Smoke on the Potato Fields
Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Jana Dítětová, Marie Logojdová, Vítězslav Jandák, Josef Somr, Alois Švehlík, Nina Popelíková, Václav Lohniský (více)Obsahy(1)
Rudolf Hrušínský v roli doktora Meluzina. Stárnoucí pražský specialista přijme po rozchodu se ženou, která zůstala v zahraničí, místo obvodního lékaře ve venkovském zdravotním středisku, kde chce opět najít duševní klid a rovnováhu. Hledá ji v atmosféře dětství, v kraji, který je v jeho vzpomínkách spjat s vůní říjnových ohníčků a pečených brambor. Zprvu naráží na nedůvěru, nepochopení i pomluvy místních obyvatel. Jeho odborné znalosti, chápání lidských hodnot i slabostí a moudrý klid však jeho okolí přesvědčí, že je nejen dobrý lékař, ale i člověk. Lidé k němu najdou cestu a on sám získá novou náplň života... Pozn. Ačkoli byl v době natáčení tohoto filmu Rudolf Hrušínský tzv. "odstaven", režisér František Vláčil si ho do role dr. Meluzina na tehdejším vedení studia vyvzdoroval. Jedinečný výkon R. Hrušínského tak napomohl ke vzniku díla plného citu, moudrosti a zájmu o lidský osud. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (207)
Jen drobný kontextový dodatek pamětníka - František Vláčil svedl velký a nakonec naštěstí vítězný boj o návrat Rudolfa Hrušínského na plátna čekých kin. Po několika letech normalizačního zákazu za podpis 2000 slov v roce 1968 (tuším), nebyl od roku 1970 do roku 1976 obsazován (v roce 1971 měl ještě několik televizních rolí, pak ani to ne, v celém roce 1972 jedinou roli v Oáze (což byla Brynychova koprodukce se SSSR, kde se to asi Toman bál zakázat, z televize ho Zelenka vyhnal a pak 73 74 75 76 v televizi nic ve filmu nic. V nejlepších hereckých letech. Jak jsem slyšel, F Vláčil si jej pro tuto roli vyvzdoroval, i když tím riskoval, že také nemusí točit sám. Tím přestal být RH personou non grata a už zase mohl ve filmech hrát. . O to, že je to nádherný herecký (gabinovský) výkon, se asi nelze spořit. Film vůbec výrazně dobově vyčníval a zahájil jistou revitalizaci kvalitního filmu ve druhé polovině sedmdesátých let. ()
Neuvěřitelně bezútěšný film. Depresivní prostředí, depresivní vztahy a depresivní Hrušínský. Paradoxně nejoptimističtější postavou celého filmu je hrobník. Atmosféra doslova vysává jakoukoli chuť k životu. Rádoby pozitivní konec ve stylu "všechno špatné je pro něco dobré" už výsledný dojem nemůže změnit. ()
Těžší kalibr pro dnešního akci milujícího diváka. Ale když si divák počká, tak se dramatu dočká. Pan Hrušinský je v podstatě melancholický a nekonfliktní, ale vyvolává kladné i záporné emoce všech okolo. Drby vítězí a rozum zůstává stát. Věrně to popisuje venkov 80-tých let. Jana Dítětová exceluje, je tak nepříjemná, až se člověk diví, jak to dokázala. Ostatní také výborní, jak se na ně sluší. ()
Krásny a hlboký film, skvele dialógy, nádherne zahrané skvelými hercami, musím vyzdvihnúť herecký výkon Rudolfa Hrušinského a Very Galatíkovej, film ktorý veľmi realisticky zobrazuje dobu v ktorej bol nakrútený. ()
Scéna u stožárů vysokého napětí je mistrovská. Skvělá role také pro Lohniského, což nepřekvapí. Nedostatky dané dobovými okolnostmi lze odpustit, nebo je dokonce vnímat i jako svérázné svědectví. I když jsem je během sledování viděl jako rušivé, po vstřebání celkového dojmu je odnesl vítr v hořkém dýmu na bramborových polích a ony se rozplynuly. Proto nakonec 5. ()
Obraz za obrazem prodchnutý melancholií. ()
Film je tak dobrý jen díky Vláčilově smyslu pro poetiku, dokonalé režii a Hrušínského mistrovství. V tomto případě skoro až unylému neherectví, které ale sedí. Oba dva se na tom potkali v ten pravý čas, kdy jim to jejich řemeslo prostě parádně šlo. Příběh sám o sobě je v podstatě tuctový a nudný. ()
Aha. Už chápu proč mi tento film tolik připomínal Markétu Lazarovou :-). Je to hutný, je to těžký, je to... víc než melancholický, skoro depresivní. Je to o ničem, a přece přesně o tom, co si pamatuju jako zasněné městské dítě na vesnici. V takovémhle marasmu bych moc dlouho nepřežil, nebo možná spíš, stal bych se další figurkou v toho podzimního světa. ()
