Stopař

Na špatném hodnocení filmu se podepsalo zejména jeho zařazení mezi komedie, ale vzhledem k povrchnímu zpracování by příliš nezaujal ani jako drama. Příběh sám nabízel možnosti rozehrát komickou linku ať už v situační komice či ve vykreslení jednotlivých postav či vtipně postavených dialogů, ale bohužel zůstal ne uprostřed cesty, ale hned na začátku. Chyběla i dobová atmosféra charakteristická jak pro svět manekýnek a výstavních veletrhů tak i brněnských trampů. Vznikl nevýrazný snímek bez hlubších myšlenek a nadčasové hodnoty. Přitom se Petr Tuček podepsal pod mnohem zdařilejší snímky (Svatej z Krejcárku, Slovácko sa nesúdí, Copak je to za vojáka). (23.09.2015)

Úplný průšvih to není. J. Jurištová byla docela kočka a na chatu bych s ní jel taky, J. Vinklář jako vždy pro mě vynikající a celkem mě zaujala první filmová postava O. Navrátila, která byla kupodivu ještě sympatická (pak spíš hrál záporáky). V záplavě normalizačních srágor příjemné oživení, ale jinak trochu béčko. Jo a hudba filmu je ukradena z Herzova snímku Den pro mou lásku (autor P. Hapka), která se do filmu nehodí ačkoli je krásná. Proč nesložili něco sami? Nebo aspoň nepoužili muziku která není tak známá z tak slavnýho filmu? (22.08.2011)

Rozhodně to nebyla komedie ani moralita, byla to průhledná a podprůměrná nuda o tom, jak se manažer zamiluje do manekýny, která je o 25 mladší, navíc velmi sebevědomé, když se zas má konat nějaká akce (zřejmě na brněnském Výstavišti), tak ji pozve na chatu, přichomýtne se k tomu čundrák, který mu opraví auto, a nakonbec i manželka s dcerou, odkludsi z lesa se vynoří parta čundráků, k nimž ten čundrák František patří, čundráci pak dokonce poklidí kolem chaty, za což dostanou od manažera vyhubováno, manželka se chce rozvést, manekýna, do níž se Franta pochopitelně zamiluje, když před manželkou toho manažera dělají zamilované, odjíždí do Itálie. Je to takové zamotané, holt starej Tuček neuměl ani režírovat ani psát smysluplné scénáře. A vůbec jsem nepochopil, kam se ztratil během přípravy ten druhej manažer, co ho hrál vysokej Blažek, že byl u Oldřicha Velena. Fakt, tohle jsem tedy nepochopil áááále už vůbec. (15.01.2020)

Na jedné chatě se postupně vlivem osudu setkají muž, tedy hlavní postava příběhu, jeho milenka, manželka s dcerkou, čundrák a posléze i jeho kamarádi s party. Námět příhodný pro komedii plných ztřeštěností, ale tohle není ten případ. Tady se moralizuje o špatnostech nevěry, což veškerý komediální akcent naprosto zazdívá. Tvůrci vsadili na charaktery postav, které to mají jednoduše osvětlit. Těžko říci jestli se to povedlo, ale určitá snaha vidět je. Snímek příhodně vypadá jakoby ze života, ale poněkud ponuře. Není špatný, ale žánrově nezařaditelný. Jako oddychovka však zcela postačí. (24.04.2015)

Opravdu hrůza a neumětelství. Julie Jurištová byla dobová starletka, ráda předvádějící hezkou tvářičku a své fyzické přednosti, což v tu dobu (nejen v tu dobu) stačilo k tomu, aby hrála v řadě zapomenutelných roliček. Tady dostala jednu velkou, bohužel její neschopnost obzvláště vynikne, křeče, které předvádí, jsou docela legrační. Jak mohla absolvovat DAMU tedy moc nechápu. Souhlasím, že film je ztělesněná zbytečnost, bohužel nemá ani dobový půvab blbosti, je to prostě jenom špatné. Pro Petra Tučka to byl kinodebut po televizních seriálech, moc se mu nepovedl, ostatně následující Tajemství Ďáblovy kapsy opět s panem Vinklářem taky nic moc, Od vraždy jenom krok ke lži je příšerná slátanina, kde ale už půvab blbosti pociťuji a aspon se mám čemu smát. Herce opravdu zvládat moc neuměl, tam je to vidět, ostatně stejné je to i v jeho asi nejslavnějším opusu Copak je to za vojáka, kde je místy vidět, jak se Roden a Langmajer chechtají nesmyslným dialogům, které pronášejí a nejsou schopni ani předstírat že berou vážně. Ovšem tohle jim nesahá ani po kotníčky (06.02.2011)