Příběh Adély H.

Film o lásce, který pracuje s láskou pouze konstatovanou, nikoliv ukázanou. Těžko pak hledat výpověď. Jako životní osud zapsaný v deníku, to ale musí být síla číst, nedivím se, že to Truffauta zaujalo. (16.07.2012)

Pravdivý příběh Adély, dcery victora Huga, která jela přes půl světa za svým milencem.On na ni ovšem kašle a popravdě, ani se mu nedivim. S takovouhle pošahanou (psychicky narušenou) ženskou bych nechtěl mít nic společnýho ani já. Isabelle Adjaniová Adélinu sebedestruktivní posedlost ztvárnila víc než dobře, zasloužená Oscarová nominace. (13.11.2008)

Najviac na tomto filme som bol uchvátený obrazom. Nádherné kompozície, krásne farby, hra so svetlom, proste som obdivoval jednotlivé zábery ako obrazy v galérii. Príbeh je veľmi prostý, je to celé skôr také poetické, ale ku koncu výborne vygradované. Krásna Isabelle Adjani prakticky neschádza z obrazu a divák si nemôže priať nič viac. Veď okrem svojho pôvabu presvedčuje aj hereckým umením, postupujúce šialenstvo hraje veľmi presvedčivo. Prekvapivo veľmi klasický film od Truffauta, nejde o žiadnu avantgardu. (14.08.2021)

Šílené, místy nepochopitelné a občas i nudné. Přesto jsem z filmu cítila něco zvláštního, co se mi líbí a k výkonu Isabelle Adjani nemám co dodat. 65% (13.11.2008)

Aneb příběh první stalkerky, labilní bláznivky a sobecké krávy, které to tak nějak nedocházelo. K hlavní postavě jsem si vypěstoval čirou nenávist, proto nemohu i přes nesporné herecké kvality Isabelle Adjani dát víc hvězdiček. (20.05.2017)

"Odmítáme ty, co nás milují a milujeme ty, co nás odmítají." Zajímavá psychologická studie neopětované lásky. Na začátku hnací motor, který se postupem času mění v závislost a posedlost, pomalu vedoucí k šílenství. Skutečný příběh nejmladší z dcer Victora Huga. Ironií osudu je, že nešťastné lásky jsou ty nejvytrvalejší. (01.05.2018)

Ocenění ELSA 2009 v kategorii "Zahraniční televizní pořad dramatický (hraný)" pro Noční filmový klub - Francois Truffaut, udělená Českou filmovou a televizní akademií a slavnostně vyhlášená v sobotu 12.12.2009. (12.11.2008)

Těžko, velice těžko, se mi tento film hodnotí. Vím, že mě zaujal, vybavuji si některé scény a výkon hlavní představitelky byl úchvatný jako ona sama. Ale proč mi na patře zůstává jistá pachuť, proč se mi zdá, že snímku něco schází? Nebo je snad něčeho až příliš? Tím to zřejmě bude. Tlačí stále stejným směrem a atmosféra je jako zvětšující se hromada suti, která leží na hlavě diváka. Je to nesmírně vyčerpávající a už bych to nechtěl zažít. Proto snímek nedoporučuji, ale pokud máte náladu, chuť a hlavně odhodlání poznat příběh Adély H., neváhejte. (09.09.2009)

Příběh krásného těla s posedlým duchem. Přběh Adele Hugové zní jako výborný námět na srdce a nervyrvoucí psychologické drama o ženě natolik posedlé mužem, že z toho nakonec zešílí a skončí v bídě na pokraji smrti. Bohužel pro mě toto drama nebylo ani zdaleka tak silné jak se může zdát. Ač je viděl postupný přerod z civilizované dívky na bloumající přízrak ulice Barbarossu a Truffautův styl je zvláští, často v dobrém smyslu slova, stejně mě neuchvátil na tolik, abyhc mohl hodnotit lépe. (03.10.2012)