Běžný divák si jméno Františka Vláčila spojí nejspíše s ultradlouhými historickými eposy Marekta Lazarová nebo Údolí včel. Málokdo si ale vzpomene na jeho kratší, ale neméně zajímavá díla, jako je právě Dým bramborové natě. Film pojednává o postraším doktorovi, který touží ve svém životě znovu najít klid a mír, přičemž se tomu rozhodne napomoci přesunem na klidný venkov. Brzy ale jeho idylu začne narušovat množství postav s jejich problémy, které starého muže přinutí znovu v sobě najít lidskost. Po technické stránce je film hereckým koncertem Rudolfa Hrušínského, který zde dokazuje, že je stejně dobrým hercem komediálních, i vážných rolí. Velmi dobře a přesvědčivě nám divákům prezentuje nitro postavy, jeho pocity a myšlenky, které mu bez problémů uvěříte. Většina jeho hereckých kolegů je mu pak víceméně oporou, z mého pohledu zejména Václav Lohniský. Film má pro Vláčila netypické velmi moderní kamerové zpracování, kterému sem tam ale nechybí ani pověstná Vláčilovská poetika a obrazotvornost. S každým dalším filmem, který jsem od Vláčila viděl, stává se pro mě větším a větším géniem. Tento, stejně jako jeho jiné snímky mohu jedině doporučit a brzy si budu muset pustit nějaký další. ()
Nění to můj šálek čaje, nejsem Američan a na filmy nechodím podle názvů, ale Rudolfa Hrušínského můžu, takže proto. ()
František Vláčil a Rudolf Hrušínský!! To snad musí stačit ()
Komorní, věrohodné, od Hrušinského geniálně zahrané. 80 % ()
Neobyčejně obyčejný snímek v hlavní roli s excelujícím Rudolfem Hrušínským.Dle mého názoru silně nedoceněný počin,který na vás dýchne svou atmosférou a pustí vás s rozechvělým srdcem ,až dlouho po ukončení filmu. ()
Vláčil ustoupil od výrazné lyrizace za účelem větší srozumitelnosti pro diváka. Příběhová složka zde dostává více prostoru, ale pořád nehraje hlavní roli, do které se tentokrát dostala psychologická studie jednotlivých postav. Dr. Meluzín se vrací ze zahraniční stáže, ale bez své manželky, která emigrovala, což ho stálo místo doktora na klinice a export na venkov. Tam dostává prostor vyrovnat se s tímto chmurem, což činí prostřednictví pomoci ostatním, jež si postupně prochází chmury svými. V Dýmu bramborové natě mi chyběla dechberoucí atmosféra a právě síla obrazu, proto mě film oslovil méně než další mistrovi kousky. Přesto si nemyslím, že by byl nižší kvality, jelikož psychoanalytická studie celé situace si obdiv zaslouží. ()
Podzim života, nutkavé bilancování, adagio melancholie v poklidném toku vzpomínek a rozjímání nad skutečně důležitými věcmi plašíce životní křivdu.. A to vše by bylo asi dvourozměrné, nebýt Rudolfa Hrušínského... ()
Tento melancholický až depresivní film je (jako mnoho jiných) vystavěn na umu hereckého génia Rudolfa Hrušínského. Mohlo by se zdát, že ostatní postavy jsou víceméně nevýrazné a vágní, ale asi to byl záměr. Vždyť toto pojetí příběhu nemá prostor na další ‚hlavní' postavu. A právě to udržuje film, tam kde má být, v tiché zpovědi stárnoucího lékaře – odborníka, hledajícího nejen sebe sama, ale i smysl života. A kdo říká, že toto hledání v životě je růžové? Kdo ho zakusil, ví, že je přesně takové jako ve filmu – sychravé, zasmušilé a často bolestné. Ač někde nepatrně zbytečně rozvláčný, myslím, že film vyjádřil to, co měl a na 4 hvězdy rozhodně má. ()
Perfektně sladěný duet Františka Vlačila a Rudolfa Hrušinského. Komorně laděné drama ze socialistického venkova kam lékař na sklonku své kariéry přijíždí hledat a bilancovat. ()
Nevtíravé a komorní psychologické drámo, které jistě neurazí, ale nic nového nepřináší. ()
Docela by mě zajímalo, jak do scénáře tohoto filmu promluvila cenzura. Stárnoucí doktor, který odmítá žít v emigraci, a na sklonku svého života přesidluje na venkov, kde přijímá místo obvodního lékaře na tamním středisku, je jistě učebnicovým prototypem socialistického hrdiny. Jak ale vcelku trefně píše Superpero, venkov je zde skutečně vykreslen jako "depresivní prdel plná zlých, nebo rezignovaných vesničanů", což asi není vyznění, které by si soudruzi dali za rámeček. Obzvláště když v socialistickém Československu nic jako regionální politika neexistovalo, protože přeci neexistovalo nic jako zaostávající regiony na periferii. A z pohledu rodinné politiky taky děj zrovna dvakrát nenaplňuje socialistické ideály, nemluvě již pak o potratových úmyslech těhotné mladé ženy. A taky by mě zajímalo, jestli v byrokratickém socialismu, kde jste potřebovali razítko na všechno, by bylo skutečně tak jednoduché předat čerstvě narozenou sirotu do péče místní učitelky, shodou okolností po dítěti neúspěšně toužící. O to zajímavější pak film je, protože atmosféra je maximálně depresivní... ()
Dosť nudný a málo dynamický film. Asi najslabší Hrušínský, akého som dosiaľ videl. Aj keď- dívať sa na to dalo. Posledných 10 minút stálo celkom za to. ()
Související novinky
Lednové tipy z VOD služeb
Zima nám stále ještě nekončí, a tak pokud hledáte nápady, jak si zpříjemnit chladné večery strávené u televizních obrazovek v pohodlí a teple domova, máme pro vás opět pár zajímavých i netradičních… (více)