Romance pro křídlovku

Musím priznať, že som čakal viac. Podľa obsahu som sa tešil na viac atmosféry a romantiky. Podľa popisu žánrov, zase na viac poetiky. Plánoval som byť svedkom toho, aké je to žiť kočovným životom. Musieť dokázať pravidelne za sebou niečo zanechať. Nechávať si popliesť hlavu a spomienky v nej rôznymi miestami a ich obyvateľmi, ktoré sa strácajú z obzoru ako výhľad z okna idúceho vlaku. Byť tým mladíkom, ktorému zlomila srdce jedna holka žijúca z donútenia týmto spôsobom. Čiastočne to tak aj bolo, ale film by zniesol ešte aspoň 20 minút navyše. A hlavne citlivejší prístup, aby to človeka nenechalo chladným. Veď už len Nohavicova pesnička Potulní kejklíři na mňa vždy zapôsobí silnejšie. (27.01.2014)

Bravurní retrospektiva o pomíjivosti lásky, v níž Otakar Vávra velmi subtilně vykreslil vzájemné vztahové vzorce - jak rivalitu, tak peripetie i sympatie - a akurátně reflektuje dobové reálie za okurkové sezóny let šedesátých. Jde evidentně znát, že jde o adaptaci romantické poémy, tentokrát od Františka Hrubína - zásadním pojítkem je totiž malebná poetika letní bezstarostnosti, která čistokrevnýho melancholika jako já bezelstně pohladí po šulínku.... Pomalu si navíc začínám uvědomovat, že jedno z mála médií, které by se dalo bezproblémově přirovnat ke stroji času, je to filmové. To vše 'pouze' na rozmezí 80 minutové stopáže. Aneb jak jednou pěl Waldemar Matuška: "Jedině Tereza." .... VERDIKT: 8,8 romských kolotočářek z 10 [#46.LFŠ] (16.08.2020)

Ceskoslovenska kinematografia ma 3 najlepsie filmy za svoju celu existenciu : SPALOVAC MRTVOL od Herza, KLADIVO NA CARODEJNICE a Romance pro kridlovku od Vavru. Reziser Otakar Vavra natocil krasny film o laske 2. mladych ludi. A to konkretne J. Hanzlik a jeho samica. Film srsi mladostou, vtipne sceny s kolotocom len dotvaraju kvalitnu filmovu jazdu, ktoru tento film zanecha na divakovej dusi. Naha samica kupajuca sa v potoku len potesi dusu takeho obstarozneho mentalneho invalida ako som ja- cechoslovak a mylovnik ceskoslovenskej kynemtagorafie. Vysiny 60. rokov spolu s genialnou reziou talentovaneho Vavru su tu predvedene v plnej krase. Jo a este jedna vec : najlepsim Vavrovym filmom je suverenne Kladivo na Carodejnice, ale sam tvrdil, ze najradsej ma Romance pro kridlovku 100 % (10.12.2013)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Hrubínovy stejnojmenné literární předlohy. Vávru moc nemusím a dle mého soudu z jeho filmografie přežijí jen dva filmy, "Kladivo na čarodějnice" a "Romance pro křídlovku". A hrubínovská Romance ještě s odřenýma ušima - na rozdíl od Kladiva je to "pouze" dobrý, nikoli skvělý, nebo dokonce výborný film. Scénář napsali společně "zasloužilý umělec" Otakar Vávra a "národní umělec" František Hrubín, autor kratičké stejnojmenné poemy. Na filmu potěší hlavně kostýmy Ester Krumbachové, herecký výkon Miriam Kantorkové a černobílá kamera Andreje Barly. Ke knižní předloze se zde přistupuje tak nějak konvenčně, film je to velmi lyrický, postavy často říkají doslovné repliky z Hrubínovy básně a kamera sleduje obrazy převádějící básníkovy verše na plátno. Celé to na mě působilo jakýmsi protivně doslovným a toporným dojmem, nenadchlo mě ani herecké obsazení a obzvláště herečtí představitelé Vojty a Teriny mi vyloženě nesedli (Hanzlík je herecký buran a buranem zůstane). Možná bych zde mohl konečně přiznat, že dvakrát velké nadšení necítím ani k Hrubínovu textu, četl jsem ho opakovaně a jeho repetitivní forma, volný verš i téma mě příliš neoslovují. Celá ta "velká poetika" pouti a prvních lásek mi je až protivná a začínám se sám sebe ptát, proč má česká kinematografie dlouhodobě potřebu glorifikovat si prostředí poutí, řetízkových kolotočů, cukrové vaty a všech těch kýčovitých kravin okolo. Nemohu si pomoci, většina českých tzv. "poetických" filmů mi přijde falešných. Romance je Vávrův nejmelancholičtější a nejosobnější film, ukazující skryté rezervy (a současně hranice!) jeho talentu. Ze studijních důvodů stojí za zhlédnutí, ale v kontextu tehdejší české nové vlny je to slabý film. (24.07.2011)

Plytké to není, spíše jen konvenčně natočené. Od 60. let, zlaté éry naší kinematgrafie by člověk čekal přece jen něco víc. Příjemný smutný poetický příběh, ale do hloubky nezasáhne. Je vidět, že Otakar Vávra je stará garda, žádná nová vlna se tady nekoná. Navíc má místy problémy s tempem příběhu. Ale dědovo putování je vážně roztomilé a herecké výkon příjemné. (22.04.2005)