Jagna

Už S láskou Vincent bol čo sa týka animácie veľmi nápaditý a nevšedný počin, ktorý lahodil oku. Tu sa však tvorcovia do toho opreli s ešte väčším nasadením a výsledok je radosť sledovať. Vizuálom očarujúca melodráma, ktorá je aj vďaka dynamickým pohybom kamery veľmi vťahujúca. Tá animácia na vás dýcha, žije svojim životom, ktorý mu tvorcovia vnukli. Ale nie je to len o nej, príbeh je takisto silnou stránkou. Zavedie nás do istej poľskej dediny v 19. storočí, a hodí nás s pozoruhodnou autenticitou do drsnej reality, ktorej jeho postavy čelia. Hlavnou postavou je Jagna, dievča, za ktorú rozhodujú ostatní za vidinou vlastného prospechu, no jej slobodnú myseľ nespútajú. A na mieste, kde sú zbraňou klebety a závisť je len otázkou času kedy sa stane terčom. Menšou výtkou je len občasná premenlivosť motivácií niektorých postáv, ale to sa dá odpustiť. Sedliaci sú umeleckým dielom s emocionálnou hĺbkou a bohatým storytellingom. A stoja o vašu pozornosť. (17.04.2024)

"Půjdeš k nám zítra krouhat zelí?" je samozřejmě nejvíc romantická hláška ever, zvlášť když je adresována Kamile Urzędowske, takové polské variaci na Margot Robbie. Jinak tento vizuálně naprosto úchvatný film kráčející ve šlépějích svého předchůdce, dokázal do sebe na plátně vstřebat více či méně známé obrazy, tentokrát polských mistrů (za celou plejádu např. Józef Chełmoński) - a že je čím se kochat. Někdy se zdá, že ten rotoskopický a jiný digitální "filtr" v animaci je zintenzivněn, jindy je naopak oslaben a herci z obrazů vystupují téměř realisticky. Ovšem samotný velký obraz polské vesnice druhé poloviny 19. století už tak líbezný není, neboť se jedná o zvláštní mikrouniverzum svázané svými obyčeji a tradicemi, kde všechno z ekonomického a společenského hlediska vlastně funguje, dokud se neobjeví takové "blbosti" jako jsou lidská závist či... láska. A někdy spíše než láska mladistvé zmatení, středněvěké splašení pohlavních údů, nebo stárnoucí pýcha. Fascinující, nádherný a silný film, ve kterém se snoubí jakási esence slavismu, symbolismu a venkovského realismu. Pakliže by měl být Oscar jakkoli relevantní cenou, což podle mě moc není, tak bych tu sošku Jagně přál, ale bojím se, že tam se hledí na jiná kritéria. (07.11.2023)

Když po trávě rozbehne se sedminkrásek sedm krás, a fialky voní v lese a louky planou zlatem zas, tu kukačka není líná, všem parohy připomíná, kuku, kuku, kuká pro radost, ať ženáči mají zlost. Když pastýř píská na píšťalu a skřivan zkuší písničku, když ptáci už jsou pěkně v páru a dívky bělí spodničku, tu kukačka není líná a parohy připomíná, kuku, kuku, kuku: svým kukáním všem ženáčům děs nahání. (09.02.2024)

