Třináctá komnata

Hodnocení na čsfd má jeden z typických průběhů, pilový, Znamená to, že není lehké se s ním vyrovnat, a nakonec je třeba zaujmout stanovisko typu ANO nebo NE... Z Vávrova filmu jsem neměl dobrý pocit. Především dialogy, jak dětí, tak dospělých, mě dost ubíjely, ale nejen mluva, ale i gesta a pohyby, barevné redukce obrazu a další, již méně postřehnutelné "experimenty". A tak si myslím, že autor tento krok mimo své vyšlapané cesty příliš nezvládl. (21.07.2016)

Takový dost zvláštní a o dost temnější český Most do země Terabithia. V hodnocení se jistě odráží kvalitní předloha, ale tak vykreslenou atmosféru Kampy i dětského pohledu na tragické události jsem snad v českém filmu neviděl. Hlavně samotný závěr se snovou koláží se velmi blížil žánru hororu. Polozapomenutý snímek Vávrova vrcholného období zastínily jeho dva opusy, mezi nimiž je sevřen, ale dle mého od nich není kvalitativně daleko. (22.09.2008)

„Já z ní něco udělám. Ona vidí jen něco. Naučím ji, aby viděla víc, než ostatní.“ Tento film jsem měl hodně rád v době mého vrcholného dospívání, vždy mě fascinoval svou atmosférou a tajuplným dějem, v němž neomezená dětská fantazie ve své zdánlivé nevinnosti přechází až do nebezpečného střetu s temnými sílami... „v tuto chvíli už to nejsem já, už je to OSUD...“ Skoro jsem se bál na tento film po několika letech podívat znovu s tím, že už na mě po v konkurenci světové žánrové tvorby tolik nezapůsobí a půjdu s hodnocením níž, ale vůbec jsem nezůstal zklamán, podíval jsem se s radostí i dvakrát velmi brzy po sobě a já prostě na tom filmu nenacházím chybu! Snad ještě víc, než dřív, teď pro mě vynikl jedinečný styl Otakara Vávry, který zde mysteriózní námět z Neffova románu zpracoval s nebývale precizní psychologií dětských i dospělých postav, nechal v doprovodu drobných surreálních výjevů s pochody fantazirující mysle nahlédnout do světa fantazie bujného Kosti, stejně jako jindy v působivém hrobovém tichu odeznít silné drama tajemné exotické postavy Černého Petra a k tomu až neuvěřitelně detailně vyladil každý jeden záběr po vizuální stránce. Střídá se tu sice hodně filtrů a odstínů, ale všechny mají svůj smysl a každá místnost nebo nálada zde mají svou vlastní barvu. *** Zdaleka ne všechny filmy Otakara Vávry na mě udělaly pozitivní dojem, ale z několika důvodů si ho hodně cením a mj., že obohatil čs. kinematografii o výjimečné filmy v rámci žánrů v tehdejší domácí tvorbě nezvyklých jako horror (Kladivo na čarodějnice), sci-fi (Krakatit) nebo v tomto případě mysteriózní film... s velmi pěknou kulisou prvorepublikové Prahy v nezvykle temnějším hávu i chytlavou ústřední písničkou. Rozumím, že moc divákům asi nesedne, pro dětské publikum je totiž hodně temný a pro dospělého diváka je v něm možná až moc zaostřeno na ty dětské postavy, ale já si podobné filmy vymykající se z běžné tvorby často užívám a tenhle mi i poněkolikáté přinesl zážitek... skoro mám pocit, jakoby Vávra točil tu Třináctou komnatu přímo pro mě... a pokaždé mě těší, když do ní můžu jako vděčný návštěvník opětovně nahlédnout. [100%] (14.12.2021)

„Já jsem se netvářila, já jsem se jenom divila." Poetické drama s výraznou formou odpovídá svým zpracováním době - 60. letům. Tajuplný dům skrývající 13. komnatu, tajemná zahrada, jež ho obklopuje, dvě děti žijící svými fantaziemi a trojlístek dospělých, jejichž vztahy jsou napjaté jak špagáty. Film vedle příběhu postav vypráví obrazem. Ester Krumbachová dle titulků pouze složila slova titulní písně, ale protože s Vávrou spolupracovala před tím a potom, nedivil bych se, kdyby i zde našeptávala, na jaký detail se má kamera zaměřit, jak zarámovat ten který obraz. Doteky secese a romantismu (nikoliv sentimentalismu), lehká temnota a směřování k tragickému konci, který se může a nemusí, dle věštby, naplnit. (20.05.2021)

Od Trinástej komnaty som očakával niečo v štýle Hollandovej Tajomnej záhrady a nakoniec ma čakalo niečo v štýle Saurovho Domu uprostred Madridu. Ale to by nebol Vávra, ak by naservíroval film o deťoch a bol by pre deti. Sny sa miešajú s realitou, náhle sa mení scénu za scénou farebná štylizácia a často sa rozprávanie na dlhšiu dobu presúva od detských hrdinov k ich rodičom a ich problémom. Deti sú však stále svedkami všetkého, čo sa vo filme odohraje. Je trochu škoda, že z filmu cítiť literárnosť, má však mnoho vecí, ktoré tento nedostatok vyvažujú. (20.01.2016)