Narvik

Pohled na druhou světovou válku norskýma úhlem vidění, který je charakteristický především tím, že je pohledem země, která do války vstupovala s vizí neutrality. Mezi záplavou informací i filmů, které o druhé světové válce z jedné či druhé strany konfliktu máme, je to rozhodně menšinová ale neméně zajímavá záležitost. Narvik je takové komornější drama prolínající příběhy lidí z Narviku s příběhem, které město v jarních měsících roku 1940 zažilo. Není ani emotivní jako bývají americké hrdinské příběhy ani syrově severské jak by asi mnozí čekali, ale to jeho kvality určitě nesnižuje. Naopak jsem ocenil tu celkem strohou rovinu vyprávění a větší důraz na faktickou stránku, byť nijak informačně nepřehlcující. A je třeba nezapomenout na to, jakou roli v tomto konfilktu hrála úloha potřebných surovin i britští a francouzští "spojenci". (28.01.2023)

Hlboko podpriemerný film, ktorý v závere spomenie že sa jedná o najväčšiu bitku na území Nórska. Teraz v krátkosti historické fakty: "Realita bola nakoniec ešte prívetivejšia. Za necelých dvadsaťštyri hodín obsadili nemecké jednotky nielen Oslo, ale aj Kristiansand, Stavanger, Trondheim, Egersund, Horten, Bergen, Arendal a takisto aj samotný Narvik.". Bitka statočných Nórov trvala neskutočných 24 hodín, a aj keď film popisuje neskoršie udalosti v rozmedzí 14.4.1940 až 28.5.1940, keď sa sily predovšetkým spojencov v počte 25.000 vojakov vylodili v spomínanom Narviku na celom filme je evidentný pokus Nórov vyrovnať sa s vlastnou minulosťou, kolaboráciou kráľovskej rodiny no predovšetkým Vidkuna Quislinga s nacistickou Treťou ríšou. A to sa nepodarilo. V podstate ide o rodinný príbeh, s občas dobrou akciou, inak však poriadne spackaný. Na zlaté časy a filmy ako Most cez rieku Kwai, Nepriateľ pred bránami, Prežili sme Ardeny či Stalingrad budeme už zrejme iba spomínať a téma druhej svetovej vojny sa zdá potrebuje poskytnúť už nový pohľad na túto etapu ľudských dejín, ako sa to podarilo povedzme vo filme Jojo Rabbit. (13.02.2023)

Jedná se sice o další zajímavou kapitolu druhé světové války, ale vyprávěnou způsobem, který neměl šanci mě zaujmout, prakticky velmi rychle přeskakuje v čase o týden, dva, tři a to ještě z postavy na postavu, takže bohužel není absolutně šance udělat nějaou dramatickou kapitolu i když se v příběhu někdy vysloveně nabízí.  Možná technický složky jsou na jakés takés úrovni, ale to je po hříchu fakt všechno. (25.01.2023)

Děj začíná v dubnu 1940 a opírá se o skutečné události v přístavu Narvik. Atmosféra je perfektní, kostýmy i provedení doslova bezchybné (dokonce i drobnosti jako nášivky Horských myslivců na uniformách Wermachtu - kteří v té době v Norsku opravdu byli nasazení). Tak proč to sakra nefungovalo? Film selhává v drobnostech. A je jich hodně. Třeba obsazení hlavní ženské role (okolo které se točí většina děje). Opravdu museli vybrat tu nejošklivější ropuchu, ze všech ženských co se ve filmu vyskytnou? Nebo její manžel a jeho eskapády s puškou (buď ji někde nechá nebo ji ztrácí - hrozně mě to rozčilovalo). Role dítěte (jeho chování a vliv na děj - další element co mi hýbal žlučí). Děj jako takový jakoby nevěděl, jakému příběhu se věnovat (a jak ho vyprávět). Přeskakuje se nejen mezi postavami, ale nešetrně se skáče i v čase (asi 4x), aby se udržela linie s historií (boje okolo Narviku trvaly dva měsíce). Ta integrita s minulostí se sice obdivuhodná, ale hodně to ničí pozornost a kontinuitu děje. (26.01.2023)

Nebudu předstírat, že jsem od snímku s názvem Narvik neočekával něco úplně jiného, tvůrci se ale válečným akcím téměř nevěnovali a rozhodli se podívat na tehdejší události očima obyčejných Norů. Pokud jde o mě, myslím, že se jim to povedlo. Neutrální Norsko mělo smůlu v tom, že byla jeho neutralita trnem v oku zlým nacistům i hodným obráncům evropské demokracie. Ve finále obě strany norskou neutralitu v podstatě ignorovaly a korunu všemu nasadilo německé Cvičení na Vezeře. Nacisté ve výsledku dosáhli svého, protože "neutrální" Švédové mohli nadále (a mnohem) snáze podporovat německé zbrojení a jen velkoadmirál Erich Roeder měl zřejmě žaludeční obtíže, protože jeho Kriegsmarine utrpěla v kampani ztráty, z nichž se už nevzpamatovala. Mně se ale líbilo právě to, že se tvůrci soustředili hlavně na osudy lidí, kteří do toho všeho spadli jen proto, že žili zrovna v Narviku. Oceňuji také to, že se norští filmaři zaměřili na morální dilema hlavní hrdinky. U mě to měla dobré, já jsem na jejích rozhodnutích nenašel nic špatného, zato se mi zvedal kufr z moralizujícího davu. Z mého pohledu sice nešlo o zradu (ani jedné straně nešlo o dobro Norska jen o vlastní zájmy), ale i kdybych to tak bral, dovolím si parafrázovat známý citát: "Z hlediska vyššího principu mravního zrada na zrádci není zradou." Oni se sice Britové i Francouzi později snažili, ale Mnichov jim neodpustím. / Poučení: Za války nemá civilista mezi dvěma ohni velkou životnost. (10.03.2023)