Keby to nebola dcéra veľkého Victora Huga tak by po nej ani pes neštekol. Krásnu Adjani spotvorili dobovým odevom a účesom takže ani z tohto pohľadu žiadna radosť. Inak slušná nuda a prebrali ma až záverečné titulky z ktorých som sa dozedel, že na pohrebe V.Huga bolo 2 milióny! ľudí.. (07.12.2010)

Truffautův snímek mě zklamal. Příběh Hugovy dcery se mi jeví jako hodně okleštěný. Monotematické pojetí vášně a šílenství Adély H., navíc pouze ve vztahu k vypečenému poručíkovi, na mě rychle přestalo působit. Svým způsobem neměla Adjani vlastně co hrát, o to více smekám před jejím výkonem. Vzhledem k redukci téměř všech ostatních informací o Adéle (jak to bylo např. s jejím hudebním komponováním?) postrádám jakékoli závažnější poselství. Dcera slavného spisovatele se prostě zbláznila. Tečka. A cožpak se nemůže dcera slavného spisovatele zbláznit jako kdokoli jiný? Summa summarum: příliš málo na příběh, který by mohl mít mnohem hlubší význam. (17.01.2011)

Isabelle Adjani při svém mládí (20let) předvedla výkon hodný mistra. Přerod nadšené mladinké dívky v trosku je skvostně zahraný. Bez jejího výkonu by film skončil jenom jako tuctová historka ženy, které její vášeň přerostla přes hlavu. (12.11.2008)

Recenzia na vyžiadanie. /Vedené 2x/ Na film je potrebné sa pozerať v dvoch rovinách. Príbehová línia a samotné spracovanie filmu. Príbehová línia: aj keď na vás môže obsahová časť nakoľko nechutná, nehynúca láska k druhej osobe, ktorá už nemá nič spoločné s láskou, lenže skôr s emocionálnou poruchou. Samotný príbeh stojí za čas, už len z toho dôvodu, že je totálne jedno v akom časovom období by bol tento námet posadený, stále bude relevantný. Výrazne obraty v príbehú nastanú, kedy sa po prvýkrát pod dlhom čase stretnú Adele a Pinson. V druhej polovici filmu, pri večierku. Odmietnutie zväzku, následné povstanie Adele voči Pinsonovi. V oboch scénach sa razantne mení postoj Adély ku svojmu milovanému. Režisér pomaly a pozorne buduje psychický profil šialene zamilovanej ženy, listy sa hromadia, peniaze ubúdajú, miesta, kde chodila rada, jej teraz spôsobujú trýznenie. Línia spracovania: zaujímavé akým spôsobom naratívu pracuje Truffaut v úvode filmu. V krátkosti sa vysvetlia tie najdôležitejšie informácie celej zápletky príbehu, odkiaľ prichádza Adele (detail na mapu a rozprávač.) V komerčnom formáte sa jednoducho vysvetlí: „Podľa skutočného príbehu.“ Tu sa Truffaut vyhral: „Príbeh Adele H., je naozaj skutočný. Je to o udalostiach, ktoré sa skutočne stali, a o ľuďoch, ktorý naozaj existovali.“ Režisér postavil dva protipóly charakterov oproti sebe. Jeden cynický a chladný, druhá prehnane emotívna a príliš horká. Oh, samozrejme, predsa tak prekrásna Adele sa nemôže zamilovať do nejakého škaredého, spoločensky bezvýznamného človeka. Preto vybrali charizmatického a pohľadného Bruca Robinsona. Herecky bol takmer v každej scéne striedmy, cynický a monotónny. Vy ste mysleli, že to myslím kriticky? Nie, toto presne Truffaut chcel. Takýto postoj charakteru dovádza protikladnú Adele doslova ku šialeným veciam. Otázne je, aký mal tento film kultúrny dopad. V závislosti na kariéru Truffauta? Minimálny, už vtedy bol autorita a nespadol pod svoju úroveň. Na francúzsku novú vlnu? Čiastočný, táto éra filmu sa pomaly skončila. Na kariéru Isabelle Adjani? Veľký, bol to jej prvý významný film. Od tohto momentu si ju začali „požičiavať“, takmer všetci vtedajší autorskí režiséri. Jeden z historických filmov, v ktorých sa priamo na obraze neumiera. Kde pobaví scéna v divadle, na druhej strane sklame odstrihnutý koniec. Aj napriek koncu sa jedná o solídny film s komornou atmosférou, slušným obsadením a relatívne dobrým strihom. V rukách neskúseného režiséra by film spadol s takýmto námetom a časovým datovaním do nechutného gýču. Film určite na viaceré pozretia, divák musím jednoducho dekódovať mnoho skrytých významov. Je to pre fanúšika novej vlny francúzskeho filmu a Isabelle Adjani. /75%/ (07.03.2020)