RECENZE: Za všechno může Jagna, jeden z nejlepších filmů roku - Českokrumlovský deník  Když filmař dodrží řemeslo a zapojí fantazii, navíc s láskou i respektem k dané látce, nemůže zkrátka vzniknout špatný film. Dorota Kobiela a Hugh Welchman jsou toho živoucím důkazem. Jejich S láskou Vincent si před pěti lety získalo pro svou inovativní metodu „živých obrazů“ srdce diváků po celém světě. Nyní přicházejí do kin se svou novinkou podle polské literární klasiky Sedláci, za niž její autor Wladyslaw Reymont obdržel Nobelovu cenu za literaturu. A opět kombinují animaci s reálnými herci. Ba co více, posouvají tuto techniku do nebeských výšin, aniž by ošidili příběh. Jmenuje se Jagna, je to děvče krásné a šlechetné. Přesto je ve výsledku právě ona terčem všeho zla, jež se v lidech kolem probudí. A je to její vina? ptá se polský snímek, jenž svou epičností maně připomene Jakubiskovu Tisícročnou včelu, s níž krom vyprávění velkého příběhu na pozadí dějin sdílí i dvojici režisérů z rodu kouzelníků. Je to dílo pestré, dravé, jednotné. Od prvních momentů, kdy tým bezmála stovky animátorů zaútočí na diváckou estetiku, je jasné, že málokdo kouzlu Jagni (v originále Chlopi) nepodlehne. Přitom se rozhodně nejedná o samolibé pásmo obrazů. Drama je to skutečně strhující, precizně stavěné, rozčleněné do čtyř ročních období, leč přechody mezi nimi lze poznat i bez nadbytečných titulků, jež si bere z románové předlohy. V záplavě spotřebních titulů i těžkopádných filmařských závětí působí Jagna jako čiré zjevení. S láskou Vincent si vystačilo s žánrem dobové detektivky v hýřivém obalu Van Goghových maleb. Jagna jde dále. Zprostředkovává nám silné lidské osudy skrze nahlédnutí do polských lidových tradic a pošramocených mravů. Stejně tak ji lze přijmout za ostrou kritiku národně-kulturních válek, jež se uznání emancipovanosti žen brání se zaťatými pěstmi dodnes. Že obraz a živí herci v něm filmařsky zabírají, netřeba zdůrazňovat. Účinek barevné mozaiky se stejně nedá slovy popsat. Zato hudba, za níž stojí Lukasz Rostkowski (L.U.C.) si žádá o pozornost. Impozantnější doprovod, který přesně spojuje epický ráz s všední lyrikou, se hodí k poslechu i bez filmu samotného. Jagna se s lehkostí zařadí mezi největší filmové události roku. Doufejme, že i američtí akademici ji po právu odmění. Nejen za moderní zpracování klasické předlohy a náklonnost k populárním tématům, ale i za nevšední práci, která se odráží v každém do detailu vyšperkovaném záběru. Epický monument, který úchvatné obrazy povznesly na roveň vrcholů animátorského řemesla, si v kině rozhodně nenechte ujít. (10.11.2023)

Už jsou to dobré tři týdny, co jsem viděla toto dechberoucí dílo v kině, a pořád na to nemůžu přestat myslet. Ta naše slovanská lidovost je prostě úchvatná. Film nás zavede do jedné malé vesničky nacházející se v dnešním středním Polsku. Děj se odehrává po dobu jednoho roku, kdy jsme svědky, možná ne až tak překvapivých, nicméně stále velmi emočně vypjatých událostí. Ačkoli se na začátku zdá, že je život na vesnici téměř až idylický a postavy se zdají být vykreslovány v černobílých obrysech, tak velmi rychle pochopíme, že to tak doopravdy vůbec není a že reflektují spíše spektrum šedi. Z kina jsem odcházela ze stejným pocitem, jaký jsem naposled měla po dočtení francouzské povídky "Kulička" od Guye de Maupassanta, kdy mi jen v hlavě přistávaly myšlenky: "Ach jo, proč? Naše společnost je zaručená cesta do pekla, proč jsme takoví pokrytci!" Určitě se jedná o mnohem povedenější filmové zpracování polského čtyřdílného románu "Sedláci" od S. Reymonta oproti verzi ze 70. let. Vizuální zpracování je netypické a naprosto impozantní, vybraní herci se pro své role skvěle hodí a soundtrack krásně vystihuje prostředí děje. Pokud má nějaký snímek z našich středoevropských končin dosáhnout na Oscara, tak rozhodně tento. Režisérské dvojici smekám a těším se na jejich další film! (09.11.2023)