Pasáček z doliny

Hlavní hrdina je dítě. Chudé a negramotné. Jeho šance navštěvovat školu je mizivá. Zase dědka hraje Kemr.  Mě to nebavilo, nenadchlo a je to veskrze zbytečný film. Pražští pepíci se tu snaží hovořit nářečím. To je to samé jako když 70% řeckého obyvatelstva mluví anglicky. Nikdo jim nerozumí. "Ar sidi on de tebl nes to dir" To znamená "Our CD is on the table next to door" Osobní zážitek z města Pigadia na ostrově Karpathos. (25.12.2023)

Tak tohle je Vláčil ve své nejlepší formě. Dobrodružství malého chlapce těsně po válce, průchod banderovců přes Beskydy jeho dětskýma očima. Poezie a politika. Famózní Vlastimil Drbal je "pastéřem", jak by řekl on. Poctivě udělaný film, kde téměř nezazní "pražština" a mluví se místně. Zážitek z obrazu, jednotlivých postav (Kemr, Prachař, Schmitzer). Kdo umí, ten umí, klobouk dolů pane režisére! 100% (10.06.2012)

Film neprávem pozapomenutý, snad pro to pomalu plynoucí tempo a taky proto, že se Vláčilova pozdní tvorba obecně chápe jako to slabší z jeho uhrančivého díla. Pasáček z doliny neomračuje okázalou kamerou či vypjatou akcí. Zcela naopak - je zdánlivě ničím vynikající, ztišený, komorní, prostý. Právě to jsou ovšem jeho devizy. Pokud se podvolíte jeho rytmu vyprávění, spatříte malý skvost. Vláčilovi se podařilo neopakovatelným způsobem zachytit jak dětské vidění světa ve kterém se realita mísí s pohádkovou fikcí tak i syrovou a drsnou všednodennost obyvatel horské vesnice. Samozřejmostí jsou v tomto opusu skvěle obsazené a zahrané herecké party. Postavy jednají zcela přirozeně, mluví tak, jak se v Beskydech normálně mluví, skoro se zdá, že stejně i myslí. Už jenom pro herecký koncert Josefa Kemra či Ilji Prachaře patří tenhle film k tomu nejlepšímu, co lze v naší kinematografii osmdesátých let nalézt. Výborní jsou však ve svých rolích všichni. Těžko zde najdeme stopu jakéhokoli přehrávání či hereckého neumětelství, jehož je v českých filmech jinak pohříchu mnoho. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: blackrain, Marthos, Chrysopras (25.07.2010)

„Tož…tak na světě.“ Přiznám se, že vzhledem k režisérovi jsem čekal o něco poetičtější „dětskou“ podívanou. Myslím tím, že žádná idyla se rozhodně nekonala. Hlavní dětský hrdina měl pořádně těžký, špinavý život, ve kterém se zdál být příslib nadějné budoucnosti jen zbožným přáním. Na druhou stranu, chvílemi byl příběh přece jen k hlavní postavě trochu přívětivější, zpravidla při momentkách s dědečkem. To člověku vyrašil i nějaký ten úsměv na rtech, kterým se dala odměnit i ta animace bubáků či „posvícení“ (kdo by si nedal klobásku s hořčicí a chlebem?). V o to drsnějším protikladu byl vztah se záporáky Prachařem a Němečkem, a především setkání s „králem skřítků a jeho písařem“ (korunované otevíráním pokladu). Tvrďácké bylo i chlapcovo bránění „svěřenkyň“ (člověku se z té bezmoci chtělo až křičet). A za ten dojemný konec jsem byl vděčný. Zklamala mě zvuková stránka, kdy jsem chvílemi měl problém postavám rozumět (ne, nářečím to nebylo), a pak také nedůvěryhodný „obrat“ v případě matky. Celkově hodnotím slušnými 4*. (18.04.2017)

Vláčilovsky posmutnělá atmosféra mých milovaných Beskyd. Vynikající dětský výkon a spousta výborných herců v dalších rolích ( třeba Prachař tady opravdu válel ). V rámci Vláčilových měřítek je to skutečně spíše průměrný kus ( asi nejvíc mi scházela výraznější hudební složka ), v kontextu ostatních českých tvůrců - neřku-li současných českých tvůrců - těžkej nadprůměr. (25.07.2010)