Siréna od Mississippi

Už dlouho mě žádný film nenutil tak často přepínat divácký hlediska! Úžasně "ujetý" mix žánrů - pocta nejen Hitchcockovi ale filmům noir vůbec i klasickým melodramatům. Deneuve je skutečně nádherná (jako zamilovaná i jako nenáviděná) a Belmondo se i tady pohybuje na své vyjeté koleji od dramatického herectví k lehké sebeparodii. Skoro celý film jsem se bavil a bylo mi úplně jedno, že spoustu těch trapně šroubovaných dialogů, semo tamo ne zcela fungující střih a prkenné herecké výkony ve vedlejších rolích zřejmě nemyslel Truffaut vždycky v nadsázce. Je to pastiš, excesivně přehnaná žánrová směska a jako takový by tenhle film i měl být vnímán. Je ale zároveň fekt, že se na něj musíte naladit hned od počátku, nereptat a nechat se vést Duhamelovou hudbou, která vám vždycky nenápadně naznačí, v jakém že to žánru se zrovna pohybujete! (31.03.2007)

Scénář, a tedy i děj tohoto filmu je jistě zajímavý. Bohužel, nepřesvědčivé herecké výkony Belmonda i Deneuve mi připadali více než podobné výkonům herců z nějakého ochotnického divadýlka někde konci světa. Především Belmondo ztvárňuje svou roli jako by jeho herecká kariéra teprve začínala, přičemž v roce 1969 měl za sebou už nespočet rolí. Zřejmě jeho herecký způsob a vitalitu v tomto snímku někdo úmyslně udusil a nebo se nedokázal či nemohl s touto rolí sžít. Což je podle mého mínění na škodu. Prostě, ... je to jiný Belmondo, než jsme zvyklí. Dialogy těchto dvou postav mi také neseděly. Mnohdy jsem si připadal, jako bych poslouchal konverzaci dvou bytostí z jiného světa. Strohé a odsekané věty spolu s chladným vystupováním postav k Belmondovi nesedí. Milostné šílenství pana továrníka by mělo podle mě být zahráno poněkud žhavěji. A Belmondo na to měl. Byl jsem zklamán. Chladné, studené a odtažité. (16.10.2008)

Truffaut je můj favorit, z francouzských režisérů patří s Ozonem do mé osobní absolutní špičky. Neznamená to ovšem, že bych měl rád všechny jeho filmy stejnou měrou. U tohoto romanticko-dramatického thrilleru mi je velmi na škodu, že jsem viděl někdy před deseti lety asi třikrát Sedmý hřích, který mě doslova pohltil svojí atmosférou, nádhernou chemií mezi temperamentním Banderasem a osudovou Angelinou, strhujícím dějem a několika mimořádně podařenými, doslova nezapomenutelnými scénami. Já jsem člověk, jenž u filmů především sleduje děj, zajímá mě příběh, vykreslení postav, napětí, zápletka a zde mě zkrátka nic nemohlo překvapit, naopak jsem se cítil ochuzen o dramatickou zápletku s nebezpečným milencem hlavní ženské postavy. Asi to zní filmově barbarsky, ale mně se opravdu víc líbil Sedmý hřích. Nic to však nemění na mém obdivu k Truffautově dílu. (12.11.2012)

Jsem příznivcem francouzských filmů obecně, fandou tohoto režiséra i obou herců v hlavních rolích, nicméně Siréna mě jaksi nenadchla. Ano, nevšední road movie na útěku před zákonem, příběh zajímavý, ale ze scénáře se dalo vykřesat víc. Spojení dvou základních témat (romance o spalující vášnivé lásce a kriminální psychologické drama) ve výsledku nějak nedrží pohromadě. Navíc mě mrzí, že Belmondo si neodpustil aspoň jeden kaskadérský skok z balkónu, i když to nebylo nutné. Stejně tak samoúčelné mi přišlo několikeré odhalení ňader Catherine Deneuve, ale umím si představit, že v 60. letech v kinech to mohla být bomba. A nakonec, v návaznosti na doslovnost a předvídatelnost některých scén (třeba ta se snubním prstenem) mě mrzel ten konec bez konce. (14.11.2008)

Přepsáno v dubnu 2018. Siréna od Mississippi je intimní psychologické drama v noirovém podbarvení. Truffautova estetická poetika si pohrává s nejintimnějším vnitřním rozpoložením, intenzivně důrazným způsobem servíruje na podnose niterní sevřenost, pochybnosti i odevzdanost. Prohrabuje se vnitřkem pocitů, ohlíží se za příčinou a rozporuplnosti nechává výběr k rozkvětu, rozvratu i hledání. Kriminální zápletka je jen vějičkou, která má navodit temnější psychologické prostředí a punc vnitřnímu pnutí. Nastává zápas o dominanci, uchopení, závislosti, porozumění, podřízení i nejupřímnější lidský cit. Dávkuje napětí, vtahuje fascinací, hraje si s kontrasty a protichůdností. Stylový formát opěvuje myšlenkovou a pudovou intimnost, nabízí jedinečně podmanivá okénka do vnitřku podléhání a uchvácení. Hlavní postavou temnější psychologické romance je Louis Mahé (dobrý Jean-Paul Belmondo), mladý a bohatý francouzský továrník z ostrova Réunion. Lehkomyslnost a lákavá elektrizující tajuplnost stojí na počátku nové životní etapy. Ústředním bodem je propadnutí fascinaci. Vynáší na vrchol blaha a pocitu výjimečnosti. S masochistickým uspokojením si odřezává plátky kůže. Oddání smyslnosti povznáší, existenční nutnosti rozdělují a bodají, utajení podléhá strachu, přesvědčení o vítězství zuřivě brání vydobyté území. Přijmutí bez zábran a se vším povznášejícím i destruktivním dopadem až do posledního dechu vyčerpání. Druhou stranou romance je Julie Roussel alias Marion Vergano (pozoruhodná a šarmantní Catherine Deneuve), chladnokrevně prospěchářská osudová žena. Sebevědomá rafinovanost nedává čas na rozmyšlenou. Podmaňuje si aristokraticky nataženou paží, dráždí smyslností vábících pohyby boků, podrobuje si necudně otevřenou rozkoší. Cílevědomý pragmatismus i pudy nejvnitřnější vášně, rozporuplnost, vypočítavost i otevřená odevzdanost. Cit, láska, chtíč, odměna, souznění, bolest. Výraznější postavou je Comoli (zajímavý Michel Bouquet), soukromý detektiv z Réunionu. Zadání je jasně srozumitelné, zaujetí je dáno neobvyklostí, vývoj slibuje konflikt. Z dalších rolí: Louisův poctivý a dobromyslný společník Jardine (sympatický Marcel Berbert), po zmizelé sestře pátrající Berthe Roussel (Nelly Borgeaud), či Marionin temný stín Richard (Roland Thénot). Siréna od Mississippi je potemnělejší druh osudové romance. Truffautem zkomponované obrazy nejintimnější vnitra mě uchvacují svým umným zachycením podstaty pocitů. Pro mě velmi strhující ucelený prožitek! (15.06.2009)