I na kovbojky občas padne smutek

"Drahá madam možná by vám pomohlo, kdybyste si zapamatovala slova Paula Gauguina.. Ošklivé může být i krásné, ale hezké nikoliv !! Ale to vám asi mnohé neřekne.." Za tohle prostě při nejlepší vůli provokatérovi a experimentátorvi Van Santovi dát palec nahoru dát nemůžu, protože tenhle pokus dopadl ještě hůře než remake Hitchcockova Psycha a v mých očích se jedná o pravděpodobně vůbec nejhorší filmovou adaptaci knižní předlohy, jakou jsem viděl, byť Tom Robbins skutečně nepatří se svými jen těžko uchopitelnými mnohovrstevnými bizarními příběhy mezi nejsnadnější autory.. Zásadní otázkou zůstává, proč vlastně Van Sant často takhle hazarduje se svou pověstí.. (29.01.2015)

"Věřím ve vše a nic není svaté. Nevěřím v nic a všechno je svaté." (citát nadrženě uchechtlého sameččího mudrce Chinka) -- Feministická síla ráže 45 zasunutá proklatě nízko u pasu odjištěna v boji proti šovinismu mužského světa zalitého prorockým oparem mírotvorných oblbováků. Cease and peace, please? I na kovbojky občas padne smutek (netradičně dlouhý, přesto však původnímu názvu věrný překlad) je v jádru funkční film. Má odvážný záměr neubírat se prošlapanými cestami "obyčejných" komedií a nastupuje raději na stezku zarostlých končin, kde se pracuje s jedinečností charakterů, jejich vzájemných pout a bizardních vztahů, zdánlivě triviálním posláním a mnohem komplikovanějším světem uvnitř, kde toho tak moc k smíchu zase není. Pokud je tedy film vtipný, je to spíš stylem jeho pojetí a vybranou formou než konkrétními situacemi. Van Sant to celé dokonce stylizuje jako pohádku, když nechává přiběh vyprávět anonymním vypravěčem jako další z houpavých povídek pro lepší spaní. Tím se dostatečně ospravedlní jakákoli podivnost, kterou nám divákum v různých fázích hází pod postel. (už jen kvůli postavě tranzvestitní hraběnky a její ladné chůze - mimochodem výborný John Hurt - se párkrát na té své nervózně převalím). Je také dosti škodolibý a divácky ne vždy vstřícný, vždyť v titulcích na prvních místech uvedený Keanu Reeves se tu sotva jen mihne v silně dusivě rudé astmatické poloze a pak navždy zmizí, jakoby měl dokládat kontrolu a převahu jakožto artibuty, kterými sebevědomý režisér této story dominuje. Potud v pořádku. Stinné stránky nastoupí, když si uvědomím, že snímku tak nějak chybí hlavní tahoun a že film nedrží pohromadě víc, než by se dalo zařídit. Uma Thurman nabídne zajímavý úvodník a nádech k velkému sólu, ale Van Santův scénář s ní má trochu jiné plány - a sice s počínajícími minutami příštími sekundovat na lokalitě ranče revoltujícím a mírně zkouřeným kovbojkám/lesbičkám/idealistkám, které sice táhnou film ke konci větší silou, ale zase by zasloužili ještě větší prostor. Navíc filmu přeci jen schází tvrdší vyjádření se filmovým jazykem, který by obohatil zvolený postup o zasloužilou mezigradaci a jasnější dupnutí si (dočkal jsem se jen dvakrát: když to hraběnka schytala obřim palcem do xichtíku a když se mudrc Chink hurónsky valí z kopce dolů), protože samotné téma není příliš vyhřezlé na povrch, aby film samo zalícovalo. Tento film zkrátka trochu připomíná obálku se slovně bohatým, formálně dobře stavěným rukopisem, kterou někdo zapoměl zalepit a obsah trochu nevkusně čouhá ven. Smíme si ho prohlédnout, ne už však donést na místo určení - a jako takový správného cíle těžko včas dosáhne. (08.01.2010)

