Turks fruit

Vlasatý mladý Hauer uživajúci si pôžitkov, prevažne sexuálnych, do doby, kedy padne kosa na kameň a on sa zoznámi s podobne zmýšľajúcou ženskou. Príbeh plný odľahčených epizódiek, šteklivých a provokatívnych, niekedy až nechutných, nie však vtipných. Nenudí, ale ani si neviem predstaviť, že za ním stojí neskorší tvorca amerických sci-fi klasík ako Robocop či Hviezdna pechota. Zaujímavé, že Hauer, ktorému rola úplne sadla, ostal dodnes rovnaký. (04.08.2017)

Jak hodnotit tohle otevřené, náladové a místy lehce kontroverzní "něco"? Popravdě řečeno - dosti rozporuplně. Na jednu stranu film zobrazuje živelný vztah dvou nespoutaných lidí (Eric - sympaťák, u něhož se člověku může zdát, že stále myslí jen na to jedno - a Olga - s přibývajícími minutami čím dál víc nesympatická hysterka), kteří si umějí užívat života a jeden druhého - na stranu druhou je zde však patrná jakási citová odtažitost - jejich vztah je převážně tělesný, třebaže je poznat, že spolu téměř dokonale "souznějí" ve všech směrech (tedy alespoň nějaký čas) - jenže chybí tak trochu "hlubší pohled", aby je člověk mohl politovat nebo se s nimi radovat - vše je na povrchu, odtažité, nenechá nahlédnout do nitra. Je sice jasné, že Olga je Ericova životní láska a on ji miluje tak, jak jen lze někoho milovat (např. krásná a všeříkající scéna na začátku jejich vztahu, kdy si on potichu sedne k posteli a pozoruje ji, spící) - avšak snímek celkově opravdu působí spíše chladně (i přes chvilky štěstí třeba na pláži), člověk ho pozoruje tak trochu z uctivé vzdálenosti. Takže závěr, třebaže velmi smutný, tak nějak prošumí. Pocit zhnusení z lidské povahy, tělesnosti a pomíjivosti ale zůstane. (29.01.2007)

Scénář: Gerard Soeteman .. Staré prase Paul Verhoeven ještě s mladistvým nábojem a kontroverzní razancí. Po krátké úvodní sekvenci, protkaná několika brutálními vraždami, jsem dostal neblahý pocit, zda nepůjde o evropský předobraz Henryho. Byl to však omyl. Turks Fruit není o vraždění. Naopak je plný zadků, hoven, penisů, červů, prsou či zvratků a s tím souvisejících (ne)přirozeně znechucujících situací. Avšak má také obstojný příběh dvou mladých lidí - sexem posedlého sochaře a jedné roztomilé, lehce šílející zrzečky - v kolotoči svobodomyslných situací. Vykreslen je sice veskrze povrchně, ale minimálně po tělesné stránce funkčně. Tady mohl Verhoeven více zapracovat, protože dějové vyústění pak není i přes svoji podstatu tolik působivé. Co nezvládl on naštěstí dohání herci, zvláště výtečný bohém Rutger Hauer má jednoznačné plus, za otevřené podání své postavy. (26.11.2007)

Tenhle film projde obrovskou proměnou, stejně, jako jeho dva hlavní hrdinové. Ze začátku, na svou dobu až nezvykle otevřený film, později vášnivý, milostný vztah a na konci už jen čekání na ránu z milosti. Rutgera, toho jsem měl vždy zafixovaného jen se seriózními hrdiny, což se tady rozhodně říci nedá. Tady předvedl opravdu v celé své kráse, že hlavně na začátku své kariéry hrál úplně jiné role, než později. Monique za ním moc nezaostává a její přerod z vášnivé milenky, po nevypočitatelnou hysterku je určitě také k zapamatování. Jinak je tenhle film plný vážných i komických situací, hraničících až s černým humorem, který ani po těch čtyřiceti letech nějak extra nevybledl. A to je jen a jen dobře. (22.11.2014)

Moje první setkání s holandskou produkcí Paula Verhoevena. Hodně živelné, místy mi to přípomínalo české sedmdesátky, ovšem ty nikdy nebyly tak dekadentní. Zatímco v časech pozdějších nechal Verhoeven penis Rutgera Hauera reflektovat pouze jako stín na zdi (FLESH+BLOOD), tady ho nechá vrnět svým ohanbím v každé druhé scéně a Hauer zřejmě vůbec netuší, že o 20 let později bude hrát v hollywoodu slepého samuraje. Krome Hauera a Verhoevena tu (za kamerou) stál i Jan de Bont (režisér SPEED, TWISTER). (14.11.2016)