Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Letní komedie Slunce, seno, jahody je úsměvným obrázkem ze života jihočeské vesnice. Zápletka se točí okolo studenta Šimona Pláničky, který do vesnice přijel na prázdninovou praxi. Chce tu v místním kravíně experimentovat na téma dojivosti krav v souvislosti s kulturou prostředí. Zpočátku o tom nechce nikdo ani slyšet, vše se ale změní, když se po vši rozkřikne, že Šimon je synem krajského funkcionáře... Lidovou komedii natočil režisér Zdeněk Troška ve své rodné vsi Hoštice u Volyně, hrají v ní herci i neherci a jako kompars vystupuje téměř celá vesnice. (Bontonfilm)

(více)

Recenze (767)

Mariin odpad!

všechny recenze uživatele

Teprve dnes jsem se podíval na tento "kultovní" film z venkovského prostředí, který znal snad každý, jen já ne. Podnítilo mne k jeho sledování to, že jsem jel nedávno vlakem do Volyně kolem Hoštic, kam táhla učitelka třidu dětí, aby viděly tu vesnici z filmu...Ale takový šmejd jsem teda nečekal. Trapné, plytké, bez hereckého umění, bez vtipu a hlavně ošklivé tím, jak je tu všude a vždy ponižována lidská důstojnost. Ten Troška, to musí být ale primitiv...(Nedokázal jsem se ani dodívat do konce, i když jsem se snažil co nejvíce). Dobrý komentář např. Pohrobek, Galadriel....a jsem rád, že se shodnu alespoň se třemi uživateli z mých oblíbených, kteří hodnotili také jako odpad. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Troškovou vesnickou komedii jsem viděl opakovaně po mnoha letech a jsem až překvapen, jak na mě z větší části skvěle funguje, byť mě dneska bavily věci, kterým jsem jako dítě příliš nerozuměl, zatímco některé scény s babičkou, jež mě v dětství rozesmívala nejvíc, mi teď přišly jako nepříjemné psycho. To některé scény mezi klukem a matkou Škopkovou též, ale podobné prožitky k životě u vesnických lidí s podobnou povahou asi holt patří. Nemám režiséra filmu příliš v úctě, ale tady jsem až zíral, jak byl Troška v mládí v celkem slušné formě, jak jeho inspirace v italských komediích nevyšla zdaleka nazmar, jak dokáže od první chvíle (již od animace krávy parodující lví logo MGM) pravidelně zásobovat film nejrůznějšími druhy větších i drobných vtipů (že jsou mezi nimi později už minimálně dva fekální vtipy, které mi dojem trošku shodily, je už věc další...), také promyšlenými vedlejšími postavami, poutavým vývojem situací (např. v nezapomenutelné zápletce vylepšovací techniky dojení), kdy některé vtipy typu nastupování/vystupování z vlaku či každé ráno zpívající učitelky dle počasí zde úspěšně rozvádí napříč celým filmem, nabídne i minutku pro seriózní hudební vložku s osobitým zpěvem písně v podání Jiřiny Jiráskové atd. Hodně jsem si užil figurku starého záhadného Zvoníčka (Jiří Kostka) a také vesnického „kovboje“ – předsedu JZD v podání Miroslava Zounara. S ohledem na pár trapnějších vtipů sice nejsem nadšen bezvýhradně, ale po menším váhání se přikláním k 4 hvězdičkám: i pro zdařilé zakomponování malé mysteriózní zápletky se strašidelným mlýnem (a jeho znalcem Zvoníčkem, samože :D ) a také pro závěr, nechávající hlavní postavě možnost pro realizaci svobodného rozhodnutí. Čekal bych, že se mladý pan brigádník vrátí do vesnice, která ho potřebuje, konečně ho uznala za svého, když se mu podařilo úspěšně přesvědčit místní o funkční zlepšovací metodě... a ono ne, on si pacholek jeden prostě uteče a hodí další možné plnění svého poslání za hlavu! Na socialistický film této éry celkem nevídané... Skvělá Vágnerova hudba v čele s nepoužitou písní Karla Černocha pěkným bonusem. ♫ [75%] ()

