Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Filmový scénář Zdeňka Tyce dozrával od roku 1990. Prošel četnými proměnami a posléze se stal podkladem česko-francouzského filmu "Žiletky". Jeho poetikou Tyc navázal na svůj režijní debut - vynikající, leč stále nedoceněný film "Vojtěch, řečený sirotek". Podobně jako v něm i v "příběhu o lásce až za hrob" je klasický děj nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje Chadimy (ve ztvárnění Filipa Topola), jehož citové a myšlenkové zrání sledujeme od roku 1984 do současnosti, tedy do roku 1994. V "čase temna" potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stává symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas vojny, odkud se zoufale pokouší dostat, a po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaří. Očistí se "útěkem" na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy a zakouší trpké citové rozčarování. Nakonec však nalézá vyrovnanost a naplňuje vysněnou lásku... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (94)

petrskoc 

všechny recenze uživatele

Zdejší nízké hodnocení moc nechápu - hodnotící mají během koukání na tento skvost asi klapky na očích. Film ucelený, sebevědomý, pln symbolů a metafor, částí faktických a výpravných, které střídají pasáže surrealistické až snové. Snímek, který toho říká velmi mnoho - o lásce, společnosti, mezilidských vztazích. Hudba Psích vojáků je něco, co mě začalo v poslední době hodně bavit. Stejně tak Filip Topol hraje (na víceméně neherce) skvěle, ale i tak Iva Janžurová nebo Markéta Hrubešová. Potěší menší cameo Tomáše Hanáka. Někde v komentářích jsem tu četl, že se jedná o jeden z mála českých čistě autorských filmů a musím jedině souhlasit. První třetina, která je v podstatě založena pouze na symbolice, je v naší kotlině takový menší úkaz - tedy z pohledu porevoluční tvorby. Následující faktická druhá třetina je skvěle dramaturgicky zvládnutá a ukáže divákovi zase odlišný úhel pohledu na příběh. Vše korunuje závěrečná část, kdy posledních cca 15-20 minut, tedy úplný závěr, má světovou kvalitu a dovolím si tvrdit (subjektivně), že jsem neviděl lepší konec filmu v novodobé české kinematografii. Škoda, že Zdeněk Tyc víc netočí, přece jen těch filmů moc nemá a už vůbec ne těch, které jsou známy širší veřejnosti, např. právě jako Žiletky. Já vidím tento snímek kvalitou minimálně na úrovni evropských filmů a zážitek z kina/projekce by byl určitě ještě silnější. Pro mě obrovské překvapení. ()

Sawy 

všechny recenze uživatele

Radikální kombinace Kafky, Lynche a československé nové vlny hozená do trochu formalisticky hravého hávu. Takhle si nějak představuju, že by točil Juráček v době "neomezených možností". Nezastírám, že nebetyčné nadšení je z 80% způsobeno obrovským plátnem Světa techniky, na kterém jsem restaurované Žiletky viděl, ale čert to vem, forma konzumace taky dělá zážitek. Každopádně obrovský dík Ostrava Kamera Oko za tu možnost... Více Tyce do české kinematografie! 90 % ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Pamatuji si, když to mělo premiéru tuším v kině U hradeb, dnes již neexistujícím, že francouzský producent Joel Fargé, vedle něhož jsem seděl, se nudou ošíval a nevěděl, co dělat. Tohle je film určený pro ukřivděnou pražskou smetánku, pro niž byla ta 80. léta děsným utrpením, neb furt ta StB jim něco zakazovala, a oni museli dokonce na vojnu, někteří nedejbože pracovat, a oni chtěli jen existenciálně pokuřovat, popíjet a filozofovat, ubíjet se ve svých pocitech marnosti a žiletek. To, že kolem Prahy většina mladých žila nějak jinak, a dokonce taky museli na dva roky na vojnu a pak každý den do rachoty, to je těmhle lidem tak nějak jedno - oni řeší hlavně sami sebe. O tom je i tento film - bezvýchodné pocity, marnost nad marnost, utápění se v sebelítosti, jak nás ten svět nemá rád. Obrazově je vynikající, Marek Jícha odvedl skvělou práci, a ti, co hledali lokace, rovněž. Obrazovou stránku bych občas přirovnal k filmům Pavla Juráčka, což je pochvala. A ano, všichni se rovněž při tomto filmu těší na zrzavý klín a velká ňadra Hrubešové, která to dělala pro herectví, ne pro zviditelnění. Prý. Jistě, film je legendou pro jistou skupinu lidí, neb je o legendě, neb Filip Topol již není mezi námi, neb účastí na koncertu Psích vojáků se tak krásně rebelovalo proti režimu... Ok, nikdo to těmhle lidem nebere. Ale přes 90 % národa asi nebude tyhle pocity sdílet, protože prostě žili jinak, a někteří dokonce kašlali na nějaké pocity, nějaký režim - a prostě žili. Sluníčko totiž vycházelo každý den, navzdory režimu. ()

K.I.N.G. 

všechny recenze uživatele

Samozřejmě jsem se k tomuto filmu nedostal náhodou, ale chtěl jsem vidět, jak si geniální muzikant Filip Topol poradil s hlavní rolí a navíc, jelikož je mi hudba Psích vojáků hodně blízká, mě lákala vidina/slyšina propojení nádherných temných obrazů a krásných ponurých (ne)melodií. Ale s jejich hudbou se tu dost šetřilo, no ale to asi moc nevadí právě proto, že tento film je prakticky skoro stejný, jako je psí tvorba. Je šedomodrý, deprimující, má svůj příběh, ale je v něm dost místa i pro umělecké pasáže, je prostě smutně krásný. Nejedná se o žádné mistrovské dílo, ale je to melancholické a příjemné. A jak by řekl Filip: "Co blbnete, to je normální reklama na holení". ()

EastWicka 

všechny recenze uživatele

Jak píše má milá JaneElliot, s níž jsme byly zrovna před týdnem na frontmana Psích vojáků zavzpomínat v Lucerna music báru: "...sázkou na Filipa Topola sice film nezískal na uměleckých kvalitách, ale dostal tak vstupenku do mlhy undergroundu...." I jako pouhá kulisa k nádhernému soundtracku s ústředním skladbou ostrou a bolestnou tak, že vám otevře staré rány, Žiletky stojí za to. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Ve filmu kromě písně „Žiletky“ uslyšíme i hudbu z písní „Chce se mi spát“ a „I am lucky“ od skupiny Psí vojáci. (Emo-haunter)
  • Kniha, kterou si čte hlavní hrdina v druhé polovině filmu, je Zapomenuté světlo Jakuba Demla. (NinadeL)

Reklama

Reklama