Keetje Tippel

Raná tvorba Paula Verhoevena ponúka viaceré filmárske skvosty, a hoc Keetje Tippel možno nepatrí k tým úplne najžiarivejším, rozhodne nie je krokom vedľa. Oproti jeho predošlému filmu (Turks fruit) si Rutger Hauer a Monique van der Ven prehodili pozície - prvý menovaný sa dostal do úzadia (ostatne rozsah ním stvárnenej postavy a výskyt na plátne mu zažiariť v podstate ani nedovoľovali), no a prím prebrala tentoraz ona. A podobne ako v už spomínanom predošlom filme sa jej výkon opäť niesol v duchu absolútnej prirodzenosti a spontánnosti, kedy diváka o týchto faktoroch jej herectva dokázala poľahky presvedčiť. Nechýbal samozrejme ani Verhoevenov charakteristický režijný prvok v podobe istej provokatívnosti a sexuálnej otvorenosti, avšak oproti niektorým iným jeho filmom bol využitý tentoraz v oveľa menšej (respektíve opatrnejšej) miere, čo je vzhľadom na kontúry príbehu - a tvrdú, realisticky (plus mierne cynicky) poňatú kritiku vtedajšej spoločnosti -, asi aj dobre (i keď scéna s tieňmi na stene bola svojim spôsobom perfektná). Snímke by som vytkol najmä dve veci - na Verhoevenov vkus pomerne málo vyšperkovanú vizuálnu stránku (nakoľko zväčša sú v tomto ohľade jeho projekty vyložene špecifické, neobyčajné a možno do istej miery i ľahko spoznateľné - no skrátka tam nebol až tak veľmi cítiť jeho rukopis), nuž a tou druhou je nie úplne dokonalé spracovanie danej príbehovej linky, kedy by sa priam žiadalo v niektorých pasážach pridať, venovať im väčší priestor či rozviť ich o čosi viac do podrobna - takto to miestami pôsobilo ako celok dosť kúskovito, kedy mnohé motívy zostali síce pekne načrtnuté, no nedotiahnuté do úplného konca. Na druhej strane ale chápem, že keby mi v tomto smere bolo vyhovené, stopáž by sa prehupla minimálne o pol hodinu (a možno aj viac), a teda by bol potrebný pravdepodobne podstatne vyšší rozpočet. Opakujem, aj keď tento projekt nepatrí k tým úplne najlepším kúskom daného režiséra, i tak je to záležitosť stále nadpriemerná, na ktorú sa dá dívať i teraz, po vyše štyridsiatich rokoch od jej vzniku. Slabé štyri. 70% (15.03.2017)

Povedená sonda do silně třídně rozdělené holandské společnosti konce 19.století. Verhoeven zde zvětšího udržel své sex-a-jiné-excesy na uzdě a vznikl tak velmi kvalitní a dobře "odsejpající" příběh. Monique van de Ven je unikátní ve své naprosté přirozenosti. Rutger Hauer je v dobové módě velmi pohledný a hraje opět s jemu vlastní lehkostí. Ani konec a la červená knihovna nevadí, naopak, celý film tím získal ještě více na originalitě. Skandinávská dvd-verze má vystřiženou/zkrácenou jednu scénu stejně jako anglická TARTAN-edice, asi jediná španělská dvd-verze je nezkrácená a má i nejlepší kvalitu a formát obrazu. Originální nezkrácená verze také na youtube zde: https://www.youtube.com/watch?v=rcrCTK5XnyU (07.08.2018)

Po skončení Keetje Tippel jsem měl pocit, že film znám odjakživa. Jakoby by byl tím snímkem, který ostatní napodobují. Ideálně vystihuje dobu konce 19. století, naturalisticky, krutě, s neustálou nejistotou toho co bude následovat. Nemá potřebu diváka pro zvýšení efektu nějak mučit, Verhoeven je vynikající režisér a prostředky co používá májí obhajitelný účel. V obecné rovině film kritizuje zvrhlost nekontrolovaného kapitalismu a bohatých, ale v jednotlivých postavách, v individuální rovině, chudé nejenže neidealizuje, ale jejich amorálnost akcentuje, bez nějakého omluvého "oni za to nemůžou, dohnala je k tomu nouze". To jej esenciálně odlišuje od levicových agitek. V postavě hlavní hrdinky a neustálé sexuální agresi vůči ní dobře ukazuje postavení žen v dané době. Keetje nejenže nemá na koho se obrátit, ale vhledem k tomu, že ona agrese je v dané době brána jako normální, tak vlastně ani s čím. (20.01.2022)

3,5* (19.01.2015)

Keetje je krásná, ale její protloukání těžkým životem moc koukatelné není, tentokrát Verhoeven zklamal jako vypravěč. Naturalismus není nějak extra bijící do očí. (28.12.2016)