Anička jde do školy

Ale vážení na tento film se je nejspíš potřeba dívat především očima dětí a pak očima té doby (která v těch letech vyloženě špatná nebyla), každá doba pak má své, můj otec si nostalgicky zavzpomínal na svá školní léta. Tak mě tak napadá, proč tento snímek zrovna dnes, tedy pár dní po nástupu malých dětí do prvních ročníků Základních škol? Že by jen pro porovnání? Od Vošmika, tvůrce dětských filmů, žádný zázrak ale ani žádné velké zklamání. Určeno pro ty nejmenší diváky, dospělí zas musí mít náladu. "Je to vořech, chyťte ho vořecha":-) (05.09.2010)

Cha, tak tohle mě pobavilo. Tenhle klenot na mě jednou vybafl z TV a uplně mě dostal. Ty děcka se snad ani nechovaj podle scénáře, ale uplně bezprostředně. Dny, kdy i ty zlý děcka se k dospělejm chovaly docela slušně, jsou už pryč, proto ve mě tenhle film uplně vyvolal takovej dobrej pocit. Sice rozestavěný sídliště jako exteriér působí dost budovatelsky, ale člověk se musí soustředit hlavně na ty dětské tvory a né na komunistické manýry a potvory. Je to prostě hezkej film a o to hezčí, že je širokýmu publiku neznámej... (15.10.2012)

"Odtud můžeš volat kam chceš. Do Ameriky nebo na Smíchov." Většina zdejších recenzentů zapomíná, že jedním ze spolutvůrců této optimistické sondy byl scénárista Ota Hofman, který patří mezi nekorunované krále žánru filmů pro děti a mládež. Samozřejmě, jaká doba, takoví lidé. Poetiku idylického venkova kolchoznického rozkvětu stále mladé gottwaldovské republiky z tematicky příbuzné Honzíkovy cesty vystřídal možná až příliš oddětštěný svět panelového sídliště, kde vládnou úplně jiná pravidla. Ale zaměříme-li se na linii setkání nastávajících žáků první třídy se školním prostředím a s novým řádem, nemůže nám uniknout nezpochybnitelná nadčasová kvalita, reprezentovaná zejména různorodým kolektivem, v němž se vyskytují upovídaná děvčata i zlomyslní chlapci. Špílce o bolševické revoluci a vyhnaných pánech nebo básničky o pionýrech a jiskrách zůstávají spíše hořkoúsměvným dokumentem doby, ve které film vznikal (po uskutečněném banskobystrickém kongresu a v předjaří tzv. nové vlny) a zredukované na absolutní minimum. Jako přínosný vklad bych viděl hravý Havelkův hudební doprovod i civilně pojatou roli starostlivého otce, hraného Rudolfem Hrušínským. Vnímat nástup nových generací v rámci bezmála čtyřicetileté epochy totalitního systému je určitě nesnadné, ale minimálně naši rodičové a prarodičové jsou s to schopni dodatečně zhodnotit takto prožitá dětská léta. A zdá se, že to byla šťastná léta. (06.09.2010)

1 2 3 4 5 jablek. 1 2 3 4 5 aut. 1 2 3 4 5 raket. Gagarin! Výborně Pepíčku, máš pentagram. Ehm, teda co to plácám. Hvězdičku, že. Otylý ulízaný Hrušínský koupe malou holčičku - ňák z toho nemám dobrý pocit. Tak děti, za chvíli tu budou Vánoce. Možná vám babička říkala, že to je křesťanský svátek. A přesto je my komunisté slavíme také. - A proč soudružko učitelko? - No prostě to tak je, zbytečně se nevyptávejte a rači utíkejte pro stromeček, ať se máte čemu o Štědrém večeru klanět. Hláška filmu: "Dělníci v Rusku vyhnali pány. A u nás jsme vyhnali pány v roce 1948." Havelka lehce za očekáváním. (28.10.2020)

Ačkoliv zde hraje spousta slavných herců (Bohdalová, Hrušínský, Štěpánková, Menšík, Zázvorková, Fiala...), tak tento film televize vůbec nevysílají, a proto je absolutně neznámý. Ten důvod je prostý. Jedná se o vyloženě dětský film, který dnešnímu divákovi kromě pár nostalgických výjimek (staré autobusy ČSAD, pasoucí se kráva u cesty a především rozestavěná pražská sídliště s obrovskými jeřáby) nemá co dát. Středem filmu je Anička, která jde poprvé do školy a s partou dětí si především hraje na rozestavěném sídlišti. Film končí prvním vysvědčením. Roku 1962 to mohlo na dětské publikum zabrat, dneska už to nezapůsobí. [227. hodnocení, 16. komentář, 60%] (08.10.2019)