Poslední vlna

Další Weirův atmosférický zážitek, který sice na Piknik na Hanging Rock nemá, ale mrazí z něj dost a člověk se u toho fakt bojí. Funguje vše, kamera, hudba, herecké výkony a to vše tvoří tu skvělou atmosféru. Ovšem, musíte se do toho dostat, jinak se budete nudit. Ale upřímně, já tohle podivné mysteriózno rád. A několik část mě naprosto dostalo, třeba začátek byl dost psycho. Jediný problém je v tom, že tohle prostě nemůžu doporučit každému, jelikož se do toho musíte dostat a pak už atmosféra působí sama, jinak se asi budete nudit. Já se ale nenudil snad ani chvíli a dávám plný počet. Ty jo, já to o procento zvedl. (12.04.2018)

Ocenění: Academy of Science Fiction, Fantasy & Horror Films - Saturn ´80 (USA): Nominace na ceny za nejlepší fantasy film a pro nejlepšího režiséra (Peter Weir)............ MFF v Sitges ´82 (Španělsko): Cena pro nejlepšího herce (Richard Chamberlain). Scénář : Peter Weir, Tony Morphett, Petru Popescu. Kamera : Russell Boyd. Hudba : Charles Wain. (25.04.2011)

Působivý magický snímek se snovými pasážemi, které nutí hlavního hrdinu, aby vypátral tíživé tajemství spojené s místními domorodci žijícími již několik generací ve velkoměstě. Magie, hrozba smrti, déšť, voda, noc, bouře, svatyně, moře. Doporučuji pokud možno sledovat večer, když do oken bijí kapky deště, pak je atmosféra dokonalá. Výborná kamera, skvělá hudba a bezchybný Chamberlain. Útok vody na dům a sestup do podzemí se mi líbily nejvíce, ale film samozřejmě funguje jako celek. Konfrontace naší civilizace s domorodou dopadá vítězně ve prospěch původních obyvatel, byť ta naše se snaží zničit vše, co minulost připomíná - lidovou slovesnost, rituály, tradice, tanec i kmenové právo. (27.09.2020)

A chčije a chčije. V roce 1976 přišel Satan, o dva roky později se diváků dotkla Medúza a mezi nimi v roce 1977 je propláchl Weirův příspěvek do této mysteriózní vlny odstartované na počátku sedmdesátek Exorcistou. Patří mezi tyto klasiky nejen "zlem s lidskou tváří", ale především hutnou znepokojivou atmosférou, která stejně jako výše zmínění nahlodává "co kdyby přeci jen..." (24.04.2010)

1. Živly: Už neporoučíme větru ani dešti, ale jsme rádi, když přírodní živly spolupracují. Někdy se ovšem chce nějaký živel prosadit na úkor ostatních, a pak tu máme hurikány, zemětřesení nebo tsunami (podle australských domorodců třetí). 2. Sny: Kdysi jsme snům rozuměli, pak se nám přestaly zdát, nyní se vracejí, ale už jim nerozumíme. 3. Mystika: Život bez mystiky, je jakoby bez šťávy, protože jen mystika dokáže propojit celý život (a snad i co bylo před ním a co bude po něm). Mystika ale může být maligní (černá) nebo benigní (bílá). Ta první může končit pádem do nevědomí (neurózy a psychózy), ta druhá může z nevědomí čerpat (a dovést člověka k duchovnímu klidu, což je beze sporu synonymum největšího štěstí)... Peter Weir pozoruhodně kombinuje tyto tři prvky na pozadí rozpadu původní australské kmenové kultury a jejích zákonů (decentralizovanou osou je zarputilost obhájců názoru, že nemůže existovat ve městech, protože - jinak řečeno - by město nebylo civilizované)... Voda dovede být hrozná, ale nepodceňujme ani ten vítr. (30.01.2016)