• GIK
    *****

    Tajfun Monika Kvasničková, bomba písničky i skvělá filmová hudba, supr taneční čísla, tempo, vtip, hlášky, správně natvrdlej Matásek, frajer Pomeje, krásná Helenka a ta nejlepší móda a účesy zlatých osmdesátých! Řekl bych, životní role Jirky Pomeje. Škoda, že dál nehrál tyhle sympatické frajery a vrhnul se na producenta pochybných filmů.(2.3.2015)

  • Jara.Cimrman.jr
    ****

    Na Patrika se mi čekalo hodně příjemně. Nikoli proto, že by to byl skvělý film a ani má nadrženost z rozverných učnic nijak nepřesáhla obvyklou míru, ale hudební stránka snímku mi naprosto kápla do noty. Snad žádný jiný film mi nenabídl kombinaci Pražského výběru, Laury a jejích tygrů, Turba, Tanga, Citronu či dechovkových svatebních úletů. A také Pomejeho machrování s dvanáctsettrojkou bylo hodně úsměvné a já bych mu snad i přál, aby se dostal k té mafii a bral desítku měsíčně.(29.7.2013)

  • Adam Bernau
    ***

    Myslíte, že je nemožné spojit Džusový román a Diskopříběh? Čekání na Patrika vás vyvede z omylu. Pro studium dobové estetiky v ČSSR nepostradatelný film. Věřím, že takhle nějak si tehdejší státní aparát mohl představovat krutě odvazový avantgardněrealistickorebelantský film pro mladé. Takové neškodné zaplnění díry na trhu např. právě po trezorovém Feničově Džusovém románě (samozřejmě s přesně opačnou celkovou výpovědí). Vlk se nažere a koza zůstane celá. V zásadě se jedná o jedinečný konglomerát vtipných i lehce odvážných nápadů, rádoby neotřelosti a filmařské nenápaditosti. Velmi dobré spojení stylizace a jisté silné realističnosti v "rázu" postav jako sociologických typů (Sylva!), jakož i svižná zábavnost a slovo k době, to vše je sráženo tuctovým, hluboce podprůměrným až hloupým scénářem „o mladých pro mladé“, zvláště co se týká všech dialogů a jednání kolem samotného Patrika. No a samozřejmě ten nešťastný Pomeje. Vychází z toho nicméně vynikající bizar-retro směs chtěných a nechtěných úletů. Některé momenty jsou dobré samy o sobě, jiné čím horší, tím lepší. Vynikající i v tom ohledu, že může jít stejně dobře o protisocialistickou ideologickou diverzi jako o diverzní estébáckou objednávku. Vynikající ale především díky tomu, že všemožná vnitřní protikladnost tohoto filmu se sjednocuje na úrovni, na níž je vám už všechno jedno, takže při konečném „Patrik je volnej“ se ta dějová linie vlastně ani nezdá být tak hloupá. Což je žel vyváženo velmi unylým najetím do vyjetých kolejí šťastného života v naší vlasti (kterážto sekvence začíná vlastně tím, že Pomeje dá své nastávající přes hubu), čemuž pozoruhodně odpovídá i nenápadná proměna hudebního doprovodu (sračka Turbo a slaďoučký Pavel Vítek). Pokud jde o herectví, zaujme především nechutně autentická dikce diskotékové učnice Sylvy. Dost zvláštním zážitkem je pokus o neopucholta v postavě mladého podnikového údržbáře. Ještě zpět k hudební složce: ačkoli nemá s filmem samotným nic společného, je jedním z důvodů, proč tento stojí za to. Až krom zmíněného závěru jde vesměs o muziku z široké oblasti, kterou režim rozhodně „nemusel“, ale s větším či menším odporem toleroval. Z nesourodé oblasti moderních umělců i rádoby umělců ostře vymezených vůči socialistickému popu, často i velmi originálních, ale ještě stravitelných pro většinového mladého posluchače. No a za metalisty zde zazní Citron s vokálem L. Křížka. Hlavně je ale několikrát ke slyšení donedávna zakázaný Pražský výběr. Celkem by stálo za úvahu, zda Čekání na Patrika a tehdejší Diskopříběh vypovídají o témže segmentu a jsou určeny témuž divákovi. Přes všechnu podstatnou odlišnost obou snímků (právě i v hudebním záběru) se obávám, že ano. Především závěr jednoznačně vypovídá o tom, že se zde usiluje o začleněnost mládeže v lůně socialismu: po onom zoufalém happyendu (celou dobu vlastně šlo jen o to, že rodina je základ státu) sledujeme ještě předtitulkové tanečky v polích a na sídlištích, přičemž, jak už jsem upozornil, zní píseň totožná s normalizačním popíkem, ačkoli po celý film se divákovi nadbíhalo s hudbou téměř disidentskou. Rovněž různé společenskosatirické výstřelky a sarkastické "soudruhování" jsou převážně naloženy na toho neopucholta, který je jasný flákač okecávač, rozkrádající navíc, jak se posléze ukáže, majetek v socialistickém vlastnictví (a mimochodem je to jediná mužská postava, jejíž vlasy přesahují předpisovou délku). Další protisocialistické nálady jsou kanalizovány do postavy ředitele závodu, který vypadá a chová se velmi nesocialisticky a je mu co závidět. Hlavní mužská postava, o jejíž duši je tu veden zápas, je traktorista, jasný klaďas je letištní technik, kdežto zkaženec je taxikář. Pozoruhodné je, že Pomeje zde hraje nepokrytě troubu, burana, floutka, k čemuž se všechny ty holky z intru (všechny!) dokonale hodí, přesto jsou on i ony divákovi podáni jako sympatické postavy ke ztotožnění. Nepochybuji o tom, že se v nich cíloví diváci skutečně viděli. Ale to nám, v transcendentnu dlícím, nevadí. Důležitější je kmet s vozembouchem, křičící na partaj (bytovou!) nad ním „tohle je socialismus?“. A samozřejmě šunkovar. Suma: Diskopříběh jedna hvězdička, Džusový román čtyři, takže na fiktivního Patrika vycházejí tři.(9.9.2012)

  • Enšpígl
    ***

    Film o slepicích, jak řešej slepičí problémy, vedou slepičí řeči a zažívaj slepičí příhody. Ovšem i přes to všechno, jsou to zlatý osmdesátky made in československo, Roden v mrkvačích, exotickej vozovej park, nezadluženej Pomeje a jako bonus divoká Monika, tu chtěl v osmdesátkách oprcat snad celej klučíčí Žižkov, takovýmu mauzoelu já fakt neumím odolat .(18.1.2014)

  • Horác
    ***

    Samozřejmě je to hrozná blbovina, ale kdo zažil, pochopí. Pro mě jako pamětníka je to hrozně zajímavej studijní materiál. Mladé herečky (často polonahé), samostatná kapitola Kvasničková, reálie těsně předpřevratové doby, hojně zařazené písničky nerežimních kapel a koneckonců i štíhlý řidič dvanáctsettrojky Pomeje, který vydělá čtyři a v létě i šest a půl.(30.12.2009)

  • - Vůz, v kterém ve filmu jezdil Jiří Pomeje, byla užitková Škoda 1203 vyráběna v letech 1968-1982 v AZNP v závodu Vrchlabí. (JARDAHONDA)

  • - Natáčanie prebiehalo v Prahe, Kutnej Hore, Vansdorfe, Rumburku a na hrade Tolštejn. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace