poster

Láska na útěku

  • Francie

    L'Amour en fuite

  • angličtina

    Love on the Run

Drama

Francie, 1979, 91 min

  • F.man
    ****

    Hlavním nástrojem posouvajícím film dopředu jsou zmiňované návraty do minulosti. Přesto se nedá říct, že by film neměl souvislý děj. Naopak, propletenost osudů mezi jeho osudovými ženami je hodně zajimavá. Tady byla sentimentálnost možná vytýkaná nejvíce a něco na tom bude pravdy, přesto Truffautovy za ty léta věříte vše a pokus jste se společně s Léaduem pohybovali jejich životem (protože Antoinem je typickým dialektickým výsledkem postavy a hercem) Láska na útěku potěší, shrne a snad nadobro vyřeší jeho ženský problém... Protože se bojíš lidí(30.4.2010)

  • Vančura
    ****

    Jestliže jsem byl zpočátku zaražen tím, jak moc se tento film ohlíží za předchozími 4 díly volné doinelovské série (a říkal jsem si, zda je kvůli tomu Láska na útěků srozumitelná i pro člověka, který starší filmy nezná?), nakonec jsem to docenil. (Ostatně mě napadá, že zvláštní je už jenom to, že dnešní člověk si může pustit všech 5 filmů za sebou, zatímco tehdejší diváci neměli v podstatě jinou možnost než vidět je v kině - a mezi prvním a posledním dílem uběhlo dlouhých 20 let, prostor pro připomenutí - a revizi - dávno zapomenutého zde byl tedy velký). V tomto ohledu mě potěšilo, že se do děje vrátila Marie-France Pisier v roli Colette, která po 17 letech od událostí ve snímku Antoine a Colette vše nově vysvětluje ze svého pohledu ve vynikající scéně ve vlaku, která je podle mě jedním z vrcholů filmu (a obecně obdivuji způsob, jakým se zde Truffaut nejenom vrací ke svým starším snímkům, ale jak jejich různé události často zasazuje do jiného kontextu a vykládá je jinak - přijde mi to neobyčejně tvůrčí). Mimochodem jak se mi tato herečka ve zmíněném starším snímku nelíbila, zde doslova září a zcela zastiňuje Antoinovy další ženy - Dorothée v roli Sabine ještě ujde, ale Dani už je zcela ultimátní ošklivka, a u Claude Jade jsem se pro změnu zhrozil, co se jí stalo s obličejem, protože ještě o 7 let dříve v Rodinném krbu byla zcela úchvatná. Celkově si rozhodně nemyslím, že by to tento film byl zbytečný - naopak podle mě přidává mnoho nového k původním skvělým filmům - a tím člověka přiměje je vnímat jinak - a je jejich působivou závěrečnou tečkou.(7.9.2018)

  • Matty
    ***

    Francois Truffaut se příliš nechal unést vědomím, že zakončuje jednu – mnohými milovanou – sérii a více pozornosti tentokrát věnoval tomu co bylo, než tomu co je. Jeho snaha o pěkné zakončení Doinelovské pentalogie vytěsňuje snahu o natočení pěkného filmu. Přes šedesát tu delších, tu kratších retrospektiv vybraných z předchozích filmů (a povídky) někomu udělá radost, někoho naštve. Ano, lze mluvit o šizení diváka, jenže Truffaut je všeobecně považován za režiséra jdoucího divákovi natolik vstříc, až uvěříte, že takhle to je správně, že takhle to má být. Není to špatný film, není to dobrý film, je to dobrý hraný vzpomínkový dokument. Po Rodinném krbu, který jsem si s každým záběrem víc a víc vychutnával, bylo sledování Lásky spíše útrpným čekáním na spásu závěrečnými titulkami a rozpustile nasládlým songem „Láska na útěku“. Ten však zazní také na samém začátku, takže proč čekat devadesát minut? Přece proto, že to je poslední článek jedné milované série. :) 70%(3.11.2006)

  • DaViD´82
    ****

    Volná pentalogie filmových osudů Antoina Doinela se uzavírá v jeho třiceti letech v období rozvodu s půvabnou Christine. Obvzláště v první hodině se rekapituluje Antoinův život pomocí vzpomínek, které jsou tvořeny útržky z minulých čtyřech snímků, což by nevadilo kdyby jich bylo pár na dotvoření atmosféry hrdiny procházejícího krizí středního věku. Jenže zde je jich až přehršel (kolem šedesáti) a jsou poskládány takovým způsobem, že jsem uvažoval zda tak nefungující film vůbec pochází od geniálního režiséra Truffauntova formátu. Tato část vypadá jak kdyby byla určena publiku, které ostatní filmy nezná. Naštěstí v závěrečné části již máme zrekapitulováno a tak nastupuje klasická emocionálně silná typicky "truffautovská" část. Obvzláště od scény rozhovoru Colette s Christine na lavičce je snímek za plné hodnocení. A úplný konec je úžasný. Sbohem Antoine a doufám, že se ti v životě povede dobře, škoda že již bez nás diváků...(27.1.2007)

  • Elfias Dóže
    ***

    Nezamyšleně (?) jedna z nejpozoruhodnějších reflexi smrti. Co je smrt? Není to událost mezi událostmi (okamžik mezi okamžiky), nýbrž událost, která zapřičiní, že se vše, co bylo, definitivně uzavře, zapouzdří, "petrifikuje". Teprve smrt dává minulému status minulého, teprve smrt zformuluje minulost (kde není smrt, není minulost), jelikož za života si každou z etap můžeme zpřítomnit, zapřáhnout ji do služby budoucnosti a udělat z ni úplně jinou minulost. Nic nám nebrání, abychom ve starém našli něco nového (viz imperativ "pouč se z minulosti"). "Láska na útěku" je tečkou za doinelovskou sérii, a jako s takovou s ní přichází na jeviště smrt. A se smrtí uzavírání dvířek... pohled nazpátek... defilé zkušenosti, pod kterými se už nikdo nepromění, a všichni už definitivně zůstanou tím, kým jsou. 65%(6.6.2020)