Sjemnadcať mgnovenij vesny
Seventeen Moments of Spring
Sedemnásť zastavení jari
Obsahy(1)
Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Příběh z dob kdy Rusové byli ti dobří, Němci ti špatní a islám nikoho nezajímal. Třetí říše se zmítala v předsmrtných křečích, její armády šly od porážky k porážce, ale nacistický režim zůstával v plné síle. Orgány RSHA, od Gestapa po Sicherheitsdienst pracovaly a plánovaly, jako kdyby snad Hitlerova utopie měla opravdu přežít tisíc let. A přímo ve středu této mašinérie působí agent KGB Otto von Stierlitz. Sedmnáct zastavení jara je špionážní drama v němž nehraje hlavní roli ani šarmantní lamač ženských srdcí, ani akce a dokonce ani boj proti padouchům. Prim má chladná logika, racionalita, pečlivá analýza situace a zákulisní boje. A cíl není o nic menší, než rychlé ukončení války. Klobouk dolů před tehdejšími scenáristy, ale téměř žádná postava není černobíle dobrá či zlá. I špičky SS a nacističtí pohlaváři jsou občas jen ve vleku událostí a výjimečně projeví i záchvěv lidskosti, nebo alespoň slabosti. Sympatičtí pochopitelně nejsou, ale i to málo je víc, než se dalo čekat. Druhou silnou stránkou je mrazivá atmosféra, držená i dobovými záběry nebo historickými vsuvkami a třetí pilíř tvoří herci. Skvělí jsou všichni a sám Vjačeslav Tichonov je přímo výborný. Silné čtyři hvězdičky. ()
SEDMNÁCT ZASTAVENÍ je ne ruskou, ale světovou klasikou svého žánru. Zpravodajsky dobře informovaný Julian Semjonov vytvořil vděčnou faktografii v jednom ze svých nejlepších románů "čtiva" a autorský tým, jemuž převapivě - zejména v ruských poměrech - dominovaly ženy (režisérka Taťjana Lioznova), vytvořil z klasické zpravodajské látky lyrický skutečný obraz Německa posledních týdnů a měsíců Hitlerovy moci. Sovětské protiněmecké úspěchy té doby ve válce zpravodajských služeb byly dány ideologickým, ale i mravním vyhrocením, které neskutečná hloupost a myšlenková nesourodost nacistické ideologie nemohly nevyvolat. Tichonovův výkon, jeho takřka dokonalé převtělení do německého cítění a myšlení, je opravdu mimořádný. (Ale ač nerad, musím korigovat některé soudy svých kolegů. Vjačeslav Tichonov je určitě jedním z nejlepších ruských herců, zdaleka ne však herec jediný - namátkou jmenuji Smoktunovského, Uljanova, Bondarčuka, Čerkasova, Šukšina. Stierlitz určitě není hlavní rolí jeho života - daleko nespornější je jeho ztvárnění Andreje Bolkonského v Bondarčukově VÁLCE A MÍRU). Ve srovnání se seriály současnosti ZASTAVENÍ JARA nemohou neuspět. Má to ovšem jeden předpoklad: diváka, který je poučen, připraven a natěšen. Toto dílo a plytká zbava jsou totiž pojmy, které se vzájemně vylučují. ()
- http://www.youtube.com/watch?v=mudYdcGS6rY - ukažkovy špionažny serial starej ruskej školy na vysokej odbornej urovni - s preciznou hereckou gestikulaciou tvare a tela neprekonatelneho pana herca VJACESLAVA TICHONOVA - monotonny az niekedy nudny posun deja ale to za cielom ukazky preciznej a hloubavej prace rozviedcika - ziadna akcna strielacka na zapadny sposob ()
Vedle moderních dynamicky natočených seriálů by dnes Sedmnáct zastavení jara působilo značně omšele, nicméně je to jeden z nemnoha sovětských televizních pořadů, který by i dnes snesl přísnější měřítko a mohl být odvysílán. Nejslavnější role známého herce Vjačeslava Tichonova, kterou se natrvalo zapsal do paměti diváků. Vedle něj se ale v menších rolích objevily další slavné hvězdy - např. roli Isajevova šéfa Schellenberga si střihl proslulý Oleg Tabakov. Seriál má pomalé tempo, střílí se v něm minimálně a milovník akce by se mu měl velkým obloukem vyhnout. Slušná je naopak kvalita dialogů a atmosféra příběhu. Seriál se stal v Sovětském svazu kultem a ještě dnes existují webové stránky jeho fanoušků, kde koluje bezpočet vtipů o legendárním rozvědčíkovi: "Lavrentiji, děti máš?" - "Ano, soudruhu Staline",odpoví Berija. - "A co Isajev?" - "Nemá." - "To je špatně, musíme udělat."Celkové hodnocení s ohledem na nostalgii 70%. ()
Nejsem pamětníkem televizního vysílání seriálu, viděl jsem ho až nyní po vydání na DVD, nicméně chápu, že pamětníci mohli být tenkrát velmi spokojeni. Nejedná se o žádnou ideologickou masáž, je to solidní špionážní seriál, který ale dnes už bohužel působí poněkud rozvlekle. Divák, který je vyzbrojen trpělivostí a není paušálně proti všemu, co bylo natočeno v tehdejším SSSR, ale může mít ze seriálu stále docela dobrý pocit. Samozřejmě se někdy i zasměje různým naivitám, zejména při vypravěčově komentáři. Nebo když němečtí pohlaváři píší své dopisy a vzkazy azbukou. Podobně jako ve Švýcarsku na poště se telegramy píší na tiskopis nadepsaný Měždunarodnaja telegrama. Ale tyhle přehmaty už dnes mají svůj půvab. ()
Galerie (68)
Zajímavosti (23)
- Seriál je v Rusku dodnes populární, televize ho vysílají zpravidla kolem 9. května, kdy se v Rusku slaví vítězství ve druhé světové válce. (gjjm)
- V seriálu se objeví píseň "Non, je ne regrette rien" od Édith Piaf, která ale vznikla až v šedesátých letech. (gjjm)
- Vjačeslav Tichonov prý velmi nerad řídil, většina scén se proto natáčela s dublérem nebo se stojícím autem, za které byla promítána ubíhající silnice. (gjjm)
Reklama