloví, které dokonale popisuje situaci. Český vidlák se jede podívat do Itálie, nabalí si řízky a basy piv, aby přežil, protože ty mořský potvory se nedají žrát. Jako kdybychom nejezdili do ciziny proto, že chceme cizinu poznat, ale chceme, aby cizina poznala nás. Akorát kdo je na nás v cizině zvědavý? Proč někam jedeme, ale snažíme se to za každou cenu přizpůsobit Česku? To je Česko tak dokonalé, o tolik lepší? Pokud ano, proč vlastně vyjíždíme? Já vím, že tohle už se trochu změnilo, ale jsem si jistý, že jsou zde pořád rodiny, které jedou do ciziny a místo, aby ochutnali místní kuchyni, raději si přivezou něco svého. Já vím, má to i smysl, člověk neprožije dovolenou v průjmech, ale jestli se tohohle bojím, proč někam jezdí? Myslím, že dovolená takového rázu, kde si kolem sebe vytváříme malé Česko, nemá smysl. Musíme zkusit žít chvíli v Itálii, Řecku, apod. Pak si z toho můžeme něco odvézt. Nejen to, co si nakoupíme na tržišti a co můžeme ukázat jako důkaz toho, že jsme skutečně byli v cizině a že si nevymýšlíme. Filmu pak nejvíce ubližuje druhá část, kde se snaží jézéďáci být světoví tím, že se svlékají, stěhují na seník a spí u řeky za cedulí. Místy je to prostě nuda, hlavně po několikátém zhlédnutí si uvědomíte, že to je vlastně docela vyčpělé. První a druhý film série však stále mohu směle doporučit. Jen si u toho zapřemýšlejte a řekněte si, jestli v tom není kousek z vás samotných. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/umirajici-zvire-4-vanoce-slunce-seno-2.html (03.03.2013)

Znatelný pokles v kvalitě oproti předchozím dílům. Nepříliš nápadité gagy střídají gagy nápadité a prostinké. Herci nebyli už tak zábavní. Troškova režie se spíše zmůže jen na vulgarismy, které ale ještě obstojně fungují, a občas vyzdvihují nedostatky, v již tak plytkém scénáři. Jednoznačně nejslabší díl z celé série, ale zase na druhou stranu, je neodvážnější z pohledu post revoluční nahoty, a i nějaká ta originalita by se našla. Mé hodnocení: 60% (21.02.2009)

V Hoštické trilogii vtipu ubývalo a trapnosti přibývalo. U "erotiky" už Troška naprosto přetočil výhibku směrem k estrádní a pokleslé zábavě. Množství starých pardálů s předchozích dílů nemůžou zakrýt ten zmatek, co nastal po nových pořádcích, jež Troška (k smůle diváků) náležitě využil. Kromě naprosto odpudivého dua Kaiser a Dejdar i samotný děj ke konci kulhá na obě nohy, což Troška nezachránil. Místy se možná zasmějete, ale pak si uvědomíte, že je Vám k smíchu upocená a teatrální zábava... Marná sláva - ta břitkost prvního dílu už navždy zmizela. (28.10.2005)