Slunce, seno, jahody

Filmy Zdeňka Trošky 80. let a filmy, které natáčí dnes je úplně něco jiného. Slunce, seno, jahody - je úžasná komedie a bez nadsázky je naprosto "ze života" (vím o čem mluvím - vyrůstal jsem v podobném prostředí). Ani po letech neztratil nic na svém kouzlu. Dvojka (Slunce, seno a pár facek) je ještě na stejné úrovni, ale trojka již sklouzává k dnešním Troškovým "kameňákům". Mé hodnocení: 90%. (28.07.2013)

Ach jo, nu ano, pane rejžisére. Když si naserete do postele, dá se to ještě zakrejt pod peřinou. Hotový podobenství! . . . Prapočátek následné stále více upadající série. Tehdy snad ještě pochopitelná >ideově< neškodná - takzvaná lidová zábava. Dvě hvězdičky tedy se zavřenýma očima, snad jen pro neporovnatelnou >kvalitu< ve srovnáním s dalšími >troškařicemi< . Škoda více slov. - - - P.S. (3.4.2009 při lehkém večerním nováckém repete...) To je ale bolest, číst tu ty stále přibývající zasvěceně adorantské komentáře s čtyř a pětihvězdičkovými hodnoceními. Pravda, je to zajímavý doklad kulturního myšlení po čtvrstoletí od natočení téhle >letní komedie< . A vlastně i tak trošku vysvětlení, proč dnešní český divák s takovou oblibou se rochní ve všech těch v současnosti vyráběných tuzemských sračkách... A ten Troška? Lze předpokládat, že nebýt pádu bolševika, dávno byl by z něj už >národní< umělec... Hotovej NÁROD SOBĚ!... :-/ (08.01.2006)

Vo svojej dobe vďačná komédia, aby sa národ bavil a mal pocit, že sa trochu odviazal - avšak pod láskavým dohľadom cenzorov. Niektoré hlášky zľudoveli, aj keď ten komunálny humor dnes už asi nie je na hrane vkusu, ale pod ňou. Obsadenie hercov je fajn, zápletka príbehu tradične dobrá. Zdeněk Troška proste letné komédie vie. Je tu veľa hlášok a humoru. Pohodová česká komédia, ktorá nesklame a ani neprekvapí, ale človek sa na ňu vždy rád pozrie, keď ju v televízii hrajú. (05.02.2015)

Názory na tento film se u mě mění, stejně jako se mění doba. Nejdříve jsem se jako dítě tomu na pyjo-nýrském táboře smál jak debil, pak přišla revoluce a z těch jézéďáků ve vládě, z těch estébáků prašivejch, se stali milionářští ekonomové a podnikatelé a u této tzv. letní taškařice vykreslující český venkov na svém úpadku zasychal úsměv na xichtě jako sperma na tričku. O dalších dvacet let jsem se tomu opět jen zasmál, jaké to tehdy tady bylo, jak přízemní byli lidé na venkově, jak trapné bylo tady vůbec žít. A dnes už se ani nesměju, ani se na to nedívám - nostalgie je na hovno a člověk by měl radši koukat, jestli ty kanály na vládě nevyhodit z okna nebo radši rovnou emigrovat. (23.01.2013)

Období: slušných pár let nazpátek. Místo: rodinný stůl s nedělním obědem. Matka: "Koukej jíst." Sestra: "Já už nemůžu, já se pobleju." Já: "Aby ses náhodou..." Vyhodili nás tehdy od stolu obě, ale budiž to důkazem, jak hluboko se člověku zaryje film, který se mu vlastně vůbec nelíbí. P.S. Po letech jsem na to náhodou mrkla a musím se přiznat, že mé mimické svaly to k úsměvu přimělo nečekaně často, tož navyšuji o hvězdičku. (07.07.2007)