Reklama

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Zdeněk Troška, rodák z Hoštic, který za svou kariéru natočil mnoho divácky úspěšných filmů, především tři úspěšné komediální trilogie. Před Babovřeskami a Kameňákem to byla trilogie Slunce, seno, u které se Troška inspiroval svými vlastními zážitky z Hoštic. Troška se již od 80. let profiloval jako kontroverzní figurka českého filmu, kterého možná diváci milující, filmoví kritici ho ovšem do velké míry nemohli vystát. Přesto j Slunce, seno, jahody rozhodně jeden z těch jeho lepších filmů. I když ideálněji by se spíše dalo říct, že jde o jeden z Troškových nejsnesitelnějších filmů.   V roce 1983 krom prvního Slunce, seno vznikl i jiný Troškův film, konkrétně rodinná komedie Bota jménem Melichar, která i po letech obstojí jako slušná rodinná podívaná a jde skutečně vnímat jako dost možná to nejlepší, co Troška za svou filmovou kariéru vyplodil (i když by vám sám Troška řekl, že jeho nejlepší filmařina je Andělská tvář). Za zrodem Slunce, seno, jahody stálo dle vyjádření samotného Trošky to, že Československá socialistická republika v kinech promítá italské komedie a přitom nehodlá žádnou podobně střelenou komedii realizovat zde. Troška tak ihned přišel s nápadem, že se inspiruje ve svém dětství a do jednotlivých rolí obsadí i například své známé z Hoštic. Troška se tak rázem stal jednou z nejvýraznějších osobností lokálního filmu, která používala naturščiky (neherce). Ve slavné trilogii se ovšem objevili už tehdy známá herecká jména - Helena Růžičková, Jiří Lábus či Jiřina Jirásková, která tehdy byla na černé listině kvůli členství v Klubu angažovaných nestraníků a Troška jí do role učitelky Hubičkové dostal podvodem, kdy tvrdil, že jinou herečku nemá a Jirásková díky menšímu rozsahu role mohla roli bez problémů ztvárnit.   Sám Troška později často hlásal, že se za ním stavovali diváci jeho komedií a poděkovali, že točí nenáročné podívané pro ně. Nenáročné podívané (možná s výjimkou Andělské tváře) v kostce reflektují Troškovu kariéru, už v roce 1983 se poté hlásalo, že takovou českou komedii diváci jen tak neviděli. I přes drsné zásahy cenzury (kdy muselo dojít k vystřižení několika scén, které byli následně přetočené pro druhý díl) se Slunce, seno nakonec dostalo bez problémů do kin a to i přes to, že si k ní diváci museli najít cestu sami skrze výraznou šuškandu, protože se film v době své premiéry promítal pouze v jednom pražském kině. Už tehdy mohl Troška získat zásoby fanoušků, ale i odpůrců.   Problém se žánrem komedie je v podstatě jasný. Každému divákovi totiž přijde vtipně něco zcela úplně jiného. Nemusí přitom nutně jít o distingovanost či předpoklady dobrého vkusu. Jde o pouhé pocity a projevování emocí. Někdo tak preferuje humor Monty Python, někdo zase humor Cimrmanů, někdo zase humor Zdeňka Trošky. Klíčový argument například použil Miloš Forman, když byl dotázán na jeho názor k filmům Zdeňka Trošky. Ten řekl, že pokud jsou filmy očividně divácky hojně navštěvované, je to výpovědní hodnota sama o sobě. Za ta léta zazněli i zlé jazyky o komediích pro idioty a lidí pokleslých myslí. I to je krátkozraké, protože jistě existuje mnoho fanoušků Troškových komedií, jejichž IQ přesahuje alespoň číslici 80. Troškův lidový humor prostě v roce 1983 lidem sedl, dokonce se začalo mluvit o tom, že film skutečně nastavuje zrcadlo životu na vesnici. A to, že pár možná povedených vtipů nevynahradí počet oněch nevtipných a stupidních vtipů, to už je následně věc druhá.   Úspěch Troškových filmů nikdy netkvěl v řemeslných kvalitách, u prvního Slunce, seno, ovšem může zavládnout pocit, že se alespoň trochu snažil. Ve srovnání s dnešní dobou se poté může víceméně říct, že Troška uměl s naturščiky pracovat a i z toporných herců dostat to nejlepší z nich. Do jisté míry by se přitom dalo říct, že nejvtipnější momenty Slunce, seno pramení právě z oněch hereckých prkenných momentů, skutečně ovšem platí, že herecká prkennost dala do jisté míry za zrod těm nejpovedenějším momentům filmu. Ovšem například Erna Červená jako legendární babička s velmi praktickou postelí jasně trčí jako nejzábavnější postava.   Slunce, seno sice trvá pouze lehce přes 80 minut, už po polovině ovšem začne být jasné, že se film tak trochu táhne a to především proto, že v podstatě žádný děj nemá. Celé je to slepené z různých fórů a příhod, které spojuje pouze příběh přijíždějícího studenta Šimona, umělé vyvolaného romantického trojúhelníku a následně i rozkřiknutí, které koketuje například se zápletkou Gogolova Revizora, k ničemu tak zábavnému ovšem nakonec nedojde. A tak je to jen sleť ucházejícího řemesla, které ovšem má své mouchy (Troškova klasicky používaná ,,americká noc´´ lze dle odpudivě nerealistického měsíce dohledat už zde) a opět záleží na vkusu diváků. Osobně jsem ovšem nikdy nechápal, co má být vtipné na Škopkové fackující malé dítě (Růžičková navíc všechny facky ve filmu skutečně uskutečnila a pro malého Martina Šotolu tak rozhodně muselo jít o příjemné natáčení). Škopková Růžičkové je v rámci celé trilogie dost možná nejvíce stereotypní postavou, která má představovat ráznou ženu velící domácnosti. Růžičková tento stereotyp zahrála rozhodně dobře (i když v reálu sama nebyla dvakrát od rány a tak je těžké říct, do jak velké míry vlastně cokoliv hrála), v rámci celé trilogie jsem ovšem osobně nikdy k žádné postavě nechoval takovou nenávist.   Slunce, seno, jahody ve finále představuje nejlepší vesnický realismus Zdeňka Trošky v jeho kariéře a platí, že jde o jednu z těch snesitelnějších Troškových komedií. Ten film ovšem skutečně nenastavil zrcadlo životu na vesnicích a i když šlo o komedii dosud neobvyklou a do jisté míry právem oceňovanou, tak závratný úspěch Slunce, seno jistě zůstane nadále pro početnou skupinu lidí obrovskou záhadou..... () (méně) (více)

