Cesta z města

Mám tenhle fim shlédnutí od shlédnutí raději a raději. Proč? Protože jediný Tomáš Vorel dokáže sklepáckou poetiku přenést na plátno tak, aby nepůsobila trapně a přitom neztrácela svoje infantilní kouzlo. Cesta z města je film s krásně naivním (a troufám si říci, že úmyslně naivním) příběhem útěku před civilizací, s krásně naivní a hravou hudbou, překrásnou hlavní představitelkou, nádhernou barevnou stylizací (ty podzimní barvy miluju!) a humorem, který mě osobně konvenuje. Herecké výkony herců i neherců jsou obdivuhodně sladěny do typicky sklepáckého přehrávání, některé repliky jsou ve své přímočarosti velmi působivé a když nastoupí na plac pan farář Hnilička, dostávám se do extáze takřka religiózní. Je to taková hezká hříčka, která mě umí dojmout... (17.03.2004)

Snímek CESTA Z MĚSTA patří k mým velmi oblíbeným českým „porevolučním“ komediím. Tomáš Vorel v tomto snímku zdařilým způsobem přenesl sklepáckou poetiku na promítací plátno - už jen z tohoto důvodu nečekejte film, který se snaží realisticky analyzovat a hodnotit současný stav a následně automaticky a na sílu nabádat k určitému typu chování. Jsem také nadmíru spokojen (především) s hereckými výkony Tomáše Hanáka (coby programátora Honzy), Boleslava Polívky (coby Ludvy) a Evy Holubové (coby Vlastičky). Dalším kladem filmu je přítomnost sklepáckých songů – já totiž ty jejich mile naivní písně tuze rád. A výtky k tomuto filmu? Herecké výkony Barbory Nimcové (coby Markéty) a Ljuby Skořepové (coby báby/kořenářky) mi připadaly velmi slabé - jejich role byly (i na sklepácké poměry) silně přehrávané. Navíc mi u těchto (v civilu sympatických dam) vadilo jejich časté moralizování a chytračení. Shrnuto a podtrženo: drobné chyby nesnižují velmi dobrý pocit, který z tohoto filmu mám po každém shlédnutí. A navíc: vedle skvělého pobavení zanechá tento film v člověku i něco hlubšího - totiž vede diváka k zamyšlení, zda-li jsme to někdy (či v něčem) s těmi civilizačními výdobytky tu více, tu méně nepřepískli. Osobní poznámka: nevím proč, ale Sklepáky považuji za takové naše - české - Monty Pythony. No, vlastně to tak trochu vím (06.09.2003)

Zatím nejhorší z českých opočinů co jsem kdy viděl(Andělskou tvář jsem zatím nedokoukal). Pro mě horší,že ten unylý umělohmotný paskvil dost lidí Vorlovi sežralo. ( s Civalem v podstatě souhlasím,jen si myslím že k tomu rozpadu hodně napomohla Vorlova úporná snaha alespoň něco natočit ,,jako že myšlenkuju" a že paní Nedošínská by byla vedle Hanáka bohyní hereckého kumštu) (03.05.2009)

Taková fajn agitka o tom, že by bylo super, kdyby se každý přestěhoval z toho fuj fuj města do té krásňoučké a super vesničky. Tak tohle by mi normálně vadilo, ale Vorel to jednak uměl podat, takže to není až tak černobílé (později se ve filmu přeci jen ukáže, že ani na té vesnici není vše tak idylické, jak se na první pohled může zdát) a hlavně film měl parádní živel jménem Barbora Nimcová-Schlesinger, u které je mi fakt líto, že nic jiného (krom pokračování tohoto filmu) nenatočila. Některé vtípky se povedly více, některé méně. Možná bych šel o něco níže, ale jak říkám, ta Bára, to byl tak krásný živel, že prostě musím trošku přisadit. 70 %. (23.02.2013)

Vorlovo vykoupení z věznice depresí a hlavně návrat mezi českou režisérskou elitu. Film, který potřebovali vidět tisíce lidí a kasovní úspěch to jen potvrzuje. Až jednou Vorel natočí snímek s podobně silnou myšlenkou a zároveň se vykašle na postsynchrony přímo od Trošky, půjde konečně o naprostou dokonalost. (25.07.2017)