Panenství

Jak připomněl Marthos, dílo, první samostatná Vávrova režie vůbec, vznikalo za mimořádných okolností. Tehdy 26letý mladík dokázal nemožné (Vávra ve svých vzpomínkách uvádí, že tehdy běžně pracoval 13-14 hodin denně) a z kýče vytvořil mimořádně zajímavý sociální příběh plně postihující váhu tehdy stále silné konvence. Případ Baarová je složitější, než bychom si byli ochotni přát. Byla-li herecky opravdu tak "plochá", jak se často tvrdívá, zbývá vysvětlit, jak je možné, že se o ní často - nesporně oprávněně a z poučených úst - píše jako o jedné z mála českých hereček s výraznou šancí na hollywoodskou kariéru, či skutečnost, že je jediným představitelem (představitelkou) české Thálie, která kdy hrála ve Felliniho filmech. Pozornost si zaslouží propracovaný výkon dalšího českého herce světové potence - Zdeňka Štěpánka. Psychologicky propracovanou úlohu dostala i Adina Mandlová. Zbývá dodat, že tuberkulóza bývala i v prostředí mohovitých vrstev obávanou smrtelnou chorobou, jakousi obdobou dnešního AIDS či rakoviny. PANENSTVÍM Vávra naznačil, že na olymp české filmové Múzy vstupuje nová, mimořádně silná talentovaná osobnost s potenciálem mezinárodního věhlasu. Nikdo však v tomto poněkud seladonovitém mladíkovi (takovým dojmem působí na dobových fotografiích) netušil otce zakladatele české a československé filmové vlny šedesátých let. Tehdejší tušená očekávání byla dnes známou skutečností víc než překonána. (29.08.2011)

Celkom otvorené sexuálne harašenie v starom českom filme sa len tak nevidí a postavenie žien v práci by nezávideli ani v arabskom svete. Keď si odmyslím hlúpy úvod o vyhnaní z domova, nasleduje obstojný príbeh so striedavo naivnými a výbornými hereckými výkonmi. O nadržaných starčekov s chuťou na mladé mäsko nie je núdza ani dnes, len okolnosti už bývajú iné. Pár silných scén sa nájde, Tatry ako najvyššia inštancia záchrany zdravia je zaujímavá a ešte zaujímavejšie sú v takom starom filme skutočné prejavy autoerotiky. Len ma mrzí, že až tak márne to skončiť nemuselo. –––– A konečně, o jednoho muže víc nebo míň, na tom dneska nesejde. – Ale jen tak, bez lásky? – S láskou je to jako v Automatu. Každou chvíli přijde jiný host. –––– Kdo se utopí, tomu se prý zdají nejkrásnější sny. –––– Ono to málokomu dopadne tak, jak by si přál. Aby měl celý život jenom neděli a nikdy všedný den. A každý se s tím smíří. (16.09.2014)

Melodrama jak má být - psychologicky prohloubené, obrazově invenční a s plejádou výborných herců hlavně v mužských rolích. Jim však zde dosti výjimečně sekundují i ženské hvězdy - Baarová zde opravdu hraje, i když ve většině případů její vyjádření spočívá v pronikavých pohledech, což však v tomto případě bohatě stačí, zbytek dokonává výborná kamera a střih (hlavně zajímavá montáž před vstupem do radova bytu), to Mandlová se více opírá o slova a je o poznání přirozenější. Vávra rovněž skvěle pracuje s možnostmi ateliérů - i když hlavně ulice nevypadají zrovna věrohodně, prostředí moderního automatu v sobě ukrývá režisérův architektonický cit, který později uplatnit především ve filmu Šťastnou cestu. Rozhodně jeden z vrcholů prvorepublikového filmu, i když přeci jen si větší svěžest a působivost zachoval Kouzelný dům. (08.12.2009)

Ten film není hloupý ani úplně naivní, jako mnohé prvorepublikové filmy. Celá škála slavných českých herců hraje výborně. Nejvíc se mi líbil charakterní majitel bistra Zdeněk Štěpánek. Ale i Adina Mandlová zahrála roli světácké a závistivé mladé ženy skvěle. Lída Baarová v tradiční roli naivky, o jejíž panenství jde, je taky dobrá. Celkový dojem nadprůměr. (07.04.2018)

„A konečně, o jednoho muže víc nebo míň. Na tom dneska nesejde.“ - „Ale jen tak, bez lásky?“ - „V lásce je to jako v Automatu. Každou chvíli přijde jiný host.“ Poměrně hořká podívaná. Většina mužských postav je tvořena starými prasáky, kteří mají choutky na mladé masíčko, a Boháčův romantický skladatel má zas nepřirozený až zvrácený úsměv spolu se sebedestruktivními sklony (no, hlavně, že se líbil jeho milé…ačkoliv jejich vztah působil trošku zvláštně, místy až nechtěně úsměvně). Nejlepší roli tu má „světská“ Mandlová, která byla výborná a naprosto přesná. I když je pravda, že přes prvotní antipatie jsem si nakonec našel cestu i k nešťastné hlavní hrdince, její láska byla totiž opravdová a neváhala pro ni podstoupit skutečné oběti, a to jí pak jeden prostě musel fandit. A závěr byl vzhledem k atmosféře filmu docela povedený (a svým způsobem nevyhnutelný). Tak či onak, na slabší 4* to ještě bude. „Já bych chtěl…já se vás chci na něco zeptat, slečno.“ - „Prosím...co to má být?“ - „Prosím vás, řekněte mi…je ten koláč dnešní?“ (17.02.2019)