Dveře v podlaze

Jeff bol vždy môj mimo top10 favorit, s ktorým som sa vždy na film tešil s istotou, takže k filmu sa pripájajú len dve menšie prekvapenia. A to je finálny návrat vyzretej Kim a postupné zatieňovanie Dakoty, jej malou, tiež kúzelnou sestričkou. Na tých génoch asi niečo bude. Dráme to mierne komické ladenie vôbec neuberá na vážnosti, situácie majú tak svojské čaro ako aj celý film. 80%. (12.11.2007)

Melodrama- asi by se dalo říct. Příběh mladíka, který se na léto přimotá do podivné rodiny spisovatele-malíře dětských knih, potkává jeho malou dceru a ženu. Postupně odkrývá rodinnou tragédii ztráty dvou dospívajících synů, s níž se každý z rodičů vyrovnává svým vlastním způsobem. Ted Cole pije a maluje akty, manželka Marion netečně posedává po zahradě. Život svérázného umělce je poměrně zábavný, stejně jako malá Ruth, jejich dcera, která udržuje své bratry "naživu" pomocí sbírky zarámovaných fotografií v chodbě. Dveře v podlaze patří k mým oblíbeným filmům. Pomalu plyne k pointě, člověk si zapřemýšlí a občas se i zasměje. Závěr potěšil, je ze života, naděje umírá poslední. 90% (01.02.2015)

Filmová poezie v praxi. Již samotná knižní předloha je bezesporu obrovské Dílo, které převedeno na filmové plátno (sic jen z jedné třetiny) dostalo další rozměr. V každém záběru na moře, v každé černobílé fotografii, v každém slovu z dětské knížky, v každém utrápeném pohledu Kim Basinger a dokonce i v každém záběru na zadnici Jeffa Bridgese je něco víc, něž-li se na první pohled zdá. Tenhle film nic nevyvětluje, postavy nic závažného neříkají a své chování nijak neobhajují. Vše je skryto tak, že to pozorný divák vycítí. Herecký galakoncert (kdo by to do Kim ještě řekl...) se vším všudy. Tak trošku mírně depresivní, ale Tod Williams společně s Johnem Irvingem dokázali příběh odlehčit i (černo-) humornými pasážemi, které do příběhu (i Irvingových knih) skvěle pasují. [srpen 2006] (17.08.2006)

No už jsem myslel, že to bude zase o duchách a malé holčičce, co je jako jediná vidí. Na štěstí se tam nic takovýho neobjevilo. Bylo to sice zdlouhavý, ale nenudil jsem se u toho. Postavy byly fakt věrohodný, ukázaly jak kladné, tak záporné vlastnosti, u spisovatele třeba využívání modelek, toho kluka a náladovost, u ní zase psycho stav, když si vzpomněla na tu nehodu. Teda jako posuzuje se to těžko, když se mi nic takovýh nestalo, ale lidem se ve světě dějou horší věci a netočí o tom filmy. Snaží se to hrát na city, jak to jde, ale moje hodnocení to neobměkčí. A Basinger nemám rád! Bridges byl jak vystřiženej ze skutečnosti, ani nebylo poznat, že to hrál. (26.05.2006)

Excelentní herecké výkony. Portrét tragédie, kdy se v hlavních rolích objevují dva dospělí nemrtví, jedno skoro nechtěné, téměř nedopatřením milované děvčátko a velmi živý mladík. V knize by mi asi citlivé otázky bolesti a truchlení byly pochopitelnější, zde jsem si jen přála, aby smrt milosrdněji rozdala karty a nenechala přeživší se tak trapně pachtit životem. Herecky to byl koncert, ale příběh mě nechal pouze jako ustrnulého pozorovatele, který si klade otázku: a co s tím...? Připadalo mi to jako jeden z těch filmů, které se nadělují hercům, aby si dopřáli sólo a šanci na oscarovou nominaci. Nejvíc mě dojímal a zajímal příběh děvčátka. (02.03.2008)