Srpnová neděle

Filmová adaptace Hrubínovy divadelní hry, jejíž scénář napsal sám František Hrubín. Zabývá se opět pro něj tak typickým konfliktem generačním, propastí, která zeje mezi mladou nastupující generací a generací lidí zralých, zkušených, ale zatížených vahou a tíhou doby. Jde o jakýsi významový zlom reprezentující začátek tání komunistického režimu po roce 1956, tedy po smrti Stalina i Gottwalda. Jenže film Otakara Vávry je stále poznamenán dobovým schematismem (např. postava redaktora a básníka v podání Karla Högera meditující o letadlu s vodíkovou pumou...), povahy lidí jsou místy ploché, vztahy mezi nimi zjednodušené a paušalizované (,,A řezat!") a v podstatě na nic směrodatného nepoukazuje... (28.09.2007)

Plochý louh Hrubínova převratného dramatického textu. Vávra z něj nedokázal vytěžit víc než harmonickou výtvarnou složku Josefa Svobody, silné herecké výkony a idylickou atmosféru Jižních Čech. Drama uvnitř postav a zejména mnohovrstevnatou postavu Moráka však film jaksi po špičkách obchází poněkud homolkovskou kritikou maloměšťáctví. Celkově vzato se tu vytrácí ona monologická nesourodost komunikace i deziluzivní pohled na mezilidské vztahy, který příkře kontrastuje s přírodní harmonií. Zatímco Hrubín v divadelní verzi dokázal jít hluboko do rozporné povahy člověka jako bytosti intimní / veřejné a vytvořil jedinečný jazyk na pomezí lyriky a dramatu, filmová předělávka sklouzává v duchu dobového schematismu k optimistickým ideovým frázím... (14.04.2010)

Právě při tomhle filmu mě napadlo, že někdy filmy hodnotím podle množství zajímavých, filozofických vět, které obsahují. Každý člověk je charakterizován větami, které sám od sebe vyslovuje. To je známá věc, i když ne pro každého. No nebudu to rozpitvávat, film mě překvapil právě tím počtem zajímavých vět. A v některých žádanějších filmech nezazní ani jedna filozofická věta, takže jsou jen jak říkal E. Kant - kratochvilné, takže nepovznášejí, ani neoznačují realitu přesnými slovy, jsou jen vycpaným show, zatímco v tomhle filmu tyhle záblesky jsou. A to není málo. (18.09.2011)

Srpnová neděle je především setkání mládí a stáří. Mládí má všecko před sebou a je mu všechno jasné. Stáří má všechno za sebou a už ničemu nevěří. Věra Mixová je stárnoucí kráskou, která se obtížně smiřuje s tím, že její hvězda pohasíná a na její místo "obletované krásky" nastupují jiné, mladší. Dokáže ještě zaujmout mnohé muže, ale cítí se v pasti. Její manžel jí nepotřebuje a začínat s jinými nemá sílu. Během letního večírku se kolem ní se motá pár chlapů trousících moudra. A je to docela síla. Vynikajícně napsané postavy poštmistra a zejména Záhorský coby zhrzený ex-kapitalista. Karel Hoger coby vyhořelý básník je dokonalý. Několik jeho postřehů mi fakt zalezlo pod kůži. Dokonalý film obrazem i dialogy, krásné panoptikum postaviček. 90% (01.02.2014)

Tento film je typickým důkazem toho, že kvalitní předloha a scénarista, kvalitní režisér a elitní herecké obsazení nemusí vždycky znamenat pět hvězdiček. František Hrubín jako scenárista se moc nedržel vlastní předlohy a to rozhodně filmu uškodilo. V tom mi dá určitě za pravdu ten, kdo předlohu četl. Vznikly tak jakési střípky původního literárního díla, které se nepovedlo slepit dohromady. Vávra propásl šanci pro kvalitní zfilmování díla, protože dnešní generaci už by se nepovedlo věrně zachytit poetiku Hrubínova díla na filmové plátno. (04.03.2006)