The Guild of Kutna Hora Virgins
The Merry Wives
Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHrají:
Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Helena Friedlová, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská, Elena Hálková (více)Obsahy(1)
Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)
(více)Recenze (100)
Víte, není to jednoduché. Uživatel salahadin totiž odjakživa podceňoval černobílé filmy a myslel si, že budou nudné, strojené, bezkrevné a tak podobně. A od té doby již s železnou pravidelností na čsfd otvírá hubu s údivem, že tyhle nebarevný filmy, z jejichž protagonistů jsou všichni dávno pod hlínou, jsou vlastně hodně, hodně dobré, svižné, vtipné, zábavné a herecky velmi příjemné. A že de facto novodobé slátance těmto stařečkům nesahají ani po šněrovačky. ()
Cech panen kutnohorských společně s Filosofskou historií jakoby měl předznamenat budoucí úspěchy Otakara Vávry na poli historického filmu. Nedejme se ovšem zmást, tahle veselá taškařice má s pozdějším Vávrou Kladiva společného jen to, že se odehrává v těch dávno minulých letech. Kdykoliv Vávra v mých očích opravdu exceloval, tam byla vždy přítomna nějaká tíže (Kladivo, Krakatit - žel jeho tvorbu příliš dobře neznám). Cech panen kutnohorských se však obalil do prvorepublikového peří, do lehkosti, do nezávaznosti a také, už to samo je slovo je dnes klišé, do dobových klišé, které, dle mého názoru, jsou zárukou na zeschematizování postav i děje. Je fér uvést pár příkladů. SPOILERY. Můžeme mít hrdinu lehce zhýralého, ovšem jeho chování nesmí nikdy ublížit tak, aby on sám nemohl chybu napravit. Napravit ho může jedině láska, nejlépe opětovaná. Sukničkář Dačický tohle beze zbytku splňuje. Kurví se s kterou může, ovšem nikdy tím žádnou nepřivede do opravdových problémů. Neplatí dluhy, ale film se tváří, že si to zřejmě onen krejčík zavinil sám. Samozřejmě se ze svého záletnictví napraví, když najde tu pravou. Je nezbytné, aby po něm bláznily všechny ženy ve městě. Pravý opak tvoří zlořádní zloději tyjící z tvrdé práce havířů. Přesně podle univerzálního prvorepublikového vzoru, který říká, že záporáci jsou vždy neschopní a v podstatě směšní. KONEC SPOILERŮ. Ono se samozřejmě dá namítnout, že v komedii to ani jinak nejde a dělají to tak všichni napříč státy i dobami. Ovšem ve spojení se schematickými plochými postavami a dopředu snadno čitelným dějem, se jedná o kombinaci vpravdě pekelně nudnou. V první republice dokázali ti nejlepší vnitřní vady svých děl zamaskovat vtipně vypointovanými dialogy. Cech v tomto zaostává. V Mnichovské době snad měl svou cenu jako dílo brojící proti roztahovačným cizákům, jenže dnes silné **. ()
vavra bol rezisersky odbornik, fakt namakane kulisy Kutnej Hory roku 1590 do toho este Zdenek Stepanek tusim vzdy chcel tuto rolu, tak ju aj dostal, Jirina Sejbalova bola vyborna, Vydru st. nejak extra nemusim, celkovo tie Vydry jaxi zle znasam. Jedna z mala stariniek ktore tak rychlo nezostarnu : 78 % ()
Film, který je zajímavý nejen tím, že je to povedená komedie, ale také tím, že by z hlediska historického natočen velmi povedeně a zdatně a že skutečně máte pocit, že jste se přenesli do naprosto jiné doby. Otakar Vávra měl jednoznačně cit pro různé žánry, což zde předvedl milým, zábavný a přitom společensky kritickým způsobem. ()
Češi vždy vyznávali tré... ženy, víno a Boha. Vlastenecky humorný film o boji české šlechty proti cizácké aristokracii vlastnící zemské úřady bohémstvím, žárem čestných srdcí a rozpustilým rošťáctvím. A opět jsou to krásné a vzácné ženy, které pomohou Mikuláši Dačickému z Heslova na cestě za spravedlností. ()
Galerie (6)
Photo © Lucernafilm
Zajímavosti (14)
- Režisér Otakar Vávra se na natáčení pečlivě připravoval studiem v archívech. Také vše konzultoval s historiky a odborníky na renesanční architekturu. (Olík)
- V tom čase ešte žijúci potomkovia Dačických, o ktorých film pojednáva, boli produkciou pozvaní, aby sa zúčastnili natáčania, čo robilo filmu veľkú reklamu. (Raccoon.city)
- Premiéra snímku trvala ve dvou pražských kinech bez tří dnů celý měsíc, a když byl znovu promítán v roce 1952, přišlo se podívat dva milióny diváků. (Olík)
Reklama