Třicet jedna ve stínu

„Nechcete trochu kafe?“ - „Ne děkuji, nejsme v kavárně.“ Kontrolor Rudolfa Hrušínského. O co větší chaos má doma (zaneřáděný byt, neutěšený vztah se synem a ženou alkoholičkou), o to více akurátní a pořádkumilovný je při výkonu svého zaměstnání. Nakonec až moc. Jeho postava je nepříjemná, smutná, ale přesto víc než zajímavá. Což už se ovšem moc nedá říct o ostatních protagonistech. Výraznější jsou jen ti britští, kteří ovšem mají handicap skrz nepříliš dobré nadabování (hlavně představitel Bažanta, v kterém jsem stejně celou dobu viděl Řandu, a toho mám spojeného s úplně opačným druhem rolí). Nejlépe z nich si stojí asi Alena v podání Anne Heywood, i když s jejím zkratovitým jednáním jsem měl poněkud problém. Za zmínku pak stojí ještě depresivní a díky hudbě až deptající atmosféra, která tragický příběh podtrhuje. A na závěr je tu ten již mnohými zmiňovaný Kůrkův maximálně mrazivý pohled… Jinak mám ale z tohoto raritního snímku trošku rozpačitý dojem, nebýt skvělého Hrušínského, na slabší 4* by to asi už nebylo. (25.11.2017)

čaj místo třiceti sedmi a půl v lahvi, to by mě taky nasralo... ale že bych se kvůli tomu trávil, to zas ne... nicméně k věci: zahraniční herci mi do jisté míry trochu vadili - v tu dobu jsme měli jistě adekvátní a kvalitní alternativy v našich luzích, jejichž klapání ústy by souhlasilo s tím, co říkají... k příběhu není třeba moc dodávat - linie je poměrně jednoduchá a jasná, karty se postupně rozdávají v podobě lehce psychózních flashbacků a dramatický závěr je prakticky nevyhnutelný... filmu hodně prospívá hudba - Krautgartnerův jazzík příjemně místy odlehčuje těžší momenty, které naopak ještě umocňuje teskné vytí Marty Kubišové - dobrá volba. suma: audit byl, je a bude svinstvo, takže to chce mít flašku po ruce, ve který se nachází to, co má... k filmu se hodí ale i vzhledem k názvu a tematice spíš studený pivko. 70% (28.06.2012)

Třicet jedna ve stínu se chce tvářit jako velký evropský film, ale díky scénáři je to jen prachobyčejná česká dobová kriminálka ambiciózního režiséra, což by ještě vůbec nemuselo být na škodu, pokud by ovšem nestála na tak banálním příběhu, jakým jen ,,rozkrádačka" socialistického majetku může být, ještě že to zachraňuje ten konec a trocha té psychologie. Rudolf Hrušínský coby oživlé svědomí byl skutečně silný moment. Kolik se toho může skrývat v jednom pohledu a výrazu tváře...Snímek (jistě schopného a progresivního) Jiřího Weisse dobře ilustruje civilizační posun, který kinematografie i společnost (a to nejen česká) za to zhruba půlstoletí urazila... (01.12.2011)

Jiří Weiss, v tom krátkém období, kdy mohl točit u nás, se dal v určitý moment na společenské příběhy, šmrncnuté detektivkou, je v nich kritika socialismu a zároveň určitá psychologičnost nové vlny (i té francouzské). Jenomže všechny tyhle složky jsou nedotažené, (proč psal film z českého prostředí Angličan?), ani jedné se tvůrci pořádně nevěnují a Rudolf Hrušínský a konec, kdy si snímek trochu pohraje s časovými rovinami, už to nezachrání. 50%. (19.03.2020)

Ať se britští nebo ostatní českoslovenští herci snaží, jak chtějí, Rudolf Hrušínský opět podává tak úžasný výkon, že k němu všichni mohou jen vzhlížet. Jeho kontrolor Kurka, další z těch mlčenlivých, chladných a vnitřní boj svádějících postav, které mu tak šly, je rozhodně důvod, proč se na Třicet jedna ve stínu podívat. O moc víc důvodů už ale není. (21.08.2016)