stilgar1 

všechny recenze uživatele

Komedie? To jsem se měl jako bavit? Ups, tak to jsem nějak prošvihnul. Čímpak to může být? Mnou a nebo panem Troškou? Jednoduše...je to tím, že pan Troška netočí filmy, na kterých bych já dokázal rozpoznat jakékoliv známky humoru. Humorná mi zde příjde snad jeho marná snaha, i když mnohdy mi právě ta příjde spíše k pláči. 1/10 ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Humor této oblíbené lidové komedie, jak se mi tak zdá už časem poněkud vyčichl, hlavně je to tedy tím jejím přehnaně častým reprísováním. Ať je léto nebo zima natom už pomalu nesejde. Kdybych měl film hodnotit podle určité nálady, tak jsem na něj kolikrát už vyloženě alergický, ale on sám za to nemůže ! Člověk už dnes při sledování tohoto filmu jen tak sedí, kouká a už se ani pomalu nezasměje, protože vše už zná nazpaměť a dopředu. Ale i tak tento prví díl, je z celé té trilogie patrně nejpovedenější. Troškova nejlepší režie (?) co si budeme povídat, to co se občas točí dneska a to pomalu za každou cenu (hlavně aby se uplatnili všechny ty ovečky a pár neherců) nemá občas hlavu ani patu. A z tohoto nešvaru Troška je taky tak trochu vinen. Čím pitomější tak snad lepší ! Jinak ale režisér Troška přesným způsobem vystihl tehdejší život v jedné socialistické vesničce se všemi jejími obyčejnými obyvateli, hovorovou mluvou, myšlením, uvažováním a to všechno oblékl do velmi humorného a lidového kabátu. To bylo geniální a smekám klobouk. Ale přesto je to jenom takový malý český průměr, průměrná komedie jakých tady za minulého režimu vznikaly mraky a humor kterému můžeme dobře porozumět jenom my Češi, tedy když nejsme zrovna nějací podivínší intelektuálové. Ve světe bychom s tímto filmem konkurovat určitě nemohly. Nicméně my Češi (upozorňuji že ne všichni) jsme si už nejspíš jednou pro vždy tuto oblíbenou komedii do našeho zlatého fondu české kinematografie zaškatulkovali. Jak lehkomyslné ale na druhou stranu i jednoduché rozhodnutí ! ()

Galerie (27)

Zajímavosti (76)

  • Schvaľovateľov najviac dráždila postava predsedu Rádla (Miroslav Zounar), ktorý hral v kovbojskom klobúku a žul stále žuvačku, čo im pripomínalo spôsob amerického života. Postava mala dopísané do textu, že žuvačku žuje stále preto, aby nemala chuť na cigaretu ako abstinujúci nefajčiar. (Raccoon.city)
  • Ve vyprávění spoluautora scénáře Petra Markova zaznělo, že si zástupci Československých státních drah stěžovali generálnímu řediteli Barrandova, že nikde v ČSSR nejezdí vlak, kde by pasažéři byli nuceni si přesedat, aby se nepřevrátil. (sator)
  • Když přijíždí delegace s otcem Pláničky, běží parta pionýrů za auty. V následující scéně jsou již pionýři před auty. (tyna97)

Související novinky

Navštivte místa, která znáte z českých filmů

Navštivte místa, která znáte z českých filmů

28.08.2019

Dnes již kultovní trilogie Slunce, seno... je neodmyslitelně spjatá s malebnou jihočeskou krajinou. Film má samozřejmě i své odpůrce, ale ti, kteří si ho zamilovali, mají Hoštice za své poutní místo.… (více)

Retro biják 60. – 90. let

Retro biják 60. – 90. let

16.06.2018

Fanoušci retro filmů, zbystřete! Jáchyme, hoď ho do stroje!, Postřižiny, Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero!, Starci na chmelu, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Čtyři vraždy stačí,… (více)

Reklama

Reklama