Mýtus o tzv. nezfilmovatelných knihách je hloupý. Ve skutečnosti jde zfilmovat cokoliv - od manuálu k pračce po telefonní seznam. Zásadní otázkou ovšem je, JAK je literární předloha zfilmována. Způsob, který zvolil u Kovbojek Gus Van Sant je jedním z nejméně šťastných. On, jakožto režisér a scénárista v jedné osobě, totiž neudělal nic jiného, než že původní poměrně komplikovaný (a šílený) Robbinsův román přepracoval do nesmyslně zjednodušeného (a šíleného) filmu. Čímž původní látku zničil. Z Robbinsových sžíravých komentářů a sarkastických úvah zbylo pár nesouvislých vět, z příběhu, skládajícího se v knize z mnoha časoprostorových úrovní, zbylo několik okleštěných a dohromady smysl nedávajích výjevů. A z románových postav zůstaly naprosto ploché karikatury, bez jakéhokoliv psychologického, historického a vůbec kontextuálního prokreslení a ukotvení - nemluvě o tom, že byla vypuštěna zásadní figura šíleného psychiatra dr. Robbinse. Atd. Atd. - Zkrátka Gus Van Sant zřejmě vůbec nepochopil v čem tkví kouzlo knihy a povedlo se mu svět obohatit o jednu další velmi rozpačitou adaptaci. (Nicméně kameru to má pěknou a Uma Thurman i John Hurt hrají solidně, to musím přiznat. Abych nebyl za úplného hnidopicha.) (07.12.2006)

Zářný příklad zmršené adaptace a to jsem ani nečetl předlohu. Válčení filmového média s literárním mi zde částečně připomínalo adaptace Slaughterhouse 5 a Cronenbergův Naked Lunch, nicméně ani ty netrpěly tou úpornou doslovností, neschopností pochopit, že co zní možná v knize, nezní stejně z úst filmové postavy a vůbec celkovým pojetím toho, jak se píše kniha a jak se točí film. Brr dlouho jsem neviděl film, který by nefungoval na tolika úrovních zároveň. To se tam pak může John Hurt třeba posrat... (24.07.2012)

"VĚDĚLI JSTE, ŽE KUŘE JE NEJSNADNĚJI ZHYPNOTIZOVATELNÉ ZVÍŘE? JENOM S NÍM DVACETKRÁT ZATOČÍTE VE VZDUCHU A UŽ JE VAŠE." Svérázný film, zalidněný postavičkami, které by se dobře vyjímaly jako ansámbl nějakého hodně ujetého cirkusu. A jmenovat by se klidně mohl jako ranč v tomhle obskurním divadle - Gumová růže. Některé scény mě svou absurditou neskutečně bavily (např. když se kovbojky rozhodnou z ranče vyhnat všechny návštěvníky - houfně si stáhnou kalhoty a křičí: "VŠECHNY JSME SE VÍC JAK TÝDEN NEMYLI. ČICHEJTE!!"). Hodně známých tváří se objeví v malých i docela epizodních rolích (John Hurt jako transexuální Hraběnka, Keanu Reeves jako indiánský malíř akvarelů, Pat Morita jako nadržený pseudominch ve skalách, Heather Grahamová jako anonymní kovbojka atd.), přičemž té hlavní, modelky s nechutně obřími palci, stvořenými pro stopování, se ujala mladá Uma Thurmanová. Nevím, co Van Sant chtěl tímto filmem říct (těžko věřit, že by mu šlo jen o bezduchou adaptaci - autorovi předlohy Tomu Robbinsovi přitom patří hlas svébytného komentáře, prokládajícího dění ve filmu). Zamýšlel jej jako manifest skryté sexuality? Doktrínu feministického hnutí? A nebo jde opravdu jen o náhodnou hříčku, která se vymkla kontrole? Těžko říct, ale tohle bude asi jedna z těch filmových adaptací, která dává větší smysl při současné znalosti knižní předlohy. 60% (26.10.2009)