Dveře v podlaze

Každá rodina si nesie vlastnú drámu, prechádza rôznymi krízami a štádiami a práve o tom bol pre mňa tento film...Keďže som román "Rok vdovou" nečítala, nemám s čím porovnať, no po vzhliadnutí filmu, nemám ani chuť si ju prečítať...celé to bolo také, že sa na to dalo pozerať, ani odpad, ani žiadna šupa... (22.03.2006)

Už je mi jasná jakási nedotaženost příběhu, otázky, které pro mne zůstaly nezodpovězeny, nečetla jsem totiž knihu a film zobrazuje jen její část. Přesto se na to dobře koukalo, on Irving má tak zajímavé příběhy, že je dost obtížné podle nich natočit nezajímavý film, navíc s tak slušnými herci. Moc se mi líbila postava Teda, který se životní tragédii postavil čelem a Eddieho, protože byl chápající, milující, rovný a praktický. Z pohledu ženy už mnohem méně chápu Marion, protože to malé děvčátko těžko pochopí její složité duševní pochody. V každém případě se moc těším na knihu. (23.08.2006)

Tiché komorní drama o rozpadu jednoho vztahu plné symboliky a úsporných náznaků, jehož vrcholným momentem je zřejmě autorské čtení pohádky/mýtu o chlapečkovi, který se zdráhal narodit do pokoje s dveřmi v podlaze...atavistické zosobnění strachu, věcí skrytých a ve své nekonkrétnosti vyvolávajících obavy. Irvingův román jsem nečetl, nemohu tedy posoudit, jak Tod Williams původní literární text adaptoval, mohu ale konstatovat, že natočil silný a soudržný film, který svým pomalým plynutím spěje k neodvratnému finále - otevření oněch imaginárních dveří a nahlédnutí dovnitř temné hlubiny... (02.03.2008)

Od mrzutosti k melancholii. Od melancholie ke smutku. Dveře v podlaze nejsou film do mizerné nálady, protože vás z ní nevytáhnou, ale naopak vás v traumatech či mindrácích ještě pořádně vymáchají. Sexuální náboj, vydařený soundtrack nebo úžasné výkony osudové trojice nedají v atmosféře na věčném bodu mrazu ani na chvíli vydechnout. (02.03.2008)

Dveře v podlaze jsou fantastickou a především osobitou adaptací Irvingova románu Rok vdovou (1998). Román je strukturovaný jako tří aktová hra a Tod Williams si zvolil pro svůj film pouze první akt a přesunul ho z předepsaného roku 1958 do současnosti. Což Irvinga nadchlo. Ve výsledku se jedná o krásnou práci o životě, jaký je a jaký může být. Zralý manželský pár tvoří neskutečně výborní Jeff Bridges a Kim Basinger, puberťáka, který jim vstoupí do života Jon Foster a maličkou dcerku kouzelná Elle Fanning. Každý film podle Irvinga je zážitek, ale Williamsův projekt si nejlépe pohrál s tenkou hranicí mezi komedií a dramatem. Jsou zde scény jak vystřižené z grotesky, aniž by rušily náročné melodrama. To v mnoha filmech s takovou lehkostí neuvidíte. (13.03.2021)