Hvězdy Velkého vozu

Mladá židovka sa vracia so svojim manželom do povojnového Talianska. Dávne hriechy ožívajú v spomienkach a opäť nahlodávajú rodinné väzby. Rodný dom ožíva temnou atmosférou starých čias a neúprosne sa vinie celým filmom. Je to práve silná atmosféra rodinného sídla, ktorá dotvára film silnejším. Luchino Visconti sa oprel o kvalitný scenár a dokázal mu vtisnúť silu doby, v ktorej sa príbeh odohráva. Určite mu pomohli aj aktéri na čele s Claudiou Cardinale. (04.06.2018)

Maestro Visconti prý chtěl dokázat, že dokáže natočit film i bez astronomického rozpočtu a extrémních nákladů. Jeho rukopis ale zůstal. Postav je sice jen pár, ale děj se odehrává v paláci, film je černobílý, ale obrazově dokonalý a příběh je sice komorní, ale zpracování velkolepé. Claudia Cardinale exceluje coby živelná Sandra, žena, která pátrá po pravdě o své rodině a minulosti, a touží se s touto pravdou vyrovnat skoro stejně silně, jako před ní touží utéct. Michael Craig, který představuje jejího oddaného manžela Andrewa, se vedle ní trochu ztrácí, zato Jean Sorel v roli jejího bratra Gianniho, je přesvědčivý až hrůza. Kontroverzní téma incestu Visconti zpracoval kultivovaně i nestranně, aniž by obhajoval jeho zvrácenost nebo ploše moralizoval. A pokud se dá z Hvězd vypreparovat nějaké univerzální moudro, pak to, že člověk nemá zbrkle soudit, protože lidské jednání je jen málokdy černobílé. (06.12.2011)

Účasť herečky Cladie Cardinale na Art Film Feste priniesol do ponuky festivalu film Hviezdy Veľkého voza (Vaghe stelle dell'Orsa,1965). Film z ťažkou témou zaoberajúci sa zložitými rodinnými vzťahmi a pestrou háklivou minulosťou, pre bežného diváka moc lákavého neprináša, okrem šarmantnej Cladie Cardinale si tu toho moc pútavého neužijete. /videl v kine: 40%/(filmový festival Art Film Fest 2014) (05.07.2014)

"Nedávno jsem něco dělal v římské opeře, přišel ke mně osvětlovač a říká : Tak co, spali spolu, nebo ne ? Já nevím, odpověděl jsem, co ty myslíš ? Já myslím, že ano, řekl. Každý si může myslet, co chce." Matné hvězdy Velkého vozu se jmenuje překrásná báseň, v níž Giacomo Leopardi vzpomíná na rodný dům, na hvězdy nad zahradou, s nimiž rozmlouval jako chlapec a které byly svědky konce jeho šťastných dnů. Giacomo Leopardi (1798-1837) byl Viscontimu blízký svým urozeným šlechtickým původem i svým postojem vůči němu - nenáviděl ho i miloval, tak jako miloval a nenáviděl celou svou vznešenou rodinu. K samotnému filmu pak mohu dodat, že jsem ho viděl asi potřetí a vždy se mi velmi líbil. Je to naprosto typický Visconti. U něho je film skutečné umění. (17.04.2018)

Slabší snímek v jinak úžasné filmografii mého favorita Viscontiho. Jeden z mála, jenž časem hodně vyčichl. Problém vidím v tom, že tvůrce neadekvátně spojil dvě nestejnorodá a nesouvislá. i když jako by "podobná" témata do jednoho celku: společenskou stigmatizaci kvůli "rase" (zde Židé pronásledovaní fašistickým režimem) a společenskou stigmatizaci kvůli nepřijatelnému sexuálnímu chování (zde podezření z incestu). (24.10.2011)