Narvik

po Holanďanech a Dánech přišli se svou válečnou troškou do mlýna i Norové a výsledkem je béčkové  a poměrně ploché válečné drama, které nedokáže vtáhnout a reputaci si nenapraví ani v bojových scénách. Těch je jednak docela málo a jednak svou nevýrazností připomínají spíš druhořadé akční filmy. I o méně známých událostech druhé světové války se dají natočit víc než slušné filmy. Narvik mezi ně bohužel nepatří...40% (24.01.2023)

Od snímku Bitva v ústí Šeldy a Bombardování tu máme po delší odmlce další válečný film z WWII. Tentokrát si tvůrci vybrali přístav Narvik a bitvu, která se kolem něj odehrála. Inu, z drtivé části se jedná spíše o drama. Nečekejte tak nějakou velkou válečnou vřavu, kde budou padat těla o sto šest a z krupobití kulek ohluchnete. Jsou tu se vším všudy asi tři přestřelky ( ta poslední je ale fajn a ujde ). Kdo očekává válečný akční film, bude zklamán. Příběh se zaměřuje na manželský pár Ingrid a Gunnara. Gunnar jde bojovat se svou jednotkou do války a Ingrid zůstává pracovat ve městě, nejen jako pracovnice hotelu, ale hlavně i překladatelka. Po nějakém čase se však nad Ingrid začnou stahovat mračna, a to z důvodu tlaku Britů a Němců a musí to tak hrát na obě strany. Ingrid je postavena do složité pozice a v určité chvíli se divák rozhoduje, jestli pro ni bude mít pochopení, protože podobné věci se mohly stát v době války tisíce lidem. Jedná se o zradu či o akt přežití ? Jak na to vše může zareagovat vaše okolí a nejbližší ? Narvik určitě není špatným historickým dramatem, jenže tomu něco chybí. Podobných filmů se natočilo už několik a tady není nic překvapujícího, ohromujícího či něco, z čeho bych se měl posadit na zadek. Je to jen další průměrný válečný film, který se v té změti ostatních rychle ztratí. Zaujme však vizuál a prostředí norské krajiny, která je vždy jistotou, kostýmy, a výkon Kristine Hartgen byl taktéž potěšující. (23.01.2023)

Válečných filmů ze severu se během posledních pár let objevilo docela dost a mezi špičku řadím filmy Max Manus, Bombardování a Kříž cti. Narvik je spíše takovým průměrným válečným dramatem, na kterém bych pochválil hlavně dvě věci - pro mě neznámý fakt, že Norům se podařilo, byť na velmi krátkou dobu, porazit německé jednotky a získat tak město zpátky a za druhé bych vyzdvihnul i to, jak tvůrci filmu pokládají divákovi jasnou otázku, jak se dívat na postavu Ingrid - jestli ji brát za kolaborantku (tlaky ze strany spojenců, práce v hotelu pro němce) nebo jako osobu, která se jen snaží ochránit svou rodinu ve velmi těžké době. Najde se tu i pár bojových scén, ale nic velkého. Solidní válečný příspěvek od netflixu, ale kvůli kvalitnější konkurenci si na tento film časem nejspíše ani nevzpomenete...6/10. (15.03.2023)

Impozantně stavěný protiválečný film, který by mohl být pro ostatní filmaře vzorem. Příběh Norska, který ve válečném marastu zůstal neutrální, ale protože měl pro výrobu zbraní tolik potřebnou železnou rudu, začali se tam dít věci. Snímek vkusně ukazuje válku nejen z politické, ale hlavně i z lidské stránky. Narvik se stal fyzicky svědkem konfrontace mezi německými a anglickými jednotkami, čímž tam nezůstal kámen na kameni. Norská strana se dostala do nelehké situace, a tak je hodně těžké posuzovat, co udělali dobře a co špatně. Nejzásadnější je to u postavy Ingrid Tofte, která může diváky rozdělit na dva tábory. Má obyčejný strach o sebe a své blízké, což ji vede k neúmyslnému zapojení s válkou. Její čin v zájmu ochrany svého dítěte může být kritizován i chválen, ale jak se říká, po bitvě je každý generál. Zachovala by se jako ona každá matka? Cílem filmu bylo dát obětem duši, což se povedlo. Jak se tímto příběhem ukazuje, nacionalismus existuje, a to blíže k vlasteneckému než národnímu eposu. Avšak s mírou a citlivostí. Scénář je zpracován nadstandardně dobře. Popisuje několik příběhů, které dávají smysl, aniž by se vzájemně rušily. Po technické stránce není co vytknout. Snad jen odstřel mostu by mohl být o něco dramatičtější. Každopádně se jedná o pevný vlastenecký snímek, který zviditelňuje svůj národ a dává najevo humanizaci svých postav. Události jsou založeny na příbězích skutečných lidí, jen jsou prožívány fiktivní postavou výše zmíněnou Ingrid Tofte. Emoční atmosféra je jasně daná, ale zase se v ní tolik netlačí na pilu, jak je běžné u hollywoodské produkce. I tak se do filmu nedostalo všechno, což je svým způsobem samozřejmé. Ono by to zase dalo spíše na seriál než na film, ale aby to u diváků vytvořilo alespoň nějaký obrázek, jak to tam vypadalo, vcelku to stačí. Pro Norsko se jedná o zásadní film své historie a my se alespoň, byť z části, zase něco dozvíme. (21.02.2023)

Hneď na začiatok treba poznamenať, že nejde o plnohodnotný vojnový film. Respektíve, ak niekto čaká nórskeho Ryana, tak bude asi sklamaný. Narvik skôr funguje ako rodinná dráma, keďže najzaujímavejšie pasáže sa týkali práve rodiny a toho ako ich poznamenala vojna. V tomto smere je Ingrid Toffe hlavnou postavou a voľby pred ktorými stála som jej naozaj nezávidel. Vojenská časť filmu nemá tú silu a intenzitu akú divák v tomto žánry očakáva. Dianie je možno až dokumentárne presné, ale skôr to ublížilo ako pomohlo. Neustále dátové vstupy mi skôr vadili a dali sa s trochu zručnejším scenáristom šikovne vynechať. Škoda nevyužitého potenciálu, ale úplne márny film to nie je. 60% Netflix (27.01.2023)