Jak pravil už J.W. von Goethe "Láska je mocná čarodějka" a Truffautovi se hodně podařilo přenést na plátno nepřenositelné - euforické i devastující účinky jejího působení na zamilovaného (za přispění v té době ani ne dvacetileté Isabelle Adjani). (30.08.2022)

Jedním slovem ŠÍLENSTVÍ. Šílenství, které je však podáno neskutečně nudným způsobem. Opravdu nežádám strhující tempo, François Truffaut je režisér, jehož filmy nemají tempo, je to jeho styl, nu dobrá :-) Ještěže skvělý herecký výkon Adjani a dobrý scénář zachraňují film, který ukazuje totální devastaci lidské duše neuvěřitelně chladným způsobem, což však bylo vychytralým účelem. Spříznění s hlavní hrdinkou by bylo nešťastné. 75% P.S.: Zajímavá poznámka Tsunami_X o "prachsprostém bulváru z dávných dob, který povýšil sám sebe na filmové umění". (12.11.2008)

Moc hezký životopisný filmík u kterého bohužel nemám pocit že si jej pustím opět.Výkon I.Adjani je skvostný a dokonale ukazuje, že v lásce vždycky vyhrává,ten kdo má rád míň.Divákovi zůstane pouze nahořklý pocit z jednoho-byť dlouhého,přesto promarněného života. (20.03.2011)

Ubohá stalkerka Adéla Jugová (na americké komolení všeho, co není angličtina, si snad nikdy nezvyknu). Film názorně ukazuje, kam vede zoufalá snaha vlastnit druhého vyvěrající z neschopnosti postavit se realitě. Ubohá Adele lže okolí, rodičům, bývalému milenci, ale hlavně sobě a nakonec ztratí kontakt s realitou úplně a zešílí... Issabell je jako vždy belle, trés joli... (02.10.2014)

Nudný příběh s vynikající Isabelle Adjani.Její herecký výkon zachraňuje celý film. Psychicky narušená pro diváka nepochopitelná Adéla Hugo zahraná výborně krásnou Isabelle Adjani.Film, který si znovu zřejmě nepustím, ale oceňuji, jakým způsobem byl natočen. Tři hvězdičky. (04.08.2013)

Děj založen na deníku nejmladší dcery vrcholného představitele romantismu Victora Huga, jejíž posedlá neopětovaná láska k vojenskému důstojníkovi vede k osudovému pádu do bezvýchodné situace mezi rozumem a touhou. Truffaut rekonstruuje vnitřní jemné drama se značnou diskrétností a náznakem psychologických souvislostí a historických okolností dané doby. Neúspěšný pokus o seberealizaci a utrpení mladé ženy spojený s jejím úpadkem je přesvědčivým úkazem ztotožnění velké lásky, která se jednoduše vytratila. (28.01.2022)

moc jsem se netěšil. nic jsem nečekal. ale byl jsem mile překvapen. pro mě svižné (ne nuda) drama o šílenství, manipulaci, lži,... (13.